Je horký červencový podvečer, nadcházející zlatá hodinka barví tváře lidí sedících na staré dřevěné tribuně do žluta a kousek pod nimi hraje dvoučlenná kapela Post-hudba. Dominik Zezula, polovina tohoto dua, pokládá ve skladbě 90's Kids do mikrofonu řečnickou otázku: Co chtít po dětech 90. let minulého století, když hoří svět? Jeho vystoupení pořadatelé uvedli konstatováním, že se jedná o projev generační frustrace mileniálů. A tím reprezentuje i to, čím chce být Pop Messe - akcí pro mladé.
Její programový ředitel a také bubeník kapely Midi Lidi Tomáš Kelar potvrzuje, že jedním ze záměrů bylo právě oslovit toto publikum. "První dva ročníky nám trochu omlátili o hlavu, že je to mladé až moc, snažíme se to tedy trochu víc přizpůsobit i starším návštěvníkům," říká.
Vedle českých interpretů, kteří mají fanoušky spíše mezi mladšími posluchači, jako jsou raper Rohony nebo kapela Dukla, tak letos vystoupil třeba i britský elektronický projekt Leftfield, populární hlavně v 90. letech, nebo Lenka Dusilová s kapelou. Podle Kelara se hudba Leftfield stala "soundtrackem života mnohých z nás", jak řekl. "Hlavní záměr je ale pořád ten, abychom měli co nabídnout mladému publiku," zdůrazňuje.
Pop Messe je mladá akce i fakticky. Původně měl festival začít v roce 2020, kvůli pandemii koronaviru se ale pořadatelé museli spokojit s online verzí. Skutečná premiéra se konala o rok později na starém fotbalovém stadionu za brněnskými Lužánkami. Od té doby festival roste, ne sice závratně, spíše organicky a přirozeně. Podle předběžných odhadů letos přilákal 8000 lidí, což by znamenalo dosavadní rekord v návštěvnosti.
Letos byla akce také poprvé třídenní a v nových, větších prostorách velodromu přilehlého k výstavišti BVV. Brněnský velodrom by měl být nejstarší stále fungující cyklistickou dráhou v Evropě, možná i na světě. Nosná střecha tribuny, která v horkých dnech vždy alespoň částečně poskytuje stín, a betonová dráha obepínající dvě hlavní scény dodávají festivalu příjemný genius loci. Podle Kelara není v Brně dostatek prostor, které by jejich nárokům vyhovovaly. "Rozhodně ne tolik, že bychom si mohli vybírat. Měli jsme ale v tomto ohledu štěstí. Oba prostory, fotbalové hřiště i velodrom, nám dobře zapadají do konceptu," pochvaluje si.
Organizátorům vyhovuje členitost prostoru, rozpínavý charakter velkých hal nebo letištních ploch by jim prý k Pop Messe neseděl. Kromě dvou hlavních scén přímo na velodromu a jedné vnitřní v klubu Kabinet Múz, které byly otevřené od začátku, přibyly druhý den ještě dvě stage v prostorách přilehlého výstaviště, k nimž se přechází přes tribuny. V meziprostoru velodromu a výstaviště vznikla také příjemná odpočinková zóna. Druhé dva dny výrazně přibylo návštěvníků.
Návštěva prešovského knížete temnoty
Na Pop Messe se hraje zejména popová nebo alternativní hudba, elektronika a rap. Jedním z jeho výrazných představitelů tu je letos Slovák Dušan Vlk, který vystoupil poslední den v Kabinetu Múz. Více o něm začalo být slyšet asi před rokem. Jeho hudba je výrazná zvukem, mísícím rap s punkem, texty zase důrazem na duševní zdraví, vnitřní démony i politickou situaci na Slovensku.
Vlk vešel ve známost nejprve jako hudebník s dvojím životem - přes den je manažerem v korporátu, občanským jménem Denis, večer a v noci rozervaným raperem Dušanem. To se začátkem letošního roku změnilo. Muzikant z východního Slovenska rapoval už od základní školy, teprve nedávno ale mohl dát v práci výpověď a věnovat se hudbě naplno.
