Téměř čtyřhodinový program začal v půl sedmé večer, záznam lze zpětně zhlédnout na webu České televize.
Po slavnostní předehře publikum slyšelo části oper Braniboři v Čechách, Viola a Dalibor. Po první přestávce pořadatelé zařadili ukázky z Prodané nevěsty, Dvou vdov, Hubičky a Tajemství, po druhé přestávce následovala Čertova stěna. Pro finále organizátoři zvolili Libuši a její Proroctví. Jednotlivé kusy publikum oceňovalo potleskem.
U dirigentského pultíku se střídali hudební šéf Národního divadla Robert Jindra, Tomáš Netopil, Jiří Rožeň a slovenský host Rastislav Štúr. Zazpívali Kateřina Kněžíková, Štěpánka Pučálková, Dana Burešová, Richard Samek, Aleš Briscein či Adam Plachetka. Všechny doprovodil orchestr Národního divadla, jehož kořeny sahají do období Prozatímního divadla neboli předchůdce národní scény, tedy do druhé poloviny 19. století. Původně měla vystoupit také Eva Urbanová, tu však nahradila Mária Porubčinová. Kvůli nemoci vypadl i jeden ze sólistů.
Večer byl vyprodaný, některá sedadla přesto nakonec zůstala volná. Divadlo pro tuto příležitost předepsalo dress code. Muži měli mít smoking či černý oblek, ženy dlouhé večerní šaty. Někteří návštěvníci pravidla nedodrželi. Uvaděčky za to několik pánů ve svetru pokáraly.
Kromě politiků jako místopředsedkyně sněmovny Věry Kovářové z hnutí Starostové a nezávislí nebo senátora Jiřího Drahoše byli v publiku třeba pěvkyně Dagmar Pecková či miliardář Karel Janeček. Galakoncertu předcházela odpolední debata s pěvci, dirigenty a členy orchestru. Návštěvníci mohli vidět a také se naučit tradiční salónní tanec zvaný česká beseda.
Smetana, jenž žil v letech 1824 až 1884, byl neodmyslitelně spjat s rozvojem české hudby, opery i Národního divadla. Jako skladatel a první kapelník Prozatímního divadla formoval tehdejší hudební prostředí a operní ansámbl, který se posléze stal základem pro rozšířený soubor působící ve vytoužené reprezentativní budově Národního divadla.
Skladatelovy opery od tohoto pátku v pražském Muzeu Bedřicha Smetany připomíná výstava originálních kostýmů z různých inscenací. Zájemci si je díky práci restaurátorů mohou prohlédnout v podobě, v jaké je vidělo publikum ve druhé polovině 19. století v Prozatímním a Národním divadle.
