Lustr za dva platy, hrnek po babičce. Brněnské muzeum se změnilo v centrum designu

Lustr za dva platy, hrnek po babičce. Brněnské muzeum se změnilo v centrum designu
Uměleckoprůmyslové muzeum v Brně je po rekonstrukci opět otevřené pro návštěvníky.
Moravská galerie v Brně ho nově zasvětila designu. Na snímku je instalace Démon růstu od Krištofa Kintery.
...
Objekt Mrak na nádvoří muzea od Marka Štěpána mění barvy.
Foto: archiv Moravské galerie v Brně
Magdalena Čechlovská Magdalena Čechlovská
7. 12. 2021 12:27
Historickému i současnému českému designu nově zasvětila Moravská galerie v Brně jedno ze svých sídel, Uměleckoprůmyslové muzeum. Po rekonstrukci je teď otevřené pro veřejnost.

Pod názvem Art Design Fashion představuje expozice, výstavy dvou předních designérů Jiřího Pelcla a Lucie Koldové a také svou vlastní proměnu. Budova z konce 19. století stojící v Husově ulici získala dvě lávky přepažující vnitřní dvoranu podle návrhu studia Olgoj Chorchoj, zastřešenou terasu v podobě mraku měnícího barvy od Marka Štěpána či dárkový obchod navržený šperkařkou Evou Eisler. Také podobu všech expozic vymysleli designéři.

Prakticky cokoliv, na co se návštěvník podívá, vezme do ruky nebo na co si sedne, pochází od českého návrháře. U spotřebních věcí, jako jsou sklo a porcelán do budoucí robotické kavárny, svítilny nebo čalouněné stoličky v promítacím sále, se navíc jedná o průmyslově produkované výrobky, které si podle ředitele galerie Jana Presse může dovolit skoro každý.

Obří socha Démon růstu od Krištofa Kintery jako virus prorůstá od přízemí vzhůru přes několik pater.
Obří socha Démon růstu od Krištofa Kintery jako virus prorůstá od přízemí vzhůru přes několik pater. | Foto: archiv Moravské galerie v Brně

"Lustr od firmy Lasvit stojí nějakých padesát tisíc korun, ale je to umělecký objekt, který navíc svítí. Jsou to dva měsíční platy, to je stejné, jako co si dovolily koupit naše babičky. Někdy ve třicátých letech daly tři čtyři platy, aby mohly mít v obýváku křišťálový lustr," srovnává Press s minulým stoletím a zdůrazňuje hlavní myšlenku nového muzea. "Chceme, aby se současný design propsal k lidem a aby se na něm stavěl ekonomický úspěch v této zemi," říká.

Při rozhovoru se Press ještě jednou vrací k "našim babičkám", to když upozorňuje na mohutnou, pestrou a trochu předvánoční instalaci od umělce Krištofa Kintery nazvanou Démon růstu. Obří socha z let 2013 až 2014, sestavená z všemožných kulovitých předmětů, míčů, tenisáků a také lesklých koulí, snad ozdob na stromeček, jako virus prorůstá od přízemí vzhůru přes několik pater.

"To je sice čisté umění, ale ukazuje, že konzum je jako virus. Zahlcujeme se věcmi, které nepotřebujeme. Působení našeho muzea může vést k tomu, že lidé budou nakupovat rozvážněji. Mohou si uvědomit, že hrneček po babičce má svou hodnotu, originální stopu, je možné ho používat do té doby, než se mu urve ouško. To vše je téma udržitelnosti, to design řeší," obhajuje ředitel Kinterovo dílo, které je jako jediné ze všech dost zaprášené, místy špinavé a opotřebované.

Něco takového je v jiných částech muzea Art Design Fashion nemyslitelné, ať už se návštěvník nachází v takzvané Jeskyni, jež představuje historii designu, v expozicích Design 2000+ a Móda 2000+, věnovaných nejlepším návrhům průmyslově vyráběného zboží a módě, nebo v jednom ze dvou otevřených depozitářů Black & Light Depo.

Pohled do depozitáře Black & Light Depo.
Pohled do depozitáře Black & Light Depo. | Foto: archiv Moravské galerie v Brně

"Jé, s tím jsem si hrál jako malej," rozplývá se muž středního věku před vitrínou s výrobky ze 70. let minulého století. Není jasné, jestli má na mysli velkou oranžovou tatrovku, robustní model nákladního automobilu Tatra 148, nebo stavebnici Seva vystavenou nad ní.

V expozici historického designu není těžké pocítit nostalgii, byť by šlo o aerodynamickou lednici Calex na kliku, pérující židle S10 z ohýbaných trubek, kolo Favorit nebo reprodukce secesních plakátů.

Otevřené depozitáře o patro výš skýtají úchvatný pohled na stovky předmětů seřazených dle podobnosti do různě velkých skleněných "krabic". Navrhl je Maxim Velčovský a seskupil je s kurátorem Radkem Wohlmuthem, aby exponáty spojovaly nějaké vazby. "Takhle pohromadě ty věci nikdo nikdy neviděl, dosud byly zavřené v regálech," dodává ředitel Press. Bílý depozitář patří sklu, černý porcelánu a keramice.

