Nepochybně se jedná o nejsilnější moment úvodních tří dílů, když mladík vybavený poloautomatickou kulovnicí značky Remington kráčí šatnami základní školy, prozatím prázdnými.
Špinavý blonďák s hezkou tváří nevypadá, že by měl pokoj dekorovaný tapetami se vzorem hákových křížů. V klidném obličeji se ale zračí jasné odhodlání. Jde o působivý, zneklidňující výjev, zároveň střídmý a bez snahy šokovat. Škoda, že výrazně převyšuje většinu předchozího dění. Přesvědčit se o tom mohou diváci od pondělního večera, kdy televize začíná vysílat novou řadu Stínů v mlze.
Podobně jako první série z roku 2022 stojí kriminálka z Ostravska na jednotlivých případech vražd, do nichž pozvolna proniká linie propojující všech 12 dílů. Petra Špalková coby Magda Malá a její kolega Martin Černý v podání Jiřího Vyorálka opět nehledají jen důvod a pachatele různorodých mordů, ale také se sami stávají osobně zapletení do kriminálního případu.
Zatímco v první části to byla Malá, které někdo unesl dceru, nyní musí její sveřepý kolega Černý čelit potíži překračující profesní linku. Není však příbuzným oběti, spíše potenciálního pachatele. Jeho syn Filip se odstěhoval k přítelkyni, již sotva zná. Sám náhle a pro rodiče záhadně končí ve vazbě.
Pokud ve druhé řadě něco funguje lépe než v té první, pak je to právě zapojení této linie, jež se táhne napříč jednotlivými epizodami.
Zatímco minule režisér Radim Špaček a scenárista Zdeněk Zapletal dlouho tajnůstkařili, nyní je od druhé části zřejmé, o co půjde. A daří se budovat napětí na základě toho, že divák podobně jako obžalovaný Filip ví mnohem více než všichni ostatní.
I tak nicméně tvůrci až příliš spoléhají na laciné "cliffhangery" neboli napínavé otevřené konce, které lákají na další epizodu.
Samostatné případy už jsou slabší. Více než hodinový formát dílu se daří zaplnit jen na základě toho, že kamera přehnaně často hledí, jak postavy někam jedou, a dění dále zpomalují pohledy na průjezdy dopravních prostředků či nezávazné rozhovory hrdinů.
Nijak výrazně to nedotváří ani atmosféru, ani charaktery. Ty ostatně známe už podle příjmení.
Malá je nenápadná, nic nehrotí, má ráda svou dceru a chápavě pozoruje, jak si exmanžel buduje novou rodinu s mladší partnerkou. Černý je cynický morous, který všem podezřelým tyká. I když právě fakt, že jeho syn skončil za mřížemi a on, vyznamenaný hrdina i dlouholetý kriminalista, mu nedokáže pomoct, přispívá k odhalení jeho lidštější stránky.
Stíny v mlze jsou celkem civilní krimi. Zatímco první řada se snažila navýšit atraktivitu třeba zatažením diváků do prostředí nelegálních zápasů MMA, tentokrát se autoři - alespoň v prvních třech dílech - spíše drží při zemi.
I když námětem třetí části je hromadná střelba, téma zpracovávají decentně a samotným aktům věnují minimální prostor. O to silnější ovšem dané momenty jsou.
Střídmost platí hned pro úvodní vraždu ve vlaku. Slyšíme jen výstřel za zataženými záclonkami kupé. Jenže aby dvanáctidílný seriál, jehož každá epizoda má takřka stopáž celovečerního filmu, podobnou umírněnou notu utáhl, potřeboval by dynamičtěji zachytit proces samotného vyšetřování.
Tvůrci sice pracují s celkem realistickým základem, případy se často drobí do série menších zločinů, co se překrývají a navazují na sebe. Avšak samotná policejní práce trochu vázne právě kvůli zmíněným "prostojům".
Až příliš často vidíme Malou, jak někde vyzvedává dceru, až moc často s kolegou Černým glosuje vlastní práci. Přestože mají krátké dialogy vyznít úsečně a lakonicky, jen kouskují děj.
Nakonec tak diváka více než vyšetřování emočně vtáhne to, že dosti často v případech nějak figurují děti. Po první čtvrtině seriálu se to zdá jako až moc jednoduchý trik. O kriminalistech se nedozvídáme o moc víc než to, že jim záleží na příbuzných, že jsou sami rodiče.
Není to sice zpracováno nějak vyděračským způsobem, nesledujeme přímý útok na city publika, ale pořád je to málo. Obzvlášť u kriminálky, která neumí být strhující samotným způsobem detektivní práce.
Místo aby to Stíny v mlze dohnaly nějakou preciznější charakterovou studií, zůstávají kdesi na půl cesty. A testují trpělivost diváků v epizodách, které jsou pocitově o čtvrthodinky delší, než by být musely.
Pokud tvůrci spoléhají na nějaké závěrečné rozuzlení a propojení osobních i kriminalistických linek, nutno poznamenat, že to je ještě daleko. Zatím je divák spíše lapen kdesi v mlze a neví, zdá má tento imaginární cíl nadále hledat.
