"S těžkým srdcem beru své pero a píšu tato poslední slova o Sherlocku Holmesovi a schopnostech, kterými byl obdarován," uzavírá doktor John Watson příběh Poslední případ.
Když v prosinci 1893 sir Arthur Conan Doyle shodil Sherlocka Holmese spolu s proradným profesorem Moriartym z Reichenbašského vodopádu ve Švýcarsku, netušil, jaké reakce tím vzbudí.
Doyle měl už dost příběhů o geniálním a zároveň trochu podivínském vyšetřovateli a jeho partnerovi, doktorovi Johnu Watsonovi. Do svého deníku napsal, že je jím přejedený. Jeho počin značí, že zřejmě nevěděl, co jeho fanoušci chtějí.
"Reakce veřejnosti na smrt Sherlocka Holmese byla obrovská. Přes dvacet tisíc čtenářů časopisu The Strand, kde povídky o detektivovi vycházely, zrušilo své předplatné. Magazín málem přestal existovat," píše web BBC. Doylovi chodily rozhořčené dopisy zklamaných čtenářů, fanoušci dokonce založili klub "Chceme Holmese živého."
První skutečná masa jedoucí na vlně mainstreamu
Reakce čtenářů spisovatele překvapila. Sherlock Holmes začat být populární hned s první knihou Studie v šarlatové v roce 1887. Čtenáři čekali před trafikami na nové číslo The Strand pokaždé, když měla vyjít nová povídka.
Holmes byl tak populární, že brzy Arthur Doyle začal litovat, že jej vytvořil. Příběhy s podivínským a geniálním vyšetřovatelem zastínily dle jeho mínění seriózní díla, na která si chtěl spisovatel původně vydělat romány o dvojici vyšetřovatelů.
Historik David Payne popisuje fanoušky Sherlocka Holmese jako "ne moc ekonomicky silnou městskou střední třídu, která se nevyznačovala silným intelektuálním cítěním. Byli to těžce pracující lidé bez prestižních škol. První skutečná masa jedoucí na vlně mainstreamového proudu zábavy". Časopis The Strand čtenáře oslovil novou formou zábavy zastřenou tajemstvím a sci-fi, podobnou například žánru Julese Verna.
Osm let se dařilo spisovateli odolávat tlaku veřejnosti. Pak napsal Psa baskervillského, další příběh o Sherlocku Holmesovi zasazený do času před jeho smrtí ve vodopádu s profesorem Moriartym. O dva roky později, v roce 1903, napsal Prázdný dům s vysvětlením, že pádem do vodopádu zemřel pouze profesor Moriarty, zatímco Holmes zfalšoval svou vlastní smrt. Fanoušci jásali.
Z pohledu dnešních konzumentů seriálů a knih se reakce jeví jako běžné, ale na začátku dvacátého století neměly obdoby. "Sherlockova schopnost vzbudit takové intenzivní emoce mezi fanoušky je pouze indikátor toho, jak moc ho milují. Co je pozoruhodné, je skutečnost, že Sherlocka Holmese milují fanoušci už více než sto dvacet let napříč mnoha úpravami," píše dále web BBC.
Televizní verze od BBC s Benedictem Cumberbatchem a Martinem Freemanem v hlavních rolích jde příkladem. Doylovy postavy totiž přesahují čas i prostor. Fanoušci navštěvují podnik Speedy’s Café, kde si mohou pochutnat na sendviči s příchutí herce Cumberbatche. Vymýšlejí nejrůznější verze alternativních verzí příběhů, kdy například v té čínské je ústřední duo pár gayů. Co stojí za tímto šílenstvím?
Spolutvůrce televizního seriálu Mark Gatiss, který rovněž hraje detektivova bratra Mycrofta, přičítá Doylovi, že vytvořil nadčasové postavy. "Myslím, že více než cokoli jiného fanoušci zbožňují zábavnou stránku Doylových příběhů," řekl pro Al Jazeera America. "V průběhu let a nejrůznějších ztvárnění lidé nezapomněli, jak neuvěřitelně zábavné jsou příběhy o Sherlocku Holmesovi. Rychle se čtou, jsou veselé a zároveň se jedná o hrůzostrašně napínavá dobrodružství," dodal.
Gatiss rovněž podotýká, že Holmes je jediný originální fiktivní detektiv. Mnoho ostatních detektivů jsou pouze jeho kopie nebo reakce na něj. "Všechno ostatní jsou pouze paralely na detektivní duo Holmes a Watson. Agatha Christie spojnici dělá naprosto explicitně a dělá Poirota malého a zavalitého oproti štíhlému a vysokému Holmesovi. Holmes se neobejde bez Watsona, proto má Poirot kapitána Hastingse. Také díky tomu je mýtus Sherlocka nezničitelný."
Rovněž se stačí podívat na charakter dnešních filmových hrdinů. Spousta z nich v sobě mísí dokonalost s něčím zvláštním. "Doyle přišel s myšlenkou, že genialita má cenu jisté sociální dysfunkce," říká Stephen Moffat, jeden z tvůrců televizního seriálu. "Holmes je génius, ale zároveň je trochu divný. Nevím, jestli se to děje i ve skutečném životě, ale ve fikci je to běžné," uzavírá Moffat.