Na způsob, jak představit práce současných designérů, přišel šéfkurátor galerie Ondřej Chrobák. Pojmenoval šest kategorií vystihujících obecné tendence: Nostalgie, Emo, Ars, Fér, Funkce a Vize. Některé se prolínají, jiné jdou proti sobě. "Například práce zařazené do skupiny Nostalgia hledají své předlohy v minulosti, těží ze vzpomínek na dětství, redesignují popkulturní ikony, vrací se k rukodělnosti, a dokonce zachraňují tradiční řemesla jako třeba modrotisk," vysvětluje Chrobák v galerijním časopisu. Coby protiklad jmenuje kategorii Vize, která testuje technologie a materiály budoucnosti.

Část stálé expozice Design 2000+ nazvaná Vize.
Část stálé expozice Design 2000+ nazvaná Vize. | Foto: ČTK

Ze sálu věnovaného módě, šperku a také módní fotografii je slyšet hluk. Způsobuje jej pohyblivá konstrukce připomínající molo, po kterém v nekonečné smyčce defilují figuríny oděné do šatů a kabátů. U divadelně nasvícené stěny se předvádějí modely od významné návrhářky Liběny Rochové. Je to výběr z kolekce, kterou muzeu věnovala.

Módní téma doplňuje ještě připomínka důležité designérské disciplíny, jež by se málem ztratila, nebýt několika málo módních obchodů, a sice aranžování výkladních skříní.

Novým zážitkem v budově muzea je procházka po lávkách nad vnitřní dvoranou. Prosklená střecha z prostoru učinila obrovský světlík, který původně vznikl po dopadu bomby za druhé světové války.

Nové lávky nejen zkracují vzdálenosti, také mohou sloužit krátkodobým výstavám. Lze z nich obdivovat práce zavěšené v prostoru. Tuto novou výstavní metodu teď poprvé využívá Lucie Koldová, Grand designérka roku 2019: její červený nábytek kolem lávek levituje.

Jedním z hlavních bodů slavnostního otevření muzea se stala veliká retrospektiva předního českého návrháře, jedenasedmdesátiletého Jiřího Pelcla. Zdůrazňuje jeho všestrannost, rozdělena je podle materiálu. Je tu sál věnovaný sklu, textilu, dřevu, kovu, plastu, porcelánu či papíru.

Uměleckoprůmyslovému muzeu zatím chybí podstatná věc: místo pro občerstvení. Plánovaná robotická kavárna začne fungovat zřejmě až na jaře. Způsobily to potíže s dopravou v době covidových uzávěr.

"Café Robot bude první robotická kavárna. Není to jako automat, robot skutečně obsluhuje," říká Jan Press, podle něhož má robotická ruka servírovat všechny druhy kávy do porcelánu od Jiřího Pelcla. Navíc elegantně: prý umí kopírovat nejen recepty, ale také pohyby baristů. Ještě k tomu bude kávu nebo čokoládu "personifikovat": návštěvník se vyfotí a jeho portrét bude otisknutý v mléčné pěně.

Lávky nad vnitřní dvoranou využívá výstava Lucie Koldové. Její červený nábytek kolem lávek levituje.
Lávky nad vnitřní dvoranou využívá výstava Lucie Koldové. Její červený nábytek kolem lávek levituje. | Foto: archiv Moravské galerie v Brně

Kavárna s neživým kavárníkem má mimo jiné přispět k debatě o průmyslu 4.0, strojích a dopravních prostředcích s autonomním řízením a také o snižující se zaměstnanosti.

"Ministerstvo kultury nám letos snížilo úvazky, takže je to i nějakou reakcí: robot nahradí člověka. Samozřejmě je to jen gesto, robot bude potřebovat vlastní obsluhu. Je to jen úvaha, co by se stalo, kdyby v gastroprůmyslu začali pracovat roboti. Je to hozená rukavice: do kavárny, která je symbolem setkávání a lidské pospolitosti, dát robota. Uvidíme, jaké reakce to vzbudí," dodává ředitel Moravské galerie.

O otázce lidské práce pojednává ještě film Tomáše Svobody nazvaný Belfegor, továrna na život, který vznikl v produkci galerie a vidět ho lze v přízemním sále. Kritická esej se zabývá prací a jejími proměnami v průběhu čtyř průmyslových revolucí.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 56 minutami

KLDR provedla další raketový test, letos už počtvrté

Severní Korea odpálila z letiště v hlavním městě Pchjongjangu směrem k Japonskému moři dvě střely, které by mohly být balistické, oznámila jihokorejská armáda. Také podle japonské pobřežní stráže mohlo jít o balistické rakety. KLDR provedla od začátku letošního roku již několik raketových testů, čímž si vysloužila kritiku mezinárodního společenství, uvedla agentura Reuters.

Dnešní zkouška zřejmě zahrnovala dvě balistické střely krátkého doletu, odpálené východně od letiště v Pchjongjangu, uvedl v prohlášení jihokorejský Společný sbor náčelníků štábů.

Japonský ministr obrany Nobuo Kiši sdělil, že střely urazily vzdálenost asi 300 kilometrů a dopadly do moře poblíž severokorejského východního pobřeží. Kiši připomněl, že vývoj balistických střel KLDR zakazují rezoluce Rady bezpečnosti OSN a že severokorejské zkoušky představují vážný problém pro celé mezinárodní společenství i samotné Japonsko.

Zdroj: ČTK
Další zprávy