Režisér Jiří Vejdělek natočil hvězdně obsazený projekt. Taneční, které v pátek večer začne vysílat TV Nova a sledovat je lze také ve videotéce Voyo, jsou předurčeny k úspěchu. Proč? Protože nepochybně osloví podobné publikum jako jeden z nejúspěšnějších, byť také nejnudnějších reality TV formátů konkurenční České televize StarDance.
Po prvních epizodách hraná novinka vskutku vyniká jednou podobnou kvalitou. Také je v ní nulové napětí. StarDance však nestojí na konfliktu, chce jen nabízet hezké obrázky. Taneční se coby seriál pochopitelně musí pustit do střetů. Především do takových, jaké může nabídnout maloměstské prostředí. I když ústřední "drama" bublá už u rodinné večeře.
Kulhánek v podání Saši Rašilova je stejně přísný otec a manžel jako učitel tance. Vše musí mít nalajnované, což nelibě pociťuje manželka hraná Jitkou Ježkovou. Obzvlášť když synkovi pravidelně přizvukuje tchyně ztělesněná Danielou Kolářovou, jejíž vlastnosti zjevně podědil. A která se ráda zve na rodinné večeře, aby mohla kritizovat, že snacha není podobně výkonná žena v domácnosti, jakou byla kdysi ona.
Manželce tak zbývají jen vzpomínky na dobu, kdy s Kulhánkem tvořili nejen životní, ale také taneční pár a vyhrávali soutěže. Teď už tančí jen tak, jak muž píská.
Stejně modelově, jako zní popis této rodinné konstelace, se v prvních epizodách odvíjí samotný seriál.
Hodinová stopáž jednotlivých epizod působí neúnosně, scénář Ivany Hokrové naděluje postavám takzvaná mluvící příjmení a také řadu strojených dialogů. Během nich protagonisté často nehovoří mezi sebou, ale k publiku. V nepřirozených výměnách sdělují, jak se k sobě jednotliví hrdinové mají či jaká je jejich minulost. A pochopitelně všichni přehrávají, aby se vešli do typizované role, kterou jim tvůrci vetkli.
Ze zajetých kolejí vyvádí Oldřicha Kulhánka příjezd jeho dřívějšího soka v lásce i tanci Karla Krále. Ten dostává nabídku vést taneční hodiny na místě, jež dosud pronajímala Moničina matka. Jenže nyní hledá náhradu za lektora, který si zlomil krček.
Představa, že by měl v rodinných prostorách u tchyně "kralovat" nepřítel Král, popudí Kulhánka natolik, že změní své dřívější rezolutní odmítnutí se lekcí chopit.
Náčrt děje samozřejmě zní jako z nějaké pradávné operety. To by asi nutně nevadilo v oddechovém seriálu bez větších ambic, kdyby měl švih a tah na branku. Jenže dění na obrazovce se posouvá v unaveném tempu a co hůř, nijak jistě nepůsobí ani snímání tanečních choreografií.
Například závěrečná sekvence první epizody se odehrává na soutěži, kde má vznikat napětí mezi konkurenčními páry, kde tančí také potomci rivalů Kulhánka a Krále. Sekvence je však sestřihaná v krátkých, sotva dvouvteřinových záběrech, které neumožňují ani užít si ladnost tance, ani vyčíst z dění jakékoli drama či emoce aktérů.
Osmidílná série staví na nostalgických či traumatických vzpomínkách, jaké většina diváků bude mít na vlastní taneční.
Ani tato citová "výhoda", kterou tvůrci celkem snadno u publika získají, ale neumenší pocit, že se vše odvíjí podle až příliš zřejmých mustrů. A že to ubíhá v rytmu až příliš pomalého ploužáku.
Místní mládež vnáší do dění perspektivu, která u pamětníků nebyla v kurzu. Zatímco nenávist dřívějšího pubertálního osazenstva tanečních lekcí pramenila z čistě pudového odporu k činnosti, jejíž ovládnutí nedává v moderním světě žádný valný smysl, náctiletí v Tanečních to umí pojmenovat zcela zřetelně.
"Společenské tance jsou prý odrazem patriarchálního útlaku," tlumočí jedna z dívek pocity své sestry. "To je vlastně v zásadě pravda, ale taky je to zábava," říká Olivie, Kulhánkova dcera a "oběť" jeho trenérských metod.
Když si v tomto módu "hlavně nemít na cokoli moc silný názor" přeříkávají věty ze scénáře mladí, působí to alespoň o něco přirozeněji než sledovat životní zmar Oliviiny matky Moniky, kterak musí odpovídat na manželovy dotazy, co bude k večeři. Či debaty dalších postav v kavárně, jen naprázdno natahující čas.
Taneční jsou vlastně jen o kapku - opravdu drobnou kapku - pompézněji natočenou obdobou klasických nekonečných soap oper z produkce Novy. Je ovšem otázka, proč tento typ produkce přesouvat do hlavního vysílacího času a dávat mu hodinovou stopáž.
