Vycházkou k rodinnému hrobu, na který maminka objednala monstrózní náhrobní kámen se starou fotografií v takřka životní velikosti, pouze začínají potíže. Karel v podání Karla Rodena záhy zjišťuje, že v jejich domě kdosi bydlí. A že ten dům už vůbec není jejich. Lehce pomatená maminka jej přepsala na podvodníky. Karel si tak maminku, již oslovuje Matylda, odváží k sobě do bytu, kde se ukáže, že to s ní bude ještě komplikovanější.

Režisér Petr Slavík natočil komediální drama inspirované skutečností, které se dotýká závažného tématu: poměrně detailního vykreslení toho, jaké je starat se o osobu postiženou Alzheimerovou chorobou. Nataša Slavíková scénář psala podle vlastních, sedm let starých zkušeností, kdy pečovala o maminku, které slíbila, že ji nedá do ústavu.

Zobrazit 10 fotografií

Extrovertní Matylda se potuluje sídlištěm, vzpomíná na kariéru zpěvačky, ztrácí se a začíná být sobě i okolí nebezpečná. Karlův dospívající syn Pavel má zrovna po maturitě a víc se stará o to, kde sehnat marihuanu, než o přijímací zkoušky na vysokou školu.

V afektu uprostřed hádky padne rozhodnutí, že Pavel dohlédne na babičku. Což ale také nefunguje, neboť hoch má k pravidlům a řádu zcela opačný vztah než otec. A tak se nakonec ústav ukáže jako jediné řešení. Dočasné. Neboť tamní péče spoléhá na poněkud drsnější metody jako pouta.

Snímek Tancuj Matyldo se pokouší balancovat mezi komedií a rodinným dramatem, mezi bláznivými kousky, které Karlova matka nastražila svému okolí. Šestasedmdesátiletá Regina Rázlová dovede být v této roli okouzlující i nesnesitelná. Jenže složitější je to s ostatními postavami.

Regina Rázlová dovede být v roli Matyldy okouzlující i nesnesitelná. | Foto: Bontonfilm

Karel, jeho syn Pavel i Karlova přítelkyně působí jako schematičtí hrdinové, popsatelní ani ne jednou větou, spíš jedinou vlastností. Zejména otec a syn jsou šablonovitým ztělesněním extrému, proto jen těžko mohou získat nějaké sympatie publika.

I Karlův vztah s partnerkou působí povrchně a nefunkčně, byť má být zjevné, že Karel ho vnímá jako nový životní start. Petr Slavík režíruje převážně pro televizi a příliš se mu nedaří udržet jednotný tón. Je jistě dobře, že se tuzemští tvůrci pokoušejí o mainstreamovou "feel good" komedii s přesahem, to znamená film působící pohodově či příjemně. Oproti zahraničním vzorům se ale ten závěrečný pocit z proměny postav dostaví ledabyle, zničehonic a jen těžko nahradí, jak nám hrdinové byli po většinu snímku jedno. Ať už vzteklý Karel posedlý pravidly, nebo flegmatický Pavel s jointem v ruce.

A netřeba chodit k zahraničním vzorům. Nedávná komedie s příchutí hororu Přišla v noci s podobným tématem uměla vytvořit soudržný uvěřitelný prostor jednoho bytu, do kterého též vtrhla matka jednoho z protagonistů. Podobnou nepovedenou návštěvu rodičů zažil skoro každý, tady jen získala poněkud monstróznější rozměry.

V Tancuj Matyldo jsou uvěřitelné všednodenní scény, kdy hrdinové třeba jen tak koukají na televizi. Ale jakýkoli moment, který má posouvat děj kupředu, tahá za uši. Ani Karel Roden není v roli syčícího papiňáku, neustále hrozícího výbuchem, zcela přesvědčivý.

Byť pak přijdou poměrně působivé chvilky, které bolestivě vykreslují detaily života s člověkem, jenž přestává být sám sebou, záhy je jiný moment zbytečně shodí. A pak zase následuje přesvědčivý záběr, kdy syn jen hledí na otce a se slzami v očích ucedí: "Pomoz mi…" Ten obzvlášť vynikne oproti předchozím uštěkaným debatám. Jenže v těch už jsme protagonisty dávno ztratili, než aby to zvládlo vykoupit těchto několik vteřin.

Tancuj Matyldo se vyhýbá většině stereotypů spojených s českými komediemi, neřeší, jaké jsou ženy a jací muži, což obvykle vede k nedůstojným koncům. Zabývá se vztahy spíše rodinnými než partnerskými. Ale bohužel se snímek příliš zapouzdří v jiných schématech, zejména v tom, jak zkratkovitě načrtává povahy protagonistů - obzvlášť o synovi Pavlovi se dozvídáme málo, ve filmu se objevuje a zase z něj mizí.

Pořád je to nicméně film, kterému se chce fandit. Žádná komedie, jež předstírá hloubku a to, že je "ze života", jako snímky typu Teorie tygra. Je vidět upřímný zájem o vykreslení těžkého tématu odlehčenou rukou. A závěr se nebojí být na poměry místních komedií poměrně syrový.

O to víc mrzí, že jako celek není Tancuj Matyldo soudržné a přesvědčivé. Navzdory silným chvilkám by se mohlo jmenovat spíš Klopýtej Matyldo. I tak je dobře, když se o takové opatrné krůčky filmaři pokouší.