Když je hezky a slunce se opře do krajiny, má k umění blízko každý. Před vestibulem metra, pod svítícím semaforem nebo při pohledu na betonový most narvaný auty ale takové rozechvění pocítí málokdo. Tomáš Bambušek, malíř, který je známější jako herec, umí i městskou krajinu namalovat s nadšením Van Gogha před slunečnicí.

Velkou výstavu s názvem Proč je všechno tak krásný nyní Bambuškovi uspořádala Galerie města Loun, sídlící v suterénu Vrchlického divadla.

Městské výjevy maluje Bambušek nejčastěji v noci. Že je tak město přitažlivější, to by mu odkýval i slavnější malíř Jakub Špaňhel, s nímž má podobně rychlý, expresivní rukopis i zájem o banální výjevy.

Bambuškovi jsou ale výrazně bližší klasičtí plenéroví malíři. Tmavé městské obrazy, na nichž probleskuje ostré světlo neonů, pouličních lamp a světel automobilů, jsou v menšině. Častěji maluje rychlými tahy štětce rozvlněné opravdové krajiny, jimž dominují řeky, úvozy, stromy a nebe. "Víc mě zajímá krajina bez zjevné lidské stopy," říká.

Radost z tvorby i krásy světa, tolik viditelné na jeho obrazech, je nakažlivá. Škarohlíd, jenž by chtěl poukazovat na to, že plenérové malířství je dávno passé, nemá šanci. Naopak, Bambuškovo přiznání se ke stylu nedělních malířů je odzbrojující, stejně jako jeho velkorysost: čím pestřejší barvy míchá, tím větší plátno potřebuje. Dvoumetrová šířka není výjimkou.

"Na formátu nezáleží, ale čím větší, tím větší jízda. Česká krajina je malá, komorní, jemná a je potřeba ji dělat velkoryse, svižně, bystře, nebezpečně chytře a ve velkém. Potom může být světová," říká Bambušek v předloňském rozhovoru, který s ním vedl Vladimír Drápal, zakladatel vydavatelství Guerilla Records a posledních pár let také ředitel lounského divadla i galerie.

Bambušek i Drápal jsou lounští rodáci, což vůbec není výjimečná souhra okolností. GAML, jak se Galerie města Loun označuje, staví svou dramaturgii na neobyčejně silné umělecké tradici města.

Když tamní zastupitelé rozhodovali, jestli do divadelního suterénu odhlasují pizzerii, nebo galerii, ve prospěch galerie hrál i fakt, že světově proslulý malíř a lounský rodák Zdeněk Sýkora byl původně ochotný vystavovat i ve foyeru divadla. Po vyčištění bývalé kotelny nakonec nechali pod divadlem vybudovat technicky velmi kvalitní výstavní síň.

Vladimír Drápal tam s pomocí externích kurátorů chystá už osmým rokem program často srovnatelný s hlavním městem.

Kromě Sýkorových obrazů v galerii visely práce dalších mezinárodně oceňovaných umělců původem z Loun, například Vladislava Mirvalda a Kamila Linharta. Z nelounských v GAML vystavoval například Tomáš Císařovský, František Skála, ze starších umělců Jiří Kolář nebo klasik české fotografie Jaromír Funke. 

Tomáš Bambušek aktuálně znovu vrací lounskou linii, jako před ním i malíř a hudební skladatel František Chaun, otec režiséra Igora Chauna, a po něm bude fotograf Jiří Jiroutek.

Bambuškův rukopis je suverénní, nechce se věřit, že s malováním začal teprve před šesti lety, když si při derniéře na konci divadelní sezony zlomil nohu a v létě nevěděl, co bude dělat. Začal malovat nejprve podle fotek, vesnické výjevy - zabijačky, dívky v krojích, "chlapy s širokými motykami při čištění strouhy". Stále víc ho ale přitahovaly krajiny.

"Maluju 'alla prima', ve výpadech. Hodinu míchám barvy, očumuju, postávám, lelkuju a pak přijde moment, kdy do toho začnu řezat. Což už je událost několika minut. Poodstoupím, znovu se na to vrhnu anebo opět míchám a očumuju. Buď to tam je, anebo se k obrazu vrátím za čas," popisuje svůj přístup umělec, který prý se stejnou radostí maluje i hraje - například v loňském historickém filmu Křižáček režiséra Václava Kadrnky nebo ve filmu Ztraceni v Mnichově od Petra Zelenky.

"Pokud hraju, tak ve prospěch celku, na němž se podílí mnoho lidí. Když maluju, je to jenom můj biják," dodává Tomáš Bambušek.