reklama
 
 

Recenze: Robert Pattinson se na Berlinale střelil do hlavy, švédští důchodci zase střílí kolem sebe

22. 2. 2018
Co mají společného filmy Damsel a The Real Estate, které promítá letošní ročník festivalu Berlinale? Oba soutěží o hlavní cenu Zlatého medvěda a v obou se střílí. Zatímco první snímek s Robertem Pattinsonem v hlavní roli dopadl katastrofálně nejen pro protagonistu, film o drsné švédské důchodkyni nakonec okouzlil sarkasmem.

Sotva si napravil reputaci pochroumanou upírskou sérií Stmívání, spáchal herec Robert Pattinson v Berlíně uměleckou sebevraždu. Ve "westernu" Damsel, který na festivalu Berlinale soutěží o hlavní cenu, se po filmu Dobrý časy herecky opět potkal s Miou Wasikowskou. Ale nebylo to šťastné setkání.

Bratrská režisérská dvojice David a Nathan Zellnerovi je ve svých hrátkách s westernovými klišé opravdu důsledná, tedy alespoň bylo-li jejich cílem vytvořit ve filmu Damsel postavy tak nesympatické, že si divák po celou dobu nepřeje nic než jejich smrt. Zamilovaný blázen s přihlouplým jménem Samuel Alabaster v podání Pattinsona mu tuto potěchu dopřeje relativně brzy a za vskutku bizarních okolností.

Když konečně vypátrá svou údajně unesenou milou Penelope a za pomoci kumpána, který se vydává za kněze, odpraví únosce, ukáže se, že věci jsou maličko jinak. Mrtvý je ve skutečnosti dívčiným druhem a Samuel pak žárlivý psychopat žijící v sebeklamu o neopětované lásce. Nespraví to ani miniaturní kůň, kterého přivezl coby svatební dar. Raději tedy vleze do nedaleké kadibudky, kde si prostřelí hlavu.

Otravných postav má tento film na rozdávání i nadále. Bratři Zellnerovi nejspíš chtěli natočit jakousi emancipovanou westernovou satiru, v níž si pohrají s očekáváními publika. To druhé se jim podařilo: kdo by čekal slušný film, toho tvrdě zaskočí nedostatek vkusu i soudnosti. Kdo by přemýšlel, zda sleduje parodii, satiru, či vážně míněný počin, v němž to hrdinka zcela newesternově nandá partě mužských frustrátů, nikdy by nenalezl odpověď.

V Damselu je pokřivené vše - od sbírky lidských mrzáků a bláznů v městečku uprostřed Divokého západu až po hlaveň pušky, s níž Penelope brání svou hrdost i čest. Muži jsou tu jen obtěžující blázni, kteří si před ní klekají na kolena, a ona jim oplácí po svém. Když tomu, jenž jí nabízí snubní prsten, vrhne místo odpovědi kámen do obličeje, divák má konečně důvod dívku hluboce nenávidět.

Ani Pattinson si coby odplatu za účinkování v otravném Stmívání nezasloužil, aby z něj tvůrci učinili tak jalově nesnesitelného hrdinu. Téměř zločin vůči kinematografii ovšem je, že se režisérům podařilo vytvořit zcela bezdůvodně nesympatickou hrdinku také z Mii Wasikowské. Situace o to smutnější, že z ní pravděpodobně chtěli mít protipól mužských siláckých hrdinů - ostrou ženu, která si tyká s puškou i dynamitem.

Snad budou oba autoři za tento zločin odsouzeni k tomu, aby jako jeden z jejich vyšinutých protagonistů pobíhali po prérii, oblečeni pouze v sudu s kšandami.

Výbušniny a střelba hrají prim také v další satiře z berlínské hlavní soutěže. I ta je předurčena k tomu, aby ji publikum nesnášelo.

Švédský film The Real Estate bude mnohé iritovat už svým stylem. Režiséři Axel Petersén - mimochodem studoval na pražské FAMU - a Mans Mansson snímají osmašedesátiletou hrdinku Nojet extrémně zblízka. Ať už cvičí v posilovně, souloží, nebo střílí z automatické pušky, kamera se na její tělo lepí v brutálním detailu. Důchodkyně, která si díky financím svého otce užívala života v luxusu, se také neštítí ničeho.

Na začátku snímku se kvůli dědictví vrací do Švédska z jihu Evropy. Narazí však na neschopné, buranské příbuzné, kteří se o nemovitost, jež snímku dala jméno, starají dost pochybně. Celé jedno patro zabydleli nelegálními nájemníky, mnozí z nich jsou migranti. Nojet se rozhodne se situací vypořádat pomocí extrémního násilí.

The Real Estate divákům nedává vůbec žádný kontext. Podobně jako se kamera přisává na těla protagonistů, i film vrhá publikum do víru nepříjemných audiovizuálních vjemů. V důslednosti této mizantropní amorální satiry, v níž je ovšem satirický tón třeba hledat velmi obezřetně, lze ale nakonec při troše trpělivosti objevit zvláštní kouzlo.

Damsel a The Real Estate

Damsel a The Real Estate

Damsel
Americký "western"
2018, 113 minut
Režie a scénář: David Zellner, Nathan Zellner

The Real Estate
Švédské drama
2018, 88 minut
Režie a scénář: Måns Månsson, Axel Petersén

V kategorii filmů na téma "lidé jsou zrůdné bytosti" dovede být málokdo takto nemilosrdný. A z hnusu se snadno mohou stát obrazy prostoupené zvláštní abstraktní krásou. Byť jde o dekadentní krásu v pojetí prokletých básníků, nikoliv o něco prvoplánově libého.

Mnohým bude The Real Estate odporný, tak už to ale s extrémními filmy chodí.

Jakmile však muž s umělohmotně vypadajícím obličejem v obřím detailu zpívá našlapaný pop song o bezdomovectví, divák si může vybrat. Buď kroutí hlavou nad nevkusem, nebo se pro snímek, který se s ničím nepáře a mísí sarkastický smích s intenzivním emočním otřesem, nadchne.

autor: Tomáš Stejskal | 22. 2. 2018

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama