"Měla jsem tři životy. Herecký, disidentský a život návratu," charakterizovala kdysi Chramostová svoji životní pouť. "Všecky byly bohaté a složité. I dlouhé…"
Herečka vlastního bytového divadla, později doyenka Národního divadla, se v roce 2015 stala laureátkou Síně slávy první české scény, už v roce 2008 převzala rovněž zvláštní cenu Thálie. Za zásluhy o demokracii a lidská práva jí pak prezident Václav Havel v roce 1998 udělil Řád Tomáše Garrigua Masaryka.
Herec David Prachař, který se s herečkou setkal mimo jiné v Divadle Kolovrat a byl s ní v poslední době v užším kontaktu, obdivuje na Chramostové schopnost vrátit se na jeviště po dvacetileté pauze, vynucené podpisem Charty 77. "Je to obdivuhodné a ojedinělé," řekl Prachař a dodal, že i návrat po mnohem kratší době bývá pro herce těžký.
Podle Prachaře byla Chramostová jedním z mála lidí, kteří dokázali otevřeně psát o svém vztahu ke vstupu do komunistické strany. "Od té doby jsem nic tak svobodného a objektivního nečetl," uvedl herec. Dodal, že až do své smrti byla Chramostová schopná nadhledu. "Nepropadala žádným sentimentům, ani nad svým životem, ani nad okolím," řekl Prachař.