Kdo Vlka viděl hrát naposledy vloni, možná jej teď ani nepoznal. Během týdne, co sekl s prací manažera pobočky telefonního operátora, radikálně změnil image. Nechal si potetovat obě ruce a vlasy si odbarvil na blond. Z dříve krátkého účesu mu navíc odrostly. "Je to čím dál horší a lepší už to nebude," směje se v reakci na otázku ohledně vzhledu.
První půlrok na volné noze využil toho, že může být s mladším synem na otcovské dovolené. Ta mu v srpnu končí. "Přes den jsem s dětmi a v noci píšu a nahrávám, jak jsem byl zvyklý. Vyšlo nám to tak, že jsme byli půl roku doma i s mou paní. Myslím, že za pár let na to budeme vzpomínat jako na krásné období, kdy jsme byli jen spolu a s dětmi a dělali hudbu," chválí si. Jako jeden z mála raperů se ostatně hlásí ke svému rodinnému životu a o rodině i rapuje, čímž je v česko-slovenském prostředí známý třeba MC Gey.
Vlk ale přiznává, že jeho novou životní kapitolu provází i obavy, jestli vše zvládne. "Trochu mě štve moje hlava. Neumím si to úplně užít a vím, že to docením až později. Umím na sebe být dost zlý. Říkám si: Co to jako děláš? To chceš zaplatit hypotéku tím, že hraješ hudbu? Nemáš šanci," říká.
Právě vnitřní melancholické, až depresivní stavy jsou výrazným námětem osmadvacetiletého hudebníka z Prešova. Jeden ze svých největších hitů nazval Ahoj temnota. Brněnské publikum s ním v narvaném klubovém prostoru zpívá "ahoj temnoto, jsi moje bestie, my jsme ještě nahoře, čert si v noci kreslí". Některé texty jsou ale ještě drsnější. Ve skladbě East Sentinel říká raper, který si výrazně hraje s intonací, že je "east side, suicide" neboli že myslí na sebevraždu.
Jak ale jeho popularita roste, snaží se neventilovat úplně vše, co se mu honí hlavou. Cítí odpovědnost za fanoušky, kteří by si v depresivních stavech mohli pouštět jeho hudbu a svůj splín tím ještě prohloubit. Zároveň díky propojení s posluchači vnímá, že na psychické problémy není sám. "Nemůžu vyhledat odbornou pomoc, protože bych neměl o čem psát," říká v nadsázce.
Vlka také baví kontrast mezi rapovými klišé, jako jsou zlaté řetězy či zuby, a vážným tématem duševního zdraví. "Úplně se kolem toho netočím, ale rád se zabývám hlubšími tématy a politickou situací a doplním to zlatými zuby nebo auty. Přijde mi to vtipné a mám z toho až dětskou radost," usmívá se.
Ve své hudbě se vyjadřuje také k aktuální politické situaci. Ke konci koncertu na Pop Messe zpívá ve skladbě Strácam sa v tom občas, možno, že aj vždy, že "by chtěl být za vodou jako Kočner", tedy slovenský podnikatel souzený kvůli vraždě novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové.
Poslední dobou se ale Dušan Vlk prý snaží politiku moc nesledovat, aby jej zbytečně nerozrušovala. Z posledních parlamentních a prezidentských voleb na Slovensku má prý trauma. V textech často varuje také před fašismem, proto jej nepotěšily ani výsledky evropských voleb, v nichž posílila krajní pravice. "Hlavně si spolu povídejte, je to moc důležité," vzkazuje fanouškům na konci vystoupení.
Odpovědnost v době klimatické krize
Po koncertu Dušana Vlka pokračuje v areálu ještě několik koncertů převážně elektronické hudby jako třeba techno Brita, který si říká Blawan, nebo Švéda Olofa Dreijera. Ti s největší výdrží se mohou bavit až do čtvrté hodiny ranní, v bezprostředním okolí festivalu se totiž nachází jen prázdné výstaviště, hotel, v němž spí převážně hosté Pop Messe, benzinová pumpa a městský okruh.
