Když původem český spisovatel žijící v USA Kalfař v roce 2017 vydal anglicky psanou prvotinu Kosmonaut z Čech, sci-fi román oslovil zahraniční čtenáře a recenzenty hlavně díky specificky přízemnímu tónu.
Kniha o samotě v kosmu a dalších v žánru známých tématech lehce zapáchala pivem i komunistickou minulostí protagonistovy rodiny. Spíše průměrnou prózu o setkání s mimozemskou inteligencí ozvláštňovalo zázemí hlavního hrdiny. Ten vyrůstal v porevolučním Česku a jeho osud i chování ovlivnila smrt rodičů, stejně jako temná minulost otce, jenž za minulého režimu nebyl zrovna disident, ba naopak.
Kalfař vyprávěl v první osobě a onen "velký krok pro Česko" v podobě startu raketoplánu s Jakubem Procházkou od prvních řádků glosoval s nadhledem a lehkou uštěpačností. Místo patosu se držel při zemi. "Občané pak ponechali loď jejímu nebeskému osudu a se vzrušeným štěbetáním začali sestupovat z Petřína, aby uhasili svou žízeň pivem," psal třeba.
Během pobytu v samotě osmiměsíční mise na okraj sluneční soustavy se hrdina v myšlenkách celkem často vracel nejen ke své manželce Lence, což je jedním z ústředních motivů knihy i filmu, ale také vzpomínal na smrt rodičů či dětství u babičky a dědy. Tam krmil slepice pavouky nebo při nemoci v horečkách zvracel do kyblíku určeného na prasečí krev při zabíjačkách.
Kalfařově hrdinovi pomáhaly se samotou, depresemi, steskem po manželce - a také s úlekem ze setkání s podivným mimozemským tvorem, jenž se zjeví v jeho lodi - tři lahve whisky. Vedení mise mu neochotně povolilo, aby si ji vzal na palubu.
Všechen tento kolorit se ve filmu Johana Rencka, jenž se v originále příznačně jmenuje Spaceman a od minulého pátku jej lze vidět na Netflixu, vyskytuje ve sotva stopovém množství.
Režisér, který na sebe upozornil seriálem Černobyl, si pečlivě vybíral, co bude točit dál. Kosmonaut z Čech tak měl být jeho celkem srdcový projekt. Film se prakticky zříká nadhledu a kontextu. Cele se soustředí na budování osiřelé atmosféry ve stísněném prostoru, kde chybí gravitace. A na vztah protagonisty Jakuba hraného Adamem Sandlerem s manželkou Lenkou, která se mu v podání Carey Mulligan odcizuje, i s pavoukovitým mimozemšťanem Hanušem.
Výsledkem je hloubavé minimalistické sci-fi v duchu filmů jako Ad Astra či Moon soustředících se na to, jak pobyt v samotě kosmu ovlivňuje psychiku protagonistů. Jenže tentokrát zároveň sledujeme sci-fi s trochu legračním pavoukem, jenž v anglické verzi mluví úlisným hlasem Paula Dana.
Tady tvůrci narážejí na jisté limity filmového média. V knize byl sice tvor popsán podobně, jeho výskyt ale hrdina bral s poměrně značnou samozřejmostí, konstatoval, co mu provádí v hlavě, jak pátrá v jeho osobní minulosti i dějinách celého národa. Filmový Hanuš snadněji vyvolává otázky, zda není jen halucinací, navíc halucinací, která jako by sem připutovala z trochu jiného podžánru science fiction.
Zahloubanost snímku se na jedné straně mění ve skoro netečnou, odtažitou podívanou, jíž na vážnosti dodává až nepříjemný hudební podkres skladatele Maxe Richtera. Jenže jindy zase zní Dvořákova Rusalka a tvůrci citelně překračují povolenou dávku patosu.
Přestože autoři vynechali takřka vše z hrdinovy minulosti a soustředí se jen na rozpadající se vztah s manželkou Lenkou (a naopak prohlubující se pouto k Hanušovi), o soužití ústředního páru se oproti předloze dozvídáme naprosté minimum.
Filmové adaptace knih samozřejmě nemohou obsáhnout vše, ale metoda osekat cokoli, co bylo na knize ozvláštňující, a ponechat jen holou, stokrát viděnou sci-fi kostru je poněkud zvláštní. Výsledek ztrácí humor i hlubší pojítka na české reálie. Místo závěrečného vystřízlivění v podobě poslední třetiny knihy neochvějně míří k banálnímu finále.
Johan Renck cestou vytváří pár atmosférických obrázků kosmického jevu zvaného Chopra, kvůli kterému se celá mise koná, ze Sandlerových interakcí s Hanušem a snahy mapovat hrdinův psychický stav ale nakonec mnoho v paměti neutkví. Už proto, že s přibývající stopáží film sklouzává k až nechtěně komickým momentům. Zároveň chce ale končit vzpomínkou na hezké romantické chvilky.
Z průměrné knihy vznikl ještě průměrnější film. Vzdal se veškeré zemitosti předlohy, z níž zbyly leda některé ošuntělé postkomunistické prostory, v nichž se odehrávají krátké pozemské epizodky. A vydal se cestou ambiciózní sci-fi toužící prozkoumávat tajuplnost a depresivnost kosmu, který umí ztěžka sednout na záda těm, kdo v něm pobývají.
Na toto téma však novinka nic objevného neříká a hlavně se ztrácí sama v sobě. Na meditativní sci-fi je tu až příliš tonálních omylů, patetických výbojů a přešlapů. Chvílemi stačí málo, aby se film nepřepnul do úplně jiné polohy Sandlerova hereckého portfolia.
Jako by si toho rozporu všimli i sami tvůrci, raději Sandlera nechají ztraceného ve vesmíru. Nač se s hrdinou babrat v depresivních zákoutích Plzně či Karlových Varů, jako se dělo v závěru knihy, když ho lze zapomenout v kosmu, dopřát mu poslední dojemné pápá a nechat hrát titulky?
Film
Kosmonaut z Čech
Režie: Johan Renck
Film je k vidění na Netflixu.
