Steven Spielberg natočil jeden z nejlepších blockbusterů poslední doby - především proto, že má opravdu magickou moc. Umí spojit generace pomocí popkultury.
Ready Player One: Hra začíná, adaptace stejnojmenného knižního hitu pro mládež, se odehrává uprostřed futuristického slumu ve městě Columbus v Ohiu, nejrychleji rostoucí na světě. Píše se rok 2045 a většina obyvatel místní čtvrti zvané Komíny není uvězněná ve svých plechových obydlích, ale ve virtuální realitě, která ukojí všechny jejich potřeby kromě spánku, jídla a nutnosti chodit na toaletu.
Svět jménem Oasis stvořil vizionář James Halliday, ke kterému lidé vzhlíží více než dnešní milovníci Applu ke guruovi Stevu Jobsovi. Proč je Oasis tak skvělý? Protože se v něm dá dělat cokoli. "Třeba vyšplhat na Mount Everest," říká vypravěč, zatímco kamera krouží kolem majestátního himalájského vrcholu. Náhle se však pohled změní a hlas dodá: "S Batmanem." V pozadí zatím netopýří hrdina skutečně jistí lano jednomu z oněch bezejmenných "obyvatel" světa Oasis. Tady slavná symbolická komiksová věta "Batman může být kdokoli" platí doslova.
Oasis ale není jen virtuální svět, je to obrovská hra, již po sobě zesnulý Halliday zanechal. O tajemné klíče a takzvaná velikonoční vejce, jak se v herním žargonu říká překvapením ukrytým ve videohrách pro nejšikovnější hráče, bojují nejen děti a dospělí, ale i mocné korporace. Mít klíč k Oasis znamená mít obrovskou moc nad lidskými osudy.
Ready Player One sleduje snahu náctiletého Wadea, který ve hře vystupuje pod avatarem Parzival, a jeho virtuálních přátel nalézt potřebné klíče. K tomu není potřeba jen hráčská šikovnost, ale také znalost osobnosti a zálib stvořitele Oasis. Neboť Oasis není anonymní virtuální herní konstrukt, ale hluboce osobní projekt. Jak moc osobní, zjistí divák až na konci.
Proč je Ready Player One tak výjimečný? Steven Spielberg nenatočil jen další skvělé dobrodružství, ale také snímek, z kterého jde dětem a mládeži hlava kolem a jejich rodiče se přitom mezi virtuálními orgiemi nostalgicky noří do minulosti.
Dříve režisér vzdával v sérii o Indiana Jonesovi poctu šestákovým dobrodružstvím. V roce 2045 lze s podobnou nostalgií hledět na cokoli od King Konga a filmů Stanleyho Kubricka přes japonské kyyberpunkové anime Akira či Spielbergův vlastní film Jurský park až po hru Minecraft. Kvality filmu ale dalece přesahují potěchu z možnosti počítat popkulturní odkazy po tunách.
Spielberg opět láskyplně boří hranici mezi vysokým a nízkým uměním, jako to dělal běžně v průběhu své kariéry. Ready Player One v jediné závodnické akční scéně zahltí publikum nepřeberným množstvím narážek i akčních atrakcí. Děj přitom zůstává zcela přehledný a svou energií diváka zatlouká do sedačky.
Když v jedné scéně vstoupí hrdinové do hotelu ze slavného hororu Osvícení, jásá stejně intenzivně milovník kinematografie 70. let i o několik generací mladší obyvatel videoherních labyrintů všeho druhu. Dojde na sekery, záplavy krve z výtahů i na jednoho bojového hráče, který film neviděl a tudíž je tu ztracen. Každý divák zkrátka dostává prostor k identifikaci.
Ready Player One: Hra začíná
Americké sci-fi
USA, 2018, 140 minut
Režie: Steven Spielberg
Předloha: kniha Ernesta Clinea
Hrají: Tye Sheridan, Olivia Cookeová, Simon Pegg, Ben Mendelsohn, Mark Rylance a další
Premiéra v ČR: 29. března 2018
Hodnocení Aktuálně.cz: 85 %
Vůči filmu lze vznést námitky - třeba k výstavbě světa budoucnosti anebo k tempu snímku v prostřední části. Jenže pak přijde ohromující, ale také dojemné akční finále, divák se se opět stává malým klukem či holkou a se slzou v koutku sleduje, jak se Mechagodzilla pere s robotem z animovaného filmu Železný obr. Spielberg mu přitom akci i děj neustále servíruje z perspektivy videoherních hrdinů.
Ready Player One ovšem také ukazuje, že život tvůrce Oasis byl ve skutečnosti osamělý: herec Mark Rylance ve své třetí spolupráci se Spielbergem ztvárnil tvůrce Oasis Jamese Hallidaye jako nejsmutnějšího nerda na světě. V jeho tichém vysokém hlase, jenž se táhne jako med s příměsí opiátů, se odráží všechen bol světa.
Film není jen Indianou Jonesem pro generaci dnešních náctiletých, ale i připomínkou, že kdesi pod těmi nejvíce "krutopřísnými" popkulturními legracemi se skrývá skutečnost, na niž je dobré nezapomínat. Tato připomínka však divákům všech věků nebrání si viděné maximálně užít.
