Pondělí, 18. květen 1942. V Podivíně právě příslušníci brněnského gestapa zatýkají manžele Pavla a Augustu Zapletalovi. Provinili se tím, že pomohli svému synu Liborovi - parašutistovi, který byl na útěku ze spárů německé tajné policie.
Tou dobou na území protektorátu neoperovala jen paraskupina Antropoid, jejímž úkolem byl útok na Reinharda Heydricha, ale také další výsadky z Velké Británie. Mezi nimi i tým Bivouac ve složení František Pospíšil - Jindřich Čoupek - a právě Libor Zapletal.
Trojice měla za úkol provádět sabotáže v továrnách a na vybraných železničních tratích. Splnit jej však nemohla. Libor Zapletal byl totiž na základě udání malenovického občana Chvátala zatčen protektorátní policií ve Zlíně a předán brněnskému gestapu.
Podcast o osudech rodiny Zapletalovy si můžete poslechnout zde:
Parašutista se proto rozhodl k riskantní, ale jediné možnosti - naoko souhlasil s prací konfidenta, při nejbližší příležitosti ovšem plánoval uprchnout do ilegality a přes Švýcarsko se vrátit zpátky do Anglie, kam po okupaci utekl.
Pomoc hledal u své rodiny a v noci 8. května zaklepal doma v Podivíně na okno. Jeho rozespalý bratr Milan, tehdy student gymnázia, mžourá přes sklo do tmy, překvapeně otevírá a ptá se: "Kdo tam? Borku, co tady proboha děláš?" Po chvíli už Libor v kuchyni líčí svoji anabázi a trápení, do kterého se dostal. Otec rozhoduje jasně: "Spolupráce s gestapem nepřipadá v úvahu. Ani za cenu toho, že mě zavřou. Pomůžeme ti!"
Je stále ještě před atentátem na říšského protektora Heydricha a nikdo si nedokáže představit peklo, jaké po něm nacisté rozpoutají.
Za pomoci rodiny a příbuzných se nakonec Liborovi skutečně podařilo gestapu prchnout. Skrýval se v hostýnských lesích a pod jiným jménem se pokusil dostat do neutrálního Švýcarska. Bohužel byl nedaleko jeho hranic zatčen a za několik měsíců odhalen jako uprchlý parašutista. Jeho život pak skončil na šibenici v Mathausenu.
Osud tvrdě dolehl i na rodinu. Rodiče a Liborovy dva bratry - Lumíra s Milanem - gestapo sebralo a transportovalo do vyhlazovacího tábora v Osvětimi. Otec s matkou nepřežili, oběma synům se ale podařilo z ďáblova jícnu vyváznout.
Milan Zapletal, který rodinný příběh vypráví, přežil s cejchem 135 362 vytetovaným na předloktí. A přiléhavě pro něj celý život platila ona známá věta, že zkušenost není to, co člověka potká, ale co člověk s tím, co ho potkalo, udělá.
V osvětimském nemocničním bloku zažil hromadné umírání, což jej přivedlo k rozhodnutí studovat medicínu. Stal se z něj respektovaný brněnský chirurg, oženil se, narodili se mu dva synové (z obou se stali lékaři) a praxi se věnoval až do svých pozdních let. Zemřel v roce 2013, v nedožitých devadesáti. Velkou oběť svojí rodiny nikdy nepovažoval za marnou. Byl si hluboce vědom, že mučedníci a hrdinové neumírají zbytečně.
Vítejte u podcastu Na cestě s Milošem Doležalem. Vzpomínky Milana Zapletala si můžete poslechnout na platformách SoundCloud, Spreaker, Spotify, Apple Podcasts a Google Podcasts.
