Jihlava - Film, a dokumentární zvlášť, byl vždy nástrojem revolty. Filmaři často dávají prostor utlačovaným a marginalizovaným a dávají hlas těm, jejichž postoje v globálním mediálním mainstreamu snadno zaniknou nebo se v něm ani neobjeví.
Dramaturgové jihlavského festivalu pravidelně zařazují do programu filmy, které přinášejí autentický a často alternativní pohled na události, které v uplynulém roce hýbaly světem. Dokumenty o těch nejvýbušnějších událostech s největším potenciálem ke společenské změně shromáždili letos do sekce nazvané Revolta. Provokující filmy o buřičských hnutích a osobnostech najdeme ale napříč celým programem.
Protesty z celého světa
Asi největším hitem speciální sekce se zdá být strhující dokument egyptsko-skandinávské dvojice režisérů Omar Shargawi a Karim El Hakim s názvem ½ revoluce. Oba se ocitli v centru káhirské revoluce a už jen trailer naznačuje odvahu tvůrců a dramatickou povahu jejich sugestivního svědectví. Drama se ale neodehrává jen na ulici, revoluce probíhá i v obývacích: autoři zachycují postoje obyčejných Egypťanů bydlících v centru Káhiry k vypjatým nepokojům.
Pouliční bouře tvoří se v uplynulém roce konaly i na opačné straně Středozemního moře. Film 155 Sold režiséra Georgiose Panteleakise se soustředí na bouřlivé demonstrace proti úsporným opatřením schvalovaným parlamentem, které se konaly na aténském konstitučním náměstí loni na konci června. Režisér se spolehl na výmluvnost svého syrového dokumentárního materiálu: film sděluje své poselství jen skrze obrazy a není opatřen žádným vysvětlujícím komentářem.
Podobně nezúčastněnou observační metodou zachytil režisér Jem Cohen ducha hnutí Occupy Wall Street. Série krátkých filmů Gravity Hill Newsreals zachycuje impresionisticky atmosféru spontánního hnutí, které loni na podzim rozvířilo vlnu zájmu svými protesty proti vládnímu establishmentu a jeho ekonomické politice. Lidé stanující v Zuccotti Parku jsou kolektivním hrdinou Cohenových videí, místo myšlenek a idejí dokresluje atmosféru trefně zvolený soundtrack.
Naléhavější tón zvolil debutující režisér Ross Ashcroft v dokumentu Four Horsemen (Čtyři jezdci). A filmař nám už názvem naznačuje, že apokalypsa je podle něj už za branami. Zpovídá přitom celou řadu intelektuálů a vědců burcující před tím, že současný ekonomický systém vede svět údajně do záhuby.
Postavu předního kritického myslitele si jako hrdinu pro svůj portrét vybral režisér Tony Gattlif, známý spíše svými hranými filmy z prostředí romských komunit. Čtyřiadevadesátiletý francouzský diplomat Stéphane Hessel napsal před dvěma roky rozsáhlý esej Time For Outrage (Naštvěte se!), který dal název celému snímku. V kritickém spisku, jehož se po světě prodalo tři a půl milionů výtisků, vyzývá lidi k občanské aktivitě z důvodů zvětšující se propasti mezi bohatými a chudými, zacházení s imigranty nebo třeba absence kritických médií. Gattlif doprovází Hesselovy pamfletické myšlenky poetickým vizuálním jazykem.
Sekce Revolta má ale i českého zástupce. Mladá filmařka Apolena Rychlíková loni dorazila do Jihlavy s jízlivým portrétem Klausova fámula Petra Hájka. Nyní mapuje levicovou alternativní scénu, přesněji řečeno organizace, které spojuje nesouhlas se současnou vládou Petra Nečase. Nesourodé skupiny a hnutí jako ProAlt, Holešovická výzva nebo Nadace proti korupci spojuje nespokojenost se současnou politikou. Sám jsem zvědavý, jestli snímek kromě chvályhodného vykreslení občