Praha - Holešovické Centrum současného umění DOX od čtvrtka hostí díla letošních pěti finalistů Ceny Jindřicha Chalupeckého. Na společné výstavě Finále 2011 se prezentují Dominik Lang, Filip Cenek, Jiří Thýn, Marek Ther a Pavel Sterec.
Mezinárodní pětičlenná porota vyhlásí jméno letošního vítěze 25. listopadu, výstava se v galerii DOX zdrží až do 15. ledna 2012. Režii slavnostního večera má opět na starosti Michal Pěchouček, cenu laureátovi předá jeden z jejích zakladatelů, malíř a výtvarník Theodor Pištěk. Do té doby ještě proběhne poslední doprovodná akce ve veřejném prostoru: v Táboře se představí Dominik Lang.
Cena Jindřicha Chalupeckého bude udělena podvaadvacáté. Na návštěvníky výstavy Finále čeká v nově přibyvších, zrekonstruovaných prostorách galerie pět instalací. Opět se v nich potvrzuje, že klání tíhne k novým médiím a konceptualistům na úkor malby a dalších klasických žánrů. Letos mezinárodní porota nevybrala do finále ani jednoho tradičního malíře či sochaře (na druhou stranu je v něm poprvé absolvent ateliéru fotografie).
Organizátoři však svou volbu nevidí jako upřednostňování určitých forem, nýbrž jako reflexi současného umění. „Tak jako se proměňují teoretické postoje k tomu, co je a není umění, a jako se proměňuje vizualita na síti i v každodenních reáliích, tak se mění i výstupy umělců v soutěži," říká Lenka Lindaurová ze společnosti Jindřicha Chalupeckého, která je současně kurátorkou výstavy.
I literární teoretik a kritik Jindřich Chalupecký, po němž je cena pojmenována, podle organizátorů upozorňoval, že „umění se odvažuje mluvit k dnešním lidem řečí dnešního světa". Všech pět umělců, kteří se představují na výstavě Finále 2011, každopádně pracuje s určitým konceptem; často vyžadují divákovu spolupráci a důležitý pro ně je i sám proces vzniku „díla", které již nemá podobu závěsného obrazu či sochy.
Už při výběru finalistů prý bylo jasné, že v nejužším finále jsou mezi umělci výhradně autoři instalací, objektů, animace, fotografií a videí - tedy forem, které jsou pro současné umělce dlouhodobějším trendem, ale pro veřejnost nemusí být na první pohled jasně čitelné.
Organizátoři se proto od červnového vyhlášení finalistů snaží představit každého z pěti nominovaných v širší souvislosti. Samostatné akce probíhají na území České republiky pod názvem 5 finalistů, 5 měsíců a 5 míst.
Cena Jindřicha Chalupeckého byla založena v květnu 1990 z podnětu Václava Havla, malíře Theodora Pištěka a básníka a výtvarného umělce Jiřího Koláře. Prvním vítězem byl Vladimír Kokolia. Vítěz získává šestitýdenní stipendijní pobyt v New Yorku, padesát tisíc korun a dalších sto tisíc na realizaci laureátské výstavy.
Do roku 2000 byla cena spojována s Národní galerií; po rozbrojích vyvolaných v roce 2000 střetem mezi Milanem Knížákem a Davidem Černým však toto umělecké manželství skončilo.
| Co nabízejí finalisté: |
Dominik Lang, jenž letos uspěl ve výběrovém řízení pro Bienále současného umění v Benátkách a oprávněnost volby pak dokázal instalací, která v Benátkách sklidila velký ohlas. Na výstavě se prezentuje prostorovou konstrukcí Soukromé muzeum, která je „muzejní expozicí v expozici galerie" a dává divákovi možnost nahlédnout do procesu umělecké tvorby. Koláž nedokončených prací, projektů a vystavené předměty, kresby, drobné sošky a nákresy prý divákovi napoví, "co se odehrává předtím, než začne výstava."
Jiří Thýn letos bodoval autorskou výstavou fotografií Archetypes, Space, Abstraction na pražské Staroměstké radnici a ve své prezentaci nenarativní fotografie nazvané Základní studie na tuto výstavu volně navazuje. Přemýšlí o abstrakci ve fotografii a pokouší se přenést médium fotografie do prostoru se zachycením procesu tvorby.
Filip Cenek se věnuje především videu a animaci, na výstavě se představuje vícekanálovými diaprojekcemi bez zvuku v zatemněném prostoru. V minimalistické instalaci Vratké kino se prostřednictvím projekcí diapozitivů snaží ukázat takové druhy vyprávění, v nichž sled událostí není určován jen chronologickým pořadím. Promítání není synchronní, takže každý z návštěvníků uvidí jiný, originální „příběh".
Pavel Sterec si pro svou instalaci nazvanou Dva malé průsečíky na velké vertikále zapůjčil z Národního muzea krápník stalagmit a meteorit, k nimž se vztahují dvě sady pohlednic dokumentující dva happeningy - tzv. živou knihovnu s vědci v Koněpruských jeskyních (symbolizuje ji stalagmit), kterou se prezentoval v rámci Chalupeckého doprovodné akce, a speed dating neboli rychlé rande naslepo (symbolizuje ho meteorit) v prostorách jedné pražské hvězdárny. "Instalací mezi oběma objekty vzniká pomyslný průsečík, vertikála - ze země soustavně rostoucí stalagmit a z nebe nečekaně padající meteorit," objasňuje svoji vizi Sterec.
Mark Ther se dlouhodobě věnuje videoartu, především tématům lidské identity, pro výstavu v DOXu připravil video nazvané Das wandernde Sternlein (Putující hvězdička), jehož jádrem je příběh o ztracených dětech v lese v oblasti bývalých Sudet, který si autor vymyslel a posléze od starousedlíků zjistil, že podobný příběh se skutečně zhruba před osmdesáti lety stal. Sám k němu řekl: "Celým filmem provází hlas devadesátileté pamětnice. Možná že některý z diváků bude pohoršen nebo znechucen, nevím, já už mám odstup. Možná, že kdybych nebyl u natáčení a film několikrát neviděl, ukápla by mi slza."
