reklama
 
 

Tam, kde se Bůh potkává s vědou. Galerie Zdeněk Sklenář vystavuje geometrické práce Václava Boštíka

2. 4. 2018 7:00
V tom sále to vypadá jako v kostele. Nejde jen o samotnou budovu nově zrekonstruovaného barokního Schönkirchovského paláce, kde po zásahu architekta Josefa Pleskota tu a tam vykukují původní sgrafita. Pocit klidu, soustředěnosti a duchovní čistoty návštěvníkovi navodí v Galerii Zdeněk Sklenář dosud nevystavené práce Václava Boštíka (1913 - 2015). Výstava s názvem Václav Boštík/Altro Řím 77/59 + 1 je otevřená do 27. května 2018.

Devětapadesát tužkových, fixových a pastelových kreseb dokonalých minimalistických i rozsáhlejších struktur linek a stínů, jakýchsi parafrází řádu vesmíru a božských sil, vytvořil s pomocí pravítka Václav Boštík během roku 1977 pro svou výstavu v prostorách divadelní skupiny Altro v Římě, na níž po delší době mohl vstoupit na mezinárodní scénu. Kresby měli od té doby v majetku dva italští sběratelé, od nichž je galerista Zdeněk Sklenář na základě tipu svého spolupracovníka odkoupil.

"Objevit po desítkách let tak celistvý soubor prací je něco ojedinělého," říká Sklenář. "Boštíka jsme si v 60. letech zafixovali jako tvůrce světelných vizí, proto tu na ukázku visí i několik věcí z té doby," dodává galerista a ukazuje na čtyři práce s typickou pastelovou mlhovinou.

Kurátorem výstavy je Karel Srp, jenž připomíná, že v Římě Václav Boštík rozvinul velmi radikální, důmyslný přístup k lineárnímu členění plochy.

"Byl krajně odosobněný, strohý a přitom esteticky vysoce účinný. Boštík se dostal na hranu vlastního malířského přístupu, kdy téměř jako vědec zkoumal výrazové možnosti, které dováděl k mezím jejich vlastního sdělení. Oprostil je od psychologizace, aby vyjádřil jejich obecnou platnost," vysvětluje Srp.

Vystavený soubor kreseb je podle kurátora i reflexí stavu českého umění sedmdesátých let, doby, která byla pro umělce, již tehdy nemohli vystavovat ani jinak představit své práce, vůbec jednou z nejsložitějších. Mnozí z nich se nemohli živit vlastní uměleckou tvorbou a uchýlili se, obdobně jako Václav Boštík, k restaurování.

Členění

  • Na výstavě je i olejomalba Členění z roku 1977, kterou Václav Boštík věnoval italskému umělci Achile Perillimu. Autoři se stali blízkými přáteli, právě od italského kolegy vzešel nápad spolupráce s divadelní skupinou Altro, jejímž byl členem. Perilli tak chtěl izolované české autory znovuzařadit do západní Evropy. Před Boštíkem byl hostem této skupiny v roce 1977 i Stanislav Kolíbal. Obraz Členění zachycuje souhrnně hlavní Boštíkovy umělecké přístupy, propojující formální řád s naukou o kosmu a s křesťanstvím.

"Důležité je, že Boštík se i v době izolace dokázal vyjadřovat na naprosto evropské úrovni. Zůstal přitom svůj a rozvíjel principy, které vyvstaly už během 40. let. Když se podíváte do italských časopisů o současném umění z druhé poloviny sedmdesátých let, Boštík dokázal s tehdejším vývojem umění bezprostředně komunikovat," míní Karel Srp.

Zdeněk Sklenář zase o Václavu Boštíkovi hovoří jako o zbožném člověku, který měl v sobě vyšší princip mravní. "Nikdo o něm nikdy neřekl nic špatného," konstatuje.

Ukazuje při tom na malířův zásadní motiv Adama a Evy. V Ráji, malbě z roku 1936 na papíru vytrženém z bloku, Boštík naznačil východ z labyrintu jakožto možnost mezilidského smíření. Na okrajích listu je vidět, jak si zkoušel intenzitu použité zelené barvy. "Je to zásadní práce, kde formuloval svůj příští výzkum malby, v rámci které došel od figury ke světelné vizi," dodává.

Výstava Václav Boštík/Altro Řím 77/59 + 1 je druhou expozicí na nové adrese galerie. Tu první, 1685 dní a nocí, zaměřenou na vývoj umění posledních 130 let, vidělo podle Sklenáře přes devět tisíc lidí.

autor: Hana Slívová | 2. 4. 2018 7:00

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama