reklama
 
 

Snil o Praze za železnou oponou. Museum Kampa představuje autora Magické Prahy

6. 3. 2019 11:52
Říman se sicilskými kořeny Angelo Maria Ripellino v minulém století patřil k nejvášnivějším milovníkům Prahy. Napsal o ní románový esej Magická Praha, který se stal italskou knihou roku a inspiroval například Umberta Eca při psaní románu Jméno růže.

Bohemistu a spisovatele Ripellina, jenž měl do Československa po roce 1968 zakázaný vstup a svobodných poměrů se nedožil, nyní připomíná výstava v pražském Museu Kampa. Jmenuje se Praha byla krásnější než Řím a potrvá do 12. května.

Ital s elegantním knírkem do Prahy poprvé přijel v roce 1946. Vystudovaný slavista, který se zabýval také ruským divadlem a poezií, ve městě nad Vltavou objevil své životní poslání. České výtvarné umění a poezie se staly jeho profesní láskou, a dokonce si tu našel manželku. Ela Hlochová v Praze studovala italštinu, později svému muži pomáhala s překlady českých básníků.

Devizové nesnáze

Angelo Maria Ripellino se v pražských kuloárech rychle zorientoval, zajímala ho česká moderna. Seznámil se s předními teoretiky umění Jindřichem Chalupeckým a Karlem Teigem a díky nim objevoval malíře a básníky, často ty, jejichž jména měla být v novém politickém režimu úplně zapomenuta.

Patřil k nim například za své verše v 50. letech minulého století vězněný básník a výtvarník Jiří Kolář, malíři Emil Filla, Josef Čapek, František Hudeček, Josef Istler, Toyen nebo fotograf Miroslav Hák.

Některým z nich Ripellino pomohl vystavit práce v Římě, o většině psal. Jak dokládá korespondence, Ripellino podporoval české umělce i materiálně. "Byl bych Vám vděčen, kdybyste mi mohl opatřit knížku. Pro devizové nesnáze nedocházejí nám totiž nyní vůbec cizojazyčné knihy," píše v roce 1949 do Říma Jindřich Chalupecký, který se svou prosbou nebyl sám.

"Devizové nesnáze" řešil přes italskou spojku i Karel Teige, jenž zase na oplátku Italovi sháněl české knihy.

Ripellinova korespondence do Čech byla bohatá, psal si také se spisovatelem Ludvíkem Kunderou, s literárním vědcem Romanem Jakobsonem, Jiřím Kolářem nebo s architektem Albertem Pražákem.

Z mnoha rozhovorů a návštěv u malířů i básníků, z okouzlení Prahou a nakonec také ze smutku z odloučení Ripellino napsal svůj bestseller Magická Praha. Vyšel v roce 1973, tedy pět let po okupaci Československa, již italský spisovatel veřejně a příkře odsoudil.

Svůj článek nazval Krysy režimu a musel vědět, že si tím vyslouží zákaz vstupu do komunistického Československa.

"Nyní, když jsem od ní vzdálen, možná navždy, ptám se, zda Praha opravdu existuje, zda to není končina imaginární, jako Polsko krále Ubu. Nicméně každou noc, když se procházím ve snu, cítím kámen po kameni dlažbu Staroměstského náměstí," píše v Magické Praze Ripellino, který se do vytouženého města už nepodíval. Zemřel v roce 1978, bylo mu teprve 54 let.

Arcimboldovská kniha

"Je to osobní psaní, hold vášni, která v autorovi vzplála v mládí," míní o Magické Praze jedna ze tří autorek nynější pražské výstavy Annalisa Cosentinová.

"V této arcimboldovské knize se shromažďují a vrství postavy, historické i fiktivní, místa, příběhy, dějiny a mýty, vše mistrovsky k sobě přidružené podobně přemrštěným, bujným a zároveň rafinovaným stylem," líčí dál Ripellinovu knihu kurátorka, podle níž jde ze všeho nejvíc o literární asambláž, poskládanou "z různorodých fragmentů, pasáží z románů, básní, esejů, literárních citátů, ale také malířských, divadelních a filmových sugescí".

Právě originální styl byl možná hlavním důvodem, proč se Magická Praha stala mezinárodním hitem. V českém překladu se objevila nejprve v exilu v Kolíně nad Rýnem roku 1978, oficiálně vyšla až v roce 1992.

