V první scéně Sladkého života, který od čtvrtka promítají kina, hokejista Rosťa Beran přezdívaný Doktor či Beranidlo narazí na mantinel a dělá přes plexisklo ksichty na fanynky. Co do snahy vyobrazit počínání slavného sportovce je to asi nejrealističtější moment snímku. Poté co devětatřicetiletý hrdina v podání Vladimíra Polívky získá titul mistra světa a hrdě kráčí s obří zlatou medailí mezi novináře, jeho kariéra, osobní život i uvěřitelnost filmu naberou směr strmou křivku dolů.
Režisér Tomáš Hoffman vycházel z oblíbených a leckdy jistě pravdivých stereotypů o macho chlápcích s hvězdnou sportovní dráhou, co se chovají jako hulváti, vysoké výdělky rozhazují v kasinu a zásadně spí jen s ženami pod třicet.
Při jedné z těchto početných "jednorázovek" Doktora zradí zdraví. Náhle potřebuje pomoc skutečného lékaře - a nejen to, rovnou musí dostat nové srdce. Jenže na sále se objevuje nikoli doktor, ale doktorka. Bohužel jedna z těch, jimž kdysi zlomil srdce.
I přes jeho nedůvěru v ženské chirurgické schopnosti operace dobře dopadne. Akorát Rosťa pojme podezření, že dostal orgán, jenž patřil ženě. A také jeho chlapáctví se brzy začíná ztrácet.
Mohla by to být zápletka tuctové romantické komedie, jakých vzniklo spoustu. A vlastně je. Jen zaráží, jak málo snahy tvůrci věnovali tomu, aby předvídatelný mustr naplnili s alespoň minimální snahou o nějakou bazální uvěřitelnost, dramatičnost či jakékoli jiné běžné klady.
Ne, skutečně nečekáme realistickou sondu do nitra muže hledajícího své křehké, lepší já. Ale Sladký život skřípe prakticky od začátku a skoro ve všem.
Když Rosťa zjistí, že kromě kariéry dávno přišel také o veškeré finance, musí se provizorně ubytovat ve sklepní místnosti s olezlými stěnami, jejíž jedinou předností je, že má z okna výhled tak akorát ženám pod sukně. Jenže hrdina předtím neobýval žádnou luxusní vilu, ale malý pokojík v patře u dvou starších lidí, nejspíš rodičů, kteří jeho hlasité souložení na začátku filmu "zábavně" glosovali. Tyto postavy však z děje záhy zmizí, stejně jako jejich dům.
Jakmile přijde Hynek Čermák coby drsný zřejmě mafián či podnikatel vymáhat peníze, které Doktorovi půjčil na ruletu, vyřeší se to tak, že mu hrdina odevzdá právě získaný "byt" - ona neobyvatelná díra nejspíš záhadně získala na hodnotě. S podobnou logikou se v první části díla objevují další potíže a jejich řešení, asi aby autoři nějak zabili čas.
Mezitím ale začíná působit domnělé ženské srdce v hrudi chlupatého, neotesaného protagonisty, který v časopise pro ženy náhodně najde článek o dárkyni, upne se na myšlenku, že má v těle právě její životně důležitý orgán, a vyráží pátrat po její rodině.
Když zjistí, že to byla matka podivné přírodně založené famílie vyrábějící marmelády, co mu onehdy vrazila do auta a celé to skončilo velmi nepříjemnou scénou, snaha projevit vděk se komplikuje.
Jak se dá čekat, hubený vdovec trpící narkolepsií a především jeho dcera nakonec hokejistu, co má maminčino srdce, přijmou - za značně bizarních okolností. A nejen oni.
Zvláštní věci se začnou dít také mezi Rosťou, jeho ošetřující lékařkou v podání Petry Hřebíčkové - jednou z těch, kterým kdysi po hezkém odpoledni nezavolal - a její dospělou dcerou.
Sladký život nabízí ve druhé půli prostor pro dojemné scény založené na tom, že hrubián Rosťa objevuje, jak se chovat k lidem. Zjišťuje, že lze komunikovat s ženami nad třicet či s neduživě vypadajícím účetním, co občas kvůli rozrušení upadá do spánku. Jeho křehkou konstituci každým pohybem ztělesňuje Jan Cina. Vypadá a působí jako nezvykle hubený a vysoký hobit.
Bohužel tyto milé chvilky stojící na solidním herectví jsou náhodně rozeseté do zcela nesmyslného dějového oblouku. Tedy oblouku - o ten se asi scenáristé Tomáš Hoffman a Martin Horský ani nepokoušeli. Prostě jen náhodně posunují hrdinu mezi lokacemi, dokud to nedopadne dobře.
Svět tohoto filmu sestává prakticky jen z lidí, se kterými se protagonista někdy vyspal. A především se Rosťa důsledně chová jako zhruba sedmileté dítě v dospělém těle, které jen postupně vyměňuje potřebu nonstop souložit za chuť naučit se plést či vařit marmeládu.
Co do schopnosti se samostatně rozhodovat ale zůstává na úrovni prvňáka. Tudíž se občas omylem ocitne třeba doma na večeři u rodiny, která ihned začíná plánovat svatbu, neboť sportovní velikán se kdysi vyspal s jejich dcerou a nyní ji potkal venku se psem.
Romantické komedie se obvykle odvíjejí v jakési sinusoidě: hrdinové se seznámí, rozkmotří, zase se k sobě vrátí. A potěcha u těch lepších často pramení z drobných odchylek od osvědčeného mustru, případně z podvratné snahy postavit fungující vzorec nějak na hlavu. Jenže tvůrci Sladkého života si ani nedali práci ten vzorec okopírovat.
Je tu vlastně jen jedna postava, která se nějak vyvíjí, a to Rosťa. Nemá sice žádné vlastnosti či charakter, ale co také čekat od "prvňáčka". Takže celý film stojí na tom, že hrdina se stává lepším člověkem a ostatní tak nějak čekají, až bude natolik použitelnou součástí světa dospělých, aby ho vzali na milost.
Nevznikají tu žádné skutečné komplikace, dokonce i mafiáni jsou tu chápaví a srdeční lidé. A z nějakého důvodu je to celé prodávané jako romantický film pro dospělé.
Že se první náznaky romantiky objeví až značně pozdě? Nevadí. Pokud stačí, že tu lidé rádi jedí marmeládu, tak si na vlastní nebezpečí zkuste osladit život. Anebo si raději pusťte některý z filmů o medvídku Paddingtonovi. Marmelády je tam dost. A je to výrazně propracovanější, dospělejší, zábavnější i dojemnější.
Film
Sladký život
Režie: Tomáš Hoffman
CinemArt, v kinech od 14. března.
