Lisbeth je ikona jako Sherlock Holmes. Dnešní svět ji potřebuje, tvrdí nový autor Milénia

Adéla Skoupá Adéla Skoupá
Aktualizováno 24. 9. 2015 21:15
Příběhy potetované hackerky s fotografickou pamětí Lisbeth Salanderové a investigativního novináře Mikaela Blomkvista pokračují. Přestože autor trilogie Milénium, švédský spisovatel a novinář Stieg Larsson zesnul před jedenácti lety ve svých padesáti na infarkt, jeho příběhy žijí dál. Čtvrtého dílu ságy s názvem Dívka v pavoučí síti se ujal švédský spisovatel David Lagercrantz a pokračuje tak v příběhu předchozích knih – Muži, kteří nenávidí ženy, Dívka, která si hrála s ohněm a Dívka, která kopla do vosího hnízda, kterých se ve světě prodalo přes 80 milionů výtisků. Lagercrantz nyní přijel představit svou knihu do Česka.
David Lagercrantz
David Lagercrantz | Foto: ČTK

Údajně existuje nedopsaná verze Milénia v počítači Larssonovy partnerky Evy Gabrielssonové. Jak se vám kniha psala, když jste věděl, že někde existuje koncept původního příběhu?

Ten text existuje, ale já ho neviděl. A přestože byl Stieg Larsson fantastický spisovatel, bylo pro mě velmi obtížné pokračovat v něčem, co bylo před deseti lety v úplně jiném stylu. Myslím, že bylo nejlepší začít úplně od začátku. Na druhou stranu jsem četl knihy pořád dokola, nacházel jsem k tomu vodítka, protože Larsson chtěl napsat ještě pokračování, které kvůli té tragické smrti neměl možnost dokončit.

Pracoval jste na knize za velmi přísných bezpečnostních opatření, aby neunikly žádné informace očekávaného příběhu. Měl jste počítač odpojený od internetu, s nakladateli jste komunikoval v tajných kódech. Jak se vám v těchto podmínkách pracovalo?

Byl jsem k smrti vyděšený od začátku až do konce. Věděl jsem, že to bude pád z velké výšky, pokud se mi kniha nepovede. Oběsí mě kritikové, fanoušci. Cítil jsem, že touží po krvi. Grilovali mě jako politika, u kterého vypukne skandál. Být k smrti vyděšený není nijak zvlášť skvělý pocit, ale má to své výhody. Když má člověk pevný termín, začne pracovat velmi intenzivně. Vstával jsem ve 4 hodiny ráno a pracoval jsem do úmoru. A když jsem se zhroutil, rodina se o mě postarala. Při psaní jsem se vlastně nacházel ve stejné realitě jako postavy v mé knize, což mi možná trochu pomohlo. Objevuje se tam totiž americká agentura NSA, která pořád někoho sleduje.

Proč jste psal zrovna o americké tajné službě?

Když psal Larsson své knihy, hodně se inspiroval současnými problémy. Uvědomil jsem si, že zatímco v jeho časech měli nejhorší hackerské útoky na svědomí lidé mimo zákon, dnes je vedou celé státy, špionážní organizace. Došlo mi, že to je svět, který Lisbeth Salanderovou potřebuje mnohem víc než kdykoliv předtím. Je to superhackerka, která potřebuje výzvy. Tak jsem si řekl, co když jí dám jako výzvu nabourat se do systému NSA? Co se stane, až to zjistí? Říkal jsem si, že po ní asi poměrně tvrdě půjdou. Celé je to samozřejmě trošku inspirované aférou kolem Edwarda Snowdena.

Dřív jste napsal knihu o Alanu Turingovi, geniálním britském matematikovi, nebo životopis fotbalisty Zlatana Ibrahimoviče. Jak jste se jimi inspiroval v nové knize?

Když člověk píše, používá všechno, co zná. Když jsem psal o Alanu Turingovi, který vynalezl slovo umělá inteligence, byl jsem tak trochu posedlý tou jeho postavou. Celý život mě fascinovaly geniální, trochu antisociální osobnosti. Když jsem se dozvěděl, že budu psát o Lisbeth Salanderové, zajásal jsem. Má v sobě něco z Alana Turinga, dokonce i ze Zlatana Ibrahimoviče. Vyrůstala za velmi obtížných podmínek a místo toho, aby to znamenalo její zánik, stávala se čím dál silnější.

Jak se vám pracovalo s komplikovanou postavou výstřední a zároveň introvertní hackerky Lisbeth Salanderové?

