Recenze: Poslední show Monty Pythonů byla výživná

Radomír D. Kokeš
22. 7. 2014 15:42
Svěže působil třeba papežsko-michelangelovský dialog, rozhovor o brontosaurech, a zejména záměrně vnitřně rozpadlá kombinace mrtvého papouška a prodeje sýrů.
Foto: Reuters

Recenze - Jejich definitivně poslední představení v britské O2 aréně bylo – během čtyřiceti sekund – vyprodané nejen naživo, nýbrž i v podobě přímých přenosů do spousty kin v řadě dalších měst a zemí po celém světě. Nemalé brněnské univerzitní kino Scala bylo třeba narvané až po strop (a že je to nějaký strop) a v nedalekém Špalíčku návštěvníci samotou taky netrpěli.

Již z těchto informací je zřejmé, že legendární britskou skupinu Monty Python není třeba dvakrát představovat, stejně se může jevit jako trochu absurdní recenzovat úplně poslední vystoupení party hodně starých pánů, kteří svého času platili za bohy soudobého humoru a ovlivnili spoustu lidí.

Slovní spojení "úplně poslední", "hodně starých pánů" a "svého času" jsou přitom hodně důležitá, protože celá v přímém přenosu přenášená dvouapůlhodinová show (plus úvodní půlhodina komických pythonovských písní, krátkých spotů ze zákulisních příprav a zábavného testu a půlhodina přestávky) byla ze všeho nejvíc tak trochu sentimentálně-nostalgickou akcí pro aktéry i přihlížející.

Drtivou většinu představení tvořily staré skeče s případnými velmi subtilními aktualizacemi, které banda přátelských dědků s rozkoší deklamovala – ale načasování nebylo vždycky ideální a humornost často spočívala právě ve srovnání kdysi a nyní, jako když se na slezině oživují vzpomínky na studium, ale zábavnost se změnila… Je méně zlá, o něco sentimentálnější.

Některé skeče fungovaly skvěle: a to nejen ty, v nichž Pythoni hráli coby starci starce nebo stařeny. Svěže působil třeba i papežsko-michelangelovský dialog, rozhovor o brontosaurech, a zejména záměrně vnitřně rozpadlá kombinace mrtvého papouška a prodeje sýrů (oba skeče založené na hře se slovníkovým řetězením výrazů).

Ty jsou repliku za replikou natolik notoricky známé, že se snadno samy o sobě stávají objektem žertování, rozrušování, protahování, zkracování a zcizování – a navíc jsou optimální scénkou na úplný závěr (monty-pythonovské kariéry). Na druhou stranu byl rozdíl stávajících verzí skečů s těmi původními palčivě znatelný při zapojení celých záznamů původních televizních vystoupení, a nebylo to jen tím, že byly sestříhané z více jetí.

Při olympiádě a především filozofickém fotbale jsem opět málem v kině umřel smíchy, což se o živých vystoupeních úplně říci nedalo – u nich jsem se až na pár výše zmíněných momentů především usmíval. O to víc jsem ale Cleesovi, Palinovi, Idlovi, Jonesovi a Gilliamovi ten parádní odchod ze scény upřímně přál.

Ve stínu této skutečnosti pak nijak zvlášť nevadilo, že formát představení byl poněkud estrádní, řada tanečních i pěveckých vystoupení v provedení vitálních mladých profesionálů spíš zdržovala a některé kdysi provokativní košilaté vtípky působily dnes spíš uslintaně (ale možná to byl jen můj problém), zatímco jiné provokativní vtípky nepřibyly (nepočítáme-li putinovský animovaný fórek).

Samotný průběh živého přenosu byl výživný: sdílená atmosféra montypythonovského nadšení pulzovala v každém místě rozsáhlého sálu, událostní charakter představení ještě posilovali fanoušci v kostýmech a co jsem si všiml, lidé během přestávky nemizeli, naopak byli podporováni před kinem Scala k živé diskuzi.

Bylo mi líto snad jen postarších návštěvníků, kteří navzdory kampani hlásající přítomnost českých titulků jinou než anglickou verzi po většinu času nedostali (byť anglickou verzí se myslí i anglická titulková podpora). Nebylo to přitom tím, že by snad osazenstvo příliš improvizovalo – titulkáři zkrátka podle všeho neměli s titulkováním od ruky příliš zkušeností a jednoduše nestíhali.

Zapřisáhlí příznivci nesmrtelného (na rozdíl od jeho představitelů, Chapman by mohl vyprávět) pythonovského humoru však zpravidla angličtinou vládnou, a tak jejich radosti z neopakovatelného zážitku nestálo nic v cestě. Kdo ani v jednom ze sálů během přímého přenosu nebyl, může si ho přiblížit alespoň ze záznamů promítaných společností Aerofilms během srpna – pravděpodobně už s funkční jazykovou podporou.

A z těch, kdo tam byli, pravděpodobně mnozí reagovali podobně jako já s přítelkyní, kteří jsme si ještě dlouho do noci pouštěli z DVD klasické Monty Pythonovy létající cirkusy – a navzdory předešlé tříapůlhodinovce ve vydýchaném sále se stále smáli. Věřím, že by to tu pětici dědků potěšilo.

 

Právě se děje

před 33 minutami

Brazilský prezident oznámil, že má možná rakovinu kůže. Lékaři mu odstranili mateřské znamínko

Brazilský prezident Jair Bolsonaro má možná rakovinu kůže. Podle agentury Reuters to oznámil poté, co mu ve středu lékaři odstranili mateřské znamínko z ucha. Bolsonaro prohlásil, že se těší dobrému zdraví, ale bylo mu doporučeno zrušení návštěvy města Salvador v brazilském státě Bahía kvůli vyčerpanosti.

Čtyřiašedesátiletý prezident Brazílie je považován za krajně pravicového a také velmi kontroverzního politika. Mnozí ho například viní z toho, že přispívá k odlesňování svou politikou upřednostňování ekonomického rozvoje před ochranou životního prostředí a zlehčováním varovných statistik.

Zdroj: ČTK
Další zprávy