Hlavní sál aktuálně obsadila díla možná nejoblíbenějšího českého malíře 20. století Kamila Lhotáka. Popularitě samouka, který zemřel před téměř 30 lety, odpovídá i četnost jeho výstav.
Loni velkou retrospektivu hostil Obecní dům v Praze, nedlouho předtím lhotákovskou přehlídku připravilo Museum Kampa. Letos na jaře autora připomněla i litoměřická Severočeská galerie výtvarného umění.
Balon pod střechou
Rozdíl od loňské retrospektivy je především ve velikosti. Na Hluboké je vystaveno 430 děl, z toho 230 olejových obrazů. Zbytek tvoří grafiky, volné kresby a knižní ilustrace.
Je to dosud nejucelenější výstava Lhotákových děl. Doprovází ji tlustý katalog a v expozici několik ilustračních exponátů, atributů lhotákovského světa - toho na obrazech i reálného.
Vysoko pod vykládaným dřevěným stropem zámecké jízdárny je zavěšena zmenšená replika horkovzdušného balonu ve žlutooranžových barvách. 19. století připomíná i vysoké kolo, jemuž v eleganci konkuruje černý motocykl, na kterém malíř jezdil.
Výstava má klasické, chronologické řazení, návštěvník dostane vše, co je zvyklý vídat pod jménem Lhoták: městské periferie s otlučenými ohradami, staromilské výjevy s balony, auta, lokomotivy, letadla, opuštěná závodiště, cyklistické závody, bledé, široké nebe a snové krajiny se zapomenutým míčem nebo bicyklem.
Několik děl je tu k vidění poprvé. Například největší Lhotákův obraz nazvaný Hráči baseballu dosud nikdy nedoprovázela přípravná akvarelová skica.
"Ukazuje, jak si Lhoták Hráče baseballu připravil. Obraz si nejprve rozdělil na čtverce. Byla to jeho první zkušenost s tak rozměrným plátnem," říká o obrazu velkém 2,5 x 1,5 metru kurátor výstavy Libor Šteffek.
Tygr z cirkusu
Rovněž poprvé je vystaven obraz Tygr ze čtyřicátých let. "Zvířecí motiv není u Lhotáka příliš častý, i když některá zvířata, například žirafy, rád zobrazoval. Ale Tygr je ojedinělý. Zachytil jej na útěku v potemnělém parku. V malířově představě asi unikl z nějakého cirkusu," popisuje kurátor.
Lhotákovou častou disciplínou byly portréty. Vedle proslulé podobizny básníka a výtvarníka Jiřího Koláře a například dvou synů předního českého ortopeda, profesora Otakara Hněvkovského, zachycoval především ženy.
Je nemyslitelné, že by na Hluboké nebyla ani jedna ze Lhotákových Dcer velkoměsta, jak označoval portréty dívky zvané Manka.
"Manka byla jeho múzou od roku 1945 až do roku 1959. Usiloval o ni, ale ona ho odmítala kvůli velkému věkovému rozdílu. Byl o 19 let starší. Jeho to ale nezastavilo, stále ji portrétoval. Vzniklo 24 olejomaleb a další desítky podobizen v kresbách a grafikách," říká kurátor.
Podle něho se malíř s dívkou, jíž chyběla jedna paže, seznámil v Jedličkově ústavu, tedy instituci pro integraci zdravotně postižených dětí do společnosti.
Picassova Manka
Malíř blízko Jedličkova ústavu bydlel - v Lumírově ulici, dokonce si domluvil, že mohl do Jedličkova ústavu chodit a tamní pacienty portrétovat. Tak natrefil i na Manku.
Na Hluboké je vystaven její méně známý portrét Dcera velkoměsta II, zapůjčený právě z Jedličkova ústavu. Manku zachycuje netypicky z ánfasu. Nechybí ani známější obraz Dcera velkoměsta IV, na němž je celá postava dívky z profilu.
"Je to velmi známý obraz, také kvůli historce s Piccasem," říká kurátor. Portrét se stal součástí výstavy Skupiny 42, která byla ve čtyřicátých letech představena i v Paříži a podle dobových svědků se přišel podívat také Pablo Picasso. "Jen u jednoho obrazu se na dlouho zastavil a dlouho na něj hleděl. Byla to právě Dcera velkoměsta IV," dodává Šteffek.
Slabost pro ženy s fyzickým postižením má u Kamila Lhotáka původ v jeho vlastním handicapu. Jako dítě onemocněl obrnou. Nakazil jej otec, lékař, který se nikdy ke svému otcovství veřejně nepřiznal a milenku se synem navštěvoval jen tajně. Lhoták měl doživotní následky, lehce napadal na jednu nohu.
Z Herthy je Ludmila
Postižená byla i Lhotákova manželka, kterou na výstavě připomíná jediný tajemný portrét. Žena je zachycena zezadu, dominuje velký drdol z hnědých vlasů.
"Jmenovala se Hertha Guthová, měla židovský původ. Vzali se v roce 1938, kdy už začínala být velmi nepřátelská atmosféra vůči Židům. Sňatek využila ke změně jména na Ludmilu Lhotákovou, aby její původ nebyl tak nápadný, a také Lhoták měl výhodu: jako ženatý nemohl být odveden do armády," líčí kurátor počátek nepříliš šťastného období.
"Jejich manželství skončilo rozvodem, podepsaly se na tom dobové okolnosti. V roce 1941 se jim narodil syn, Kamil. Celou válku prožili ve velikém strachu a nejistotě. Báli se, že si policie přijde nejen pro Ludmilu, ale i pro dítě," dodává.
To se naštěstí nestalo. Když na konci války strach opadl, u manželky se projevil nápor stresu psychickou nemocí. Ovládaly ji výbuchy vzteku, které se zhoršovaly. "Malíř byl jako hromosvod pro všechno. Jejich syn to později komentoval, že občas nebylo jasné, kdo z těch dvou byl na tom hůř. V roce 1952 požádal Kamil Lhoták o rozvod a žena souhlasila. Následující rok bylo manželství rozvedeno. Zařídil jí místo v sanatoriu a občas ji tam chodil navštěvovat," popisuje kurátor, podle kterého se v sanatoriu, v péči jeptišek, ženě částečně vrátilo zdraví.
Peníze od Wericha
Kamil Lhoták byl již za života vyhledávaným malířem. "Mělo to ovšem své fáze," připomíná kurátor Šteffek.
"Do povědomí se dostal až jako člen Skupiny 42. Nedlouho před rokem 1948 vystoupil z komunistické strany, což jej s nástupem socialistického režimu postavilo do špatné role. Osm let nesměl samostatně vystavovat, s výjimkou grafik. Ty mu vystavoval spolek Hollar. Téměř nikdo od něj v tu dobu nic nekupoval, jeho finanční situace byla velmi špatná. V padesátých letech prodával rodinné šperky," líčí kurátor, podle kterého malíře z přátel nejméně jednou finančně podpořil herec Jan Werich.
Po roce 1953, kdy zemřeli političtí hlavouni Stalin a Gottwald, se situace začala zlepšovat. "Najednou Lhoták nevěděl, kam dřív skočit. Měl tolik zakázek, že si stěžoval na únavu. Ilustroval knihy, maloval, dělal grafiku, podílel se na animovaných i hraných filmech, navrhoval módu, například šátky," vyjmenovává Libor Šteffek.
Kamil Lhoták a jeho svět
Zámecká jízdárna, Hluboká nad Vltavou, výstava potrvá do 6. října.
"Na konci padesátých let byl najednou velmi známou osobností. Dokonce jej navrhli na titul Zasloužilý umělec, ale vzhledem ke kádrovému posudku to bylo smeteno ze stolu. Titul získal až v uvolněném roce 1967."
Ani titul Kamila Lhotáka s režimem neusmířil, za normalizace nebyl zastáncem nově zaváděných pořádků. "Nicméně jeho popularita a obrovské renomé malíře a nejznámějšího ilustrátora dětských knih mu naštěstí dopomohly k tomu, že jeho díla mohla být vystavována," uzavírá kurátor.
Výstava Kamil Lhoták a jeho svět potrvá v Zámecké jízdárně v Hluboké nad Vltavou do 6. října.