Mezitím už jsou v prodeji vstupenky na další ročník, který se uskuteční opět na velodromu a snad bude i zase o kousek větší. Donekonečna ale akce podle programového ředitele Tomáše Kelara růst nechce. Pokud bude dál nabývat na objemu přirozeným tempem, kapacita by se podle něj mohla naplnit zhruba za šest let. K patnácti nebo dvaceti tisícům návštěvníků však směřovat nechce.
Jedním z důvodů je udržitelnost. Pořadatel vysvětluje, že i když festival nemá nikterak závratný rozpočet, snaží se snižovat uhlíkovou stopu. A že velká akce se bez výrazné podpory partnerů nedá dělat tak zodpovědně, jak by si představoval. Největší podíl emisí přitom produkují cesty fanoušků na místo a zpět. "Všude, kde se dá, proto komunikujeme, aby k nám lidé necestovali autem, ale vlakem a hromadnou dopravou," říká Kelar. Festival sdílel na sociálních sítích, že se vlakem z Prahy do Brna dopravil i výtvarník František Skála se svou neotřelou dechovkou, která dění ve čtvrtek zahájila.
Nešťastné je, že i přes důraz na ekologii se jednou z největších slabin stala dostupnost pitné vody. Ta byla schovaná v některých vnitřních prostorách, třeba poblíž press centra, kam ale běžný návštěvník festivalu asi zabloudil spíš omylem, nebo na toaletách v klubu Kabinetu Múz, kde bylo samo o sobě dost velké vedro. Například raper Rohony tam svůj koncert uvedl tím, že by se mu "venku určitě vystupovalo líp, protože je tady pekelné vedro".
To festival zasáhlo hlavně v sobotu, kdy teploty v Brně dosahovaly 33 stupňů. V největších odpoledních vedrech při koncertu skupiny Dukla se diváci tísnili převážně v úzkém pruhu stínu přímo pod pódiem. Výhodou nové lokace je to, že se koncerty na dvou hlavních stagích dají sledovat i ze zastíněné tribuny. V horkém dni organizátoři přidali také cisternu s užitkovou vodou, u níž se lidé ochlazovali a namáčeli si čepice. Rozehřátý asfalt cyklistické dráhy chladil kropicí vůz. Obojí bylo příjemné, pitná voda v hlavní části areálu ale stále chyběla. Úzký byl také výběr nealkoholických nápojů na stáncích. Třeba nealkoholické pivo nabízel jen jeden - a došlo už během sobotního pozdního odpoledne.
Události na slovenském festivalu Pohoda, který předčasně ukončila bouře a pád velkého stanu, vyvolaly debatu o připravenosti podobných akcí na extrémy počasí související s klimatickou změnou. Tomáš Kelar upozorňuje, že na letišti nebo v otevřené krajině by bylo potřeba výkyvy počasí řešit mnohem více. "My jsme v areálu, který má spoustu únikových východů. Všichni vidí, kudy se dostat buď někam pod střechu, nebo úplně ven," vyzdvihuje přednosti pořádání festivalu v již existujících prostorech. Dodává, že na městské akci je navíc rychle dostupný integrovaný záchranný systém.
I přes drobné nedostatky se mladému festivalu daří. Podle Kelara podobná akce městu chyběla. "V Brně, ale i na jiných místech po republice je zvykem, že se místo festivalů konají spíše takové slavnosti. Lidé si zvykli, že kultura je zadarmo. Zvlášť po covidu, kdy se města snaží tímto způsobem obnovit zájem o ni," říká. "Troufám si říct, že podobný festival v Brně ještě nebyl," dodává.
Video: Moje hudba mě i dojímá. Ve snu mi ji nosí šilhavý pejsek, říká zpěvák Bert & Friends (18. 6. 2024)