Výstava v Museu Kampa však teď oslavuje především předchozí Ripellinovu knihu, v níž si autor svůj fragmentární styl psaní vyzkoušel poprvé a která měla pro českou kulturu velký význam. Byla to neméně vášnivě napsaná učebnice nazvaná Dějiny současné české poezie. Název je ale zavádějící, protože neodráží výtvarné umění, o kterém se v knize také píše. Podle spoluautorky výstavy Martiny Vítkové se Ripellino možná chtěl uvést jako bohemista, proto v titulu zdůraznil pouze poezii.

Samozřejmá, upřímná pochvala

"Z vaší knihy jsme měli všichni pochopitelnou radost, jde z ruky do ruky," napsal v dopise básník a výtvarník Jiří Kolář, byť on i všichni ostatní v Praze se museli lopotit s překladem.

Ripellinovy Dějiny současné české poezie se v gottwaldovském Československu nikdo neodvážil vydat. Ve svobodné části Evropy se kniha podle spoluautorky výstavy Vítkové stala výrazným dokladem toho, "že ve středu Evropy, na křižovatce dějin, existuje svébytná bohatá kultura v ohrožení".

Dějiny současné české poezie od Angela Marii Ripellina vycházejí v českém překladu teprve nyní, současně s pražskou výstavou. Kniha je psána barvitým, poetickým jazykem. Přesto ve své době vzbudila i kritické připomínky. Karel Teige svému italskému příteli napsal: "Přece však je obraz českého výtvarného umění zkreslen, chybí-li mezi reprodukcemi Zrzavý a Gutfreund, i Štyrský, když je nadměrně mnoho místa věnováno Skupině 42, jejíž další vývoj ukázal, že si takového zájmu nezaslouží."

Nakonec však i teoretik Teige udílí Ripellinovi za jeho dějiny českého umění pochvalu, která je "samozřejmá a neméně upřímná".

Kurátorka Vítková si v katalogu aktuální výstavy ještě všímá, jak Ital vystihl charakter českých básníků: "Vítězslav Nezval je čarodějovým učněm, Jaroslav Seifert opěvovatelem Prahy, Vladimír Holan žalmistou, u Františka Halase zkoumá kult slova."

Ke stylu netypické učebnice pak Vítková dodává: "V podtextu stále slyšíme ruch kaváren, cinkot kávových šálků a tlumený zpěv dobových šlágrů."

Tajná záliba v braku

Samotná expozice v Museu Kampa může připomínat apartmán sběratele orientovaného na českou modernu s tajnou zálibou v žánrových filmech. Vedle obrazů od Františka Hudečka, Adolfa Hoffmeistera, Františka Janouška, Kamila Lhotáka, Josefa Čapka nebo Toyen, které Ripellino ve skutečnosti nikdy nevlastnil, jen o nich psal, tu jsou rozesety dokumenty, dopisy, divadelní fotografie i snímky z filmů. Ukázky z nich běží v krabičkách přilepených na zdi se dvěma škvírami pro oči.

Většinou jde o zahraniční díla, která v českém uměleckém prostředí rezonovala. A nejsou to jen uznávané filmy například od Charlieho Chaplina, ale také staré snímky o Fantomasovi či westernové střílečky.

Praha byla krásnější než Řím

Autorky: Annalisa Cosentino, Libuše Heczková, Martina Vítková
Museum Kampa, Praha, výstava potrvá do 12. května.

Ripellino, který překládal Františka Halase, Vladimíra Holana, Jana Zahradníčka či Jiřího Koláře, nacházel v české poezii paralely k výtvarné avantgardě. Paletu věcí v "budoáru" tak na výstavě doplňují první vydání sbírek básní s ručně psaným věnováním a rovněž úryvky Ripellinových básní, ručně psané na zdech mezi obrazy.

I když největší pozornost na Kampě přitahují obrazy, badatelsky cennější jsou tentokrát černobílé fotografie obrazů. Zachycují například tři neznámé surrealistické koláže Kamila Lhotáka ze čtyřicátých let. Také další snímky z pozůstalosti obdivovatele českého umění Angela Marii Ripellina odhalují málo známé práce českých malířů.

autor: Magdalena Čechlovská | 6. 3. 2019 11:52

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama