Výstava začíná zvětšeninou kresby Káji Saudka, na které kráčí nazí rodiče se svými dětmi. Proč?
Podle mě kresba symbolizuje to, jak děti vnímají své tělo přes těla svých rodičů. Není v tom žádný eroticismus ani pornografie. Jde o čistě naturalistickou věc, oslavu lásky a vztahu k přírodě. Odtud pak výstavu provází další polohy lidského těla a sexuality tak, jak se vyvíjí v životě.
Některé obrazy ženského pohlaví a poprsí jsou označeny expresivními výrazy, jako je P**a a Kozy.
K tomu by vám spíše něco řekli daní umělci, každý k tomu měl jiný postoj. Ale podle mě například u obrázku ženského pohlaví od Michaely Džurné a naturalisticky vyfocené poprsí zepředu od Barbory Lazarczykové názvy souvisí s přímočarostí. Žádná další diskuse kolem tématu zřejmě není třeba.
Předchozí dvě výstavy Sexplicit byly v Microně v Modřanech a Novákově garážích v Hradci Králové. Proč se třetí edice nachází zrovna v pražském obchodním domě Kotva?
Je to jednoduché - v Kotvě byl volný prostor, se kterým se dá vyhrát. Pro mě to byla příležitost pojmout ho jinak. Už jen fakt, že se výstava nachází vedle hračkářství, je zajímavý. Zajímavé je taky sledovat reakce okolí.
Myslíte si, že kontroverzní téma výstavy přitahuje více návštěvníků?
Asi jo. U výstav vždycky chvíli trvá, než se lidi proberou a začnou chodit. Ale musím říct, že tohle populární téma lidi zaujalo. Není tady nic nemístného, myslím, že nejdramatičtější je název a vizuál výstavy. Poté, co sem návštěvník přijde, pochopí, že je zcela kultivovaná. Výstava měla z dřívějška až takový bulvární odér, což jsem bral jako výzvu. Chtěl jsem pracovat s tématem tak, aby to nebylo prvoplánové a očekávané.
Kdo je typickým návštěvníkem Sexplicit?
Viděl jsem tady páry i skupinky holek. Nepobíhají tady single pánové, kteří si odskočili od svého oblíbeného časopisu.
Zdá se, jako by ústředním tématem zobrazování bylo ženské tělo. Mužského těla tady zase tolik není. Je to záměr?
Ne, naopak jsem dbal na to, aby výstava byla genderově vyvážená a myslím, že už ze seznamu umělců je vidět, že polovina z nich jsou ženy a polovina jsou muži. A proč je vidět více ženského těla? Protože to pravděpodobně převažuje i v práci vybraných umělců.
Soudobí umělci pracovali podle zadaného tématu, nebo jste jednotlivé kousky sbíral?
Zadání výstavy jsem dostal necelých 20 dnů před zahájením. Takže jsem měl necelý měsíc na to oslovit umělce, postavit výstavu, která má hlavu a patu, a vyřešit ji produkčně. Na vznik nových děl nebyl prostor. Výjimkou je Jakub Hubálek, který rozpracoval svůj dřívější motiv. Oslovil jsem několik umělců a vyvěsil také open call na svůj Facebook. Práce mi poslalo asi 70 umělců, z nichž jsem pak vybíral. Mým cílem bylo poskládat výstavu tak, aby se v ní ukázaly různé přístupy k tématu.
Který kousek výstavy považujete za nejkontroverznější?
Nejkontroverznějším kouskem pro mě byla vernisáž, která byla na můj vkus až trošku bizarní. Ale chápu, že hostitel výstavy na ni chtěl upozornit. Pro mě osobně je směrodatné především to, jak výstava vypadá a jestli jsou vystavovaní umělci spokojení. A s klidem v duši můžu říct, že jsem od nich měl kladné reakce.
Chodí vám pozitivní, nebo negativní reakce veřejnosti?
Snažil jsem se, aby výstava nebyla kontroverzní, plytká, povrchní nebo rádoby šokující. Největší nemrava tady z toho všeho je Kája Saudek, který si to může dovolit. Jinak bych řekl, že jsou vystavované věci půvabné. Očekával jsem, že negativních reakcí bude víc. Ale na vernisáži bylo narváno a setkal jsem se s lidmi, které bych tady nečekal. Zaznamenal jsem kladné reakce na výběr děl i umělců. Lidem se výstava líbí.
Vy sám vystavujete svůj devět let starý projekt s názvem Vibrátor. Můžete vysvětlit, v čem spočívá?
Vytvořil jsem jej v Berlíně při svých studiích. Vibrátor je interaktivní objekt, dneska takové objekty označujeme jako Internet of Things (IoT). Vytváří si sám statistiku sledovanosti největších porno serverů na světě a vibruje a září podle toho, jak moc lidi globálně koukají na pornografii. Člověk si řekne - OK, tak sledovanost pořád jen vzrůstá. Ale já sleduju odchylky - vývoj v hodnotách lze cítit. Vibrátor v podstatě sleduje anonymní zájem globální masy koncentrující se do objektu pro jednoho člověka.
A dá se tedy vysledovat nějaký vývoj vzhledem k průběhu dne například?
Sáhnutím na Vibrátor nelze vnímat, jestli je zrovna polední pauza v Americe. Snažil jsem se weby napojit zodpovědně, ale určitě neukazuje natolik relevantní hodnotu, aby se podle ní dalo něco posuzovat. Jde mi spíše o abstraktní rovinu věci.
Souvisí vaše berlínské práce, ať už Vibrátor nebo You can't hide it all, s tím, že Česko je považováno za Mekku porna?
Nesouvisí. V Berlíně jsme měli téma Krása dat a mě bavilo si nejprve pohrát se slovy zadání. Hledal jsem, kde a jakým způsobem se na internetu zobrazuje nějaká krása - ať už lidských těl nebo pocitů. Zároveň jsme celý projekt uváděli v kontextu IoT - nástroje, objekty, spotřebiče. Rád přidávám do své práce humor. Mám rád, když jsou věci promakané a dotažené do technicistní dokonalosti, protože pak se s nimi dají dělat i naprosto absurdní věci.