Chtěl jsem, aby Lisbeth zůstala tou drsňačkou jako v původních knihách, nemohl jsem jí pověsit na krk tři děti, které odevzdává do školky, a tak dále. Zdědil jsem to, že Lisbeth je geniální osobnost, zdědil jsem mytologii kolem ní, pozadí, které ji formovalo jako člověka, pomstu na otci a tak dále. Říkal jsem si, že bych se do toho mohl víc ponořit a dát jí odpovědi na některé otázky. Zajímalo mě například, proč je tak skvělá hackerka, nebo co se vlastně stalo během těch strašných let na severu Malmö v Lundské ulici. Svoje nakladatele jsem v dobrém překřtil na policii chránící Lisbeth. Vždycky, když přečetli můj text, řekli: nene, tak to nepůjde. Otestovali jsme hranici postavy, co je s ní ještě všechno možné dělat.

Jak tedy tuto postavu vnímáte?

Takové ikonické postavy, jako je Lisbeth Salanderová, se objevují párkrát za století. V detektivní literatuře jsme měli například osobnost Sherlocka Holmese. A teď máme Lisbeth Salanderovou, která úplně změnila pojetí ženské hrdinky v detektivní literatuře. Myslím, že se k ní budeme neustále vracet z různých úhlů pohledu, jako se vracíme k Sherlockovi Holmesovi. Lisbeth Salanderová si to určitě zaslouží, protože je lidskou osobností. Dokonce bych řekl, že se stala součástí kulturního dědictví. Nemůže být vzdálenější dřívějšímu literárnímu stereotypu ženy čekající ve věži. Je to žena, která se rozhodla vzít osud do vlastních rukou, pomstít se svému otci, odmítla zůstat v roli oběti a každý problém ji znovu a znovu posiluje.

Která z filmových Lisbeth vám vyhovuje víc?

Noomi Rapace je skutečně skvělá, ale když jsem ty filmy viděl, rozhodl jsem se, že už si je podruhé nepustím, takže je mám spíš v mlhavé paměti. První švédská filmová verze se mi líbila asi nejvíc, mimochodem v ní hrála moje sestra, která je herečka, hrála tam manželku vraha.

A jak jste přistupoval k hlavní mužské postavě, novináři Mikaelu Blomkvistovi?

Byl jsem o dost opatrnější, protože mi byl osobnostně mnohem blíž - je to novinář ve středním věku. V dnešním světě média krvácejí, mají to obtížné. Říkal jsem si, co se asi stane s tím starým dobrým investigativním novinářem klasického střihu v dnešním světě. I jeho časopis Milénium se nachází v těžké situaci a Mikael Blomkvist je v pozici, kdy potřebuje pořádný comeback. A možná se mu to i podaří. Využil jsem znalosti toho prostředí, i moje žena je šéfredaktorkou v novinách.

Máme dobré recenze, kniha se stala jedničkou v prodávání, ale nemíním být Stiegem Larssonem po celý zbytek života...

Jak se tomu tedy Mikael v knize postaví?

Říkal jsem si, že je potřeba, aby si stál za tím, čím je. Protože v dnešní době, kdy je v médiích všechno neustále rychlejší, využívají se rychlá sociální média, je tady naopak potřeba i pomalejší žurnalistika, důkladněji analyzovat. Když někde něco vybouchne, tak to samozřejmě novinář okamžitě vyšle do světa, ale musí se k tomu také vrátit a zjišťovat, proč se to stalo. V době rychlé žurnalistiky je novinařina, kterou reprezentuje Mikael Blomkvist, potřeba. Je třeba položit se do tématu a dělat hlubší analýzy.

Bude následovat pátý díl Milénia?

Od fanoušků z celého světa proudí pozitivní reakce, máme dobré recenze, kniha se stala jedničkou v prodávání. Takže pokušení je velké. Ale nemíním být Stiegem Larssonem po celý zbytek života. Ovšem člověk se může stát trochu závislým na těchto šílených rizicích. Takže možná udělám něco ještě šílenějšího než pokračování Milénia. O pátém díle se brzy rozhodne.

Předchozí tři díly jsou zfilmované. Chystá se i adaptace čtvrtého dílu?

O film je nesmírný zájem a já na to dávám diplomatickou odpověď, že se o tom jedná.

Čtete rádi zpravodajský on-line deník Aktuálně.cz? Podpořte nás v anketě českého internetu Křišťálová lupa. Hlas nám můžete dát zde. Děkujeme!

 

Právě se děje

Aktualizováno před 6 hodinami

Dálnici D5 u Berouna zavřela nehoda tří aut

Dálnici D5 poblíž Berouna v neděli večer zhruba na hodinu zavřela ve směru na Plzeň nehoda dvou osobních aut a kamionu. Jeden muž je těžce zraněný, záchranáři na místo poslali i vrtulník. Vyplývá to z informací od policejní mluvčí Lucie Novákové a Národního dopravního informačního centra.

"Máme tam havarovaná dvě osobní vozidla. Kousek před nimi je zastavený ještě kamion, který byl taky účastníkem dopravní nehody," popsala Nováková místo havárie. Těžce zraněný muž je z jednoho z osobních aut, dodala.

Zdroj: ČTK
Další zprávy