Úvodní díly nicméně předloni představily svět a postavy, jimž divák chtěl dát šanci. Problémy přišly později. A přetrvávají také v aktuální druhé řadě, kterou platforma vysílá od minulého pátku.
Jakmile filmaři začali s figurkami pohybovat po šachovnici fiktivních kontinentů Středozemě a Númenoru, naplno se projevilo, že si s hrdiny příliš nevědí rady. Méně zběhlí fanoušci si možná užívali, když viděli předchůdce hobitů zvané chluponozí, když se před nimi rozprostřel bájný Númenor, inspirovaný pověstmi o Atlantidě. Byli tu také staří známí jako elfská vládkyně Galadriel. A především temný pán Sauron, který se - jak jinak - pokouší získat vládu nade všemi.
Ti náročnější a puntičkářštější znalci Tolkienova světa zpochybňovali rozhodnutí tvůrců měnit leckteré zásadní prvky jako třeba důvod dlouhověkosti elfů - dráždilo to obzvlášť u díla někoho, kdo své spletité, detailní knižní univerzum, a ostatně pilíř fantasy žánru jako takového, budoval s pečlivostí oxfordského profesora. Jenže seriál těžko dovedl uspokojit i běžného diváka, jenž nad mytologií dumat nepotřebuje.
První epizody nové řady teď pokračují v podobném duchu. Jsou tu efektní, zapamatovatelné scény, někdy poetické, jindy hrůzostrašné; prozrazují štědrý rozpočet i jistou filmařskou zručnost. Ale bohužel vyprávějí o protagonistech, jejichž osudy nás vůbec nezajímají.
Sauron se pohybuje po Středozemi v lidské podobě a snaží se manipulovat okolím, ostatní hrdinové se navzájem obviňují, že hrají podle jeho not. A seriál celou dobu osciluje mezi tím, zda chce být novým Pánem prstenů, tedy epickou fantasy, nebo spíše jakousi kronikou teprve představující tento svět.
Psát kroniku je přitom absurdní nápad, když Amazon nemá práva na celého Pána prstenů, a tak minulost Středozemě i přilehlých krajin splétá po svém. Nad tím samozřejmě většinový divák může mávnout rukou. Horší je, že autoři J. D. Payne a Patrick McKay nepředstavují postavy, jejichž osud by nám nebyl zcela lhostejný. A po většinu času jen mechanicky přepínají mezi dějovými liniemi.
Když režisér Peter Jackson začátkem tisíciletí dynamicky střídal příběhové linky ve své filmové trilogii Pán prstenů, měnil různé typy nálad a emocí, sledoval hrdiny, které už dobře známe a strachujeme se o ně. Maximálně si někteří diváci mohli stěžovat, že je třeba méně baví "uplakaná" linka Froda osamoceného na své pouti k Mordoru, a těšit se na jinou.
Nic takového u Prstenů moci nehrozí. Tady se nejde napojit na žádnou z postav a zajímat se o její osud víc než o ty ostatní. Všichni tu mají jen jakési dílčí atributy - tenhle elf ladně střílí z luku, tento trpaslík s trpaslicí vedou legrační domácnost skoro jako z nějakého sitcomu.
Tvůrci už představili celou řadu magických prstenů moci, a tak mohou v nové řadě recitovat známou báseň začínající slovy: "Tři prsteny pro krále elfů pod nebem, sedm vládcům trpaslíků v síních z kamene…" Stejně jako některé vizuální citace scén z filmového Pána prstenů je to ale jen bezmocné pomrkávání na fanoušky.
Když Frodo v původní trilogii použil svůj prsten, či o něj jen zavadil prstem v kapse, hned to bylo cítit. V seriálu se tyto relikvie válejí po schodech a mění majitele, ale naléhavost toho, co se s nimi děje, už Amazon na publikum nepřenáší.
První tři epizody nové řady navíc opět pouze představují postavy, které sice z velké části známe z minula, přesto potřebujeme připomenout, kde se zrovna nacházejí. Bohužel to působí ještě o poznání úmorněji než minule.
Je tu paradoxně tolik děje, až není čas, aby se něco opravdu dělo, aby scény měly nějaké vnitřní drama. Roztomilý záhadný obr kolohnát stále putuje s chluponohými půlčíky jako na začátku minulé řady, kovář Celebrimbor, stvořitel tří elfích prstenů, je stále manipulován - a podobně staticky či strnule vyznívá velká většina příběhových linek.
Základní problém seriálu spočívá v tom, že působí neživotně, jako čistý kalkul. Jako by si tvůrci řekli: pojďme hodně citovat ze známých tolkienovských děl, pojďme ale také lákat nové fanoušky. A také zkusme intrikařením zapůsobit na ty, kdo hledají nástupce Hry o trůny.
Jenže například pletichaření o moc v Númenoru nejenže nepřináší žádné emoce, nejsou tu postavy, kterým by byl důvod nadržovat, či naopak, natož aby tvůrci nějak proměňovali náš náhled na ně a dopřáli jim vývoj. Z kusých scén navíc ani nejde pořádně pochopit, o co se hraje.
Prsteny moci se tak stávají leporelem, z něhož si lze tu a tam vytáhnout působivou scénu: poetický let motýlů, obludné pavouky, lučištnickou přestřelku v lese.
To, co bylo v knižním i filmovém Pánovi prstenů napínavým putováním, se ale pod rukama J. D. Paynea a Patricka McKaye mění v únavné trmácení.
Seriál
Pán prstenů: Prsteny moci II
Tvůrci: J. D. Payne a Patrick McKay
Seriál je k vidění ve videotéce Amazon Prime Video.
