Brit Matthew Vaughn patří mezi nejzajímavější mainstreamové režiséry hlavně proto, že zatím žádné dva jeho filmy nebyly stejné. Má za sebou pohádkový Hvězdný prach, extrémně drsný komiks Kick-Ass a retro X-Men: První třída.

Svébytný byl i Kingsman z roku 2014, na němž pracoval raději než na dalších X-Men. Tato parodie a zároveň pocta Jamesi Bondovi u diváků zabodovala právě díky své hravosti a nápaditosti.

Tajný recept zůstal neobjevený

Když se Vaughn rozhodl, že natočí "dvojku" Kingsmana s podtitulem Zlatý kruh, pustil se na tenký led. Otázka zněla: Kam svou vizi dokáže posunout? Jeho filmy se vyznačují strhující "našlapaností" a Vaughn zvolené prvky a motivy vždycky zužitkoval na maximum. A jak se asi dá zajít za maximum?

Čekalo se, jestli režisér objeví recept, jaký našel třeba James Cameron u Terminátora nebo Francis Ford Coppola u Kmotra. Jejich pokračování řada diváků vnímá jako ještě lepší filmy než kultovní jedničky. 

Jenže Zlatý kruh jejich tajemství nerozluštil a spadl do hollywoodské rutiny: pokusil se víceméně o to, co nabídl před třemi lety, jen hlasitěji a s jasnějšími barvami. Protože když to nejde líp, musí to být alespoň větší a extravagantnější.

Související

Potvrzeno. Daniel Craig si zahraje i v příští bondovce. Ale už opravdu naposledy, tvrdí

Kingsman 2 mechanicky klonuje památné prvky jedničky - divokou akci, nekorektní humor, výraznou hudbu, bezstarostné hrdiny. V obojím se snaží zajít o krůček dál, a ruší tak rovnováhu. Akce je předigitalizovaná, některé vtipy nevkusné a táhlé (Elton John pobaví, ale odmítá odejít) a hrdinové svou nucenou ležérností působí až bezohledně.

Nejvýraznější změnou je děj přesunutý do Ameriky, kde se organizace Kingsman musí sdružit se sesterskou skupinou Statesman. Ta se na rozdíl od londýnských gentlemanů stylizuje do kovbojů.

I tento jediný nový prvek ale - snad proto, aby mohl snímek vypadat co nejvíc jako minule - klouže po povrchu. Taron Egerton znovu bojuje proti vyšinutému neurotickému padouchovi (Julianne Mooreová), dokonce opět s pomocí Colina Firtha, jenž v jedničce skončil s kulkou v hlavě.

Nyní se - pravděpodobně v přesvědčení, že by se bez něj diváci neobešli - vrací se šviháckou páskou přes oko. Co na tom, že tím ztrácí hodnotu emocionálně nejsilnější moment prvního Kingsmana?

Bez srdce, ať to znamená cokoliv

"Absence srdce" je ostatně největší problém dvojky. Není důležité, jestli je "srdce" filmu autentický otisk tvůrčího nadšení, nebo zručně vyvolaná iluze. Druhý Kingsman ho bolestně postrádá tak jako tak. 

Zatímco jednička se nesla v duchu objevování nového světa a propadání jeho kouzlu, dvojka pro samé kopírování a zavděčování nemá čas přiblížit divákům hrdiny, polidštit je a postavit před nové výzvy vyplývající z jejich činů. 

Možná se po těchto negativních výrocích bude zdát výsledné číselné hodnocení nepatřičně vysoké.

Faktem ale rovněž je, že zklamání pramení hlavně ze srovnání s předchozí Vaughnovou tvorbou, a tedy z vysokých očekávání. 

Ačkoliv Kingsman 2 obsahuje několik velmi povedených vtipů i příjemných akčních scén a jeho 140 minut uteče docela rychle, ve výsledku jde jen o unylou kopii skvělé jedničky.

Vaughn se poprvé ve své kariéře pokusil nabídnout totéž, ale lépe, a neuspěl. Nedošlo mu, že ono tajemství Camerona a Coppoly bylo udělat tlustou čáru a vykročit novým směrem.