Umění vznikající v Ostravě po roce 1989 nyní představuje velkoryse pojatá výstava, kterou Galerie hlavního města Prahy uspořádala v Městské knihovně. Připravili ji kurátoři Martin Netočný a Tomáš Knoflíček. Jmenuje se Návratný průzkum: Ostrava a potrvá do 9. února příštího roku.
Název pochází ze společenských věd a znamená návrat ke zkoumanému fenoménu v případě podezření, že dřívější poznatky neodpovídají pravdě.
Podcast s Reném Rohanem a Martinem Netočným si lze poslechnout zde:
Příchod postmoderny do postkomunistické Ostravy na přehlídce dokládá dílo nazvané Superstart, které vzniklo pro prestižní bienále v Benátkách. Krista zavěšeného na atletických kruzích v roce 2003 znázornila skupina, k níž patřil právě René Rohan. Říkala si Kamera skura a její členové si slíbili, že nebudou vystavovat individuálně pod svými jmény. Ježíše vytvořili se slovenským výtvarníkem Erikem Binderem.
Nyní se gymnastický spasitel objevuje na plakátu k pražské výstavě - a občas vzbudí pohoršení. "Neměli jsme v úmyslu urazit křesťanství nebo si dělat srandu z náboženského symbolu," vzpomíná dnes jedenapadesátiletý René Rohan. "Kristus v rozporu je v naprosté pohodě, v podstatě pospává a vznáší se s lehkostí, ačkoliv je v maximálním vypětí. Prvním významem tedy bylo vítězství ducha nad hmotou."
Další linku díla prvně vystaveného v Itálii podle Rohana představovalo náboženské vytržení, s nímž tamní fotbalové publikum reaguje na gól. Zároveň socha připomínala československého atleta Aloise Hudce. Ten v roce 1936 na proslulé olympiádě v Berlíně, údajně k nelibosti Adolfa Hitlera, získal zlatou medaili fenomenálním výkonem právě ve cvičení na kruzích.
"Jde o velmi typickou postmoderní strategii, která se v umění objevuje od sedmdesátých let. V kontextu ostravské scény se jednotlivé křesťanské i jiné kulturní symboly objevují v odlišných kontextech," vysvětluje kurátor Martin Netočný.
Zmiňuje umělce Daniela Balabána nebo Mariuse Kotrbu, jejichž díla přehlídka v Městské knihovně také obsahuje. "Jsou věřící a pracují s náboženskou tematikou, aby se, dejme tomu, vypořádali se svou osobní biografií, náboženskou výchovou nebo rigidně nábožensky prožitým dětstvím. Kdežto Kamera skura je sekulární skupina, nikdo z členů věřící není a pracují s Kristem jako kulturním symbolem," srovnává odborník.
Výstava se nezastavuje pouze na počátku 90. let. Při zkoumání otázky, zda existuje "ostravské umění" nadané syrovostí a přímočarostí spojovanou s metropolí Slezska, návštěvníky čekají i novější práce právě od Daniela Balabána, skupiny I love 69 popgejů, Petra Lysáčka, Pavly Malinové, Hany Puchové, Jiřího Surůvky nebo Jana Vytisky.
"Pro Pražáky byla ostravská scéna hodně zajímavá, protože byla izolovaná a specifická. Parta exotů, která přijede, ztropí humbuk, všichni se opijí a jejich umění má charakter," usmívá se René Rohan.
Připomíná slova dnes již nežijícího spisovatele Jana Balabána o ostravské chandře jako převažujícím pocitu z místa. "Dělali jsme si z toho srandu, ale tíživá atmosféra průmyslového města, které nepřeje kultuře, tam vždy byla znatelná," připouští.
Vztah Ostravy k Praze přirovnává René Rohan ke spojitosti rakouského Štýrského Hradce neboli Grazu, druhého největšího města v zemi, s tamní metropolí. "Když se podíváme na přibližně stejně velké Rakousko, tak Graz je kulturním centrem na stejné úrovni jako Vídeň. V Grazu existuje svébytná kulturní scéna, ale nedá se mluvit o exotice. Tohle se Ostravě zatím nepovedlo. Přes snahu mnohých, kteří se v Ostravě snaží vybudovat kulturní instituce, není Ostrava na takové úrovni, finančně, ani významem, jaký by si zasloužila. Tohle mě mrzí," uzavírá René Rohan.
Vítejte u podcastu Na dotek. Hostem Petra Viziny jsou umělec René Rohan a kurátor Martin Netočný. K poslechu na platformách: Soundcloud, Spotify, Apple Podcasty a Spreaker.
