Pražské Divadlo v Řeznické se v krátké době podruhé zaměřilo na tvorbu současného amerického dramatika Billa C. Davise.
Zatímco v loňském Odvolání se autor zamýšlel nad svobodnou volbou jedince v soukolí církevních institucí, v novince Útěky (v originále Expatriate) si na půdorysu rodinného dramatu bere na mušku deziluzi Američanů z posledních prezidentských voleb a z ní plynoucí nedůvěru v celý systém.
Komorní třígenerační tragikomedie přivádí na scénu členy jedné americké rodiny s irskými kořeny.
Nenadálý příjezd babičky Muddy k milovanému vnukovi Kemperovi, jenž se právě chystá prodat dům a odcestovat kamsi daleko, odstartuje sérii směšných i dojemných pokusů o vysvětlení si napjatých vztahů. Odhalování dávných i aktuálních rodinných křivd a omylů nabere na obrátkách zvlášť poté, kdy do hry vstoupí zástupce prostřední generace, Kemperův otec Keneth.
Skvělá Jitka Smutná
Ředitelka Řeznické Yvetta Srbová ve spolupráci se zkušeným režisérem Viktorem Polesným hru nastudovali bez interpretačních posunů jako sevřenou hereckou inscenaci se skvělou Jitkou Smutnou v klíčové roli babičky Muddy.
Ačkoliv je herečka uvězněná v přehnaně nelichotivém kostýmu, od prvního příchodu na scénu zkušeně rozehrává všechny nuance svého talentu, nestrojenou bodrost, srdečnost a laskavost, umění vyslovit v pravou chvíli vtipný a pádný komentář.
Její Muddy budí sympatie, když se navzdory pokročilému věku odmítá pohřbít zaživa v manželství s nemilovaným partnerem. Chvílemi je i směšná ve své dětinské tvrdohlavosti a neskrývané náklonnosti k alkoholu. Uvěřitelná je dokonce i v nejkrkolomněji napsaných pasážích, kdy oprašuje stále další zasutá traumata a dávné hříchy.
Filip Cíl představuje Kempera jako milujícího vnuka, férového, nekompromisního mladíka, jenž je do hloubi duše znechucen současnou Amerikou. Jeho svědomí mu nedovolí, než aby hledal mladicky naivní řešení v útěku ze "zaslíbené země" do rodiště svých irských předků.
Kempera autor pravděpodobně zamýšlel přesně tak, jak ho Filip Cíl hraje, jako čistý a kladný charakter. Přesto by větší životnosti postavy prospělo pokusit se ji aspoň částečně relativizovat, rozeznít i méně sympatické povahové rysy, třeba svárlivost či přehnanou umanutost.
Kemperův otec Keneth v podání Zdeňka Velena působí energicky a autoritativně, jenže při konfrontaci tří generací je po většinu času právě on v nezáviděníhodné pozici nežádoucího elementu.
Klíčový problém Útěků spočívá v tom, že autor chtěl stvořit drama se společenskokritickým přesahem a zároveň dusnou rodinnou sondu a la Tennessee Williams či William Inge.
Bill C. Davis: Útěky
Praha, Divadlo v Řeznické
Překlad: Alexander Jerie
Režie: Yvetta Srbová, Viktor Polesný
Dramaturgie a výprava: Yvetta Srbová
Hudba: Kamil Holub
Hodnocení Aktuálně.cz: 60 %
Lépe se mu podařilo naplnit první záměr, protože přesně vystihl situaci, kdy protikladné politické preference mohou mít dalekosáhlý dopad až na oblast rodinných vztahů. Ba co víc, nezůstává u rozčarování z podezřelého výsledku prezidentského duelu, ale vyvozuje z něj úvahu o nutnosti radikálně revidovat představy o americkém vlastenectví a o mezích konzumního životního stylu.
Zatímco babička a otec si stále uchovávají zbytek sentimentální víry v lepší Ameriku, reprezentantovi nejmladší generace Kemperovi zbývá už jenom skepse.
O své vlasti hovoří jako o kasínu, kterého se zmocnili gauneři, o bývalé partnerce jako o zpitomělé bytosti, jež se domnívala, že něco získá utrácením peněz za zboží ve slevových akcích. Tím je Davisova hra blízká a srozumitelná i českému divákovi.
Její handicap naopak spočívá v tom, že se současně přehnaně zaplétá do pitvání soukromých bolístek všech tří postav. Čím víc odkrytých tajemství autor vrší, tím víc hru znevěrohodňuje až na samu hranici nechtěné parodie. Ostřejší dramaturgický zásah mohl leccos zachránit. Škoda, že k němu nedošlo.
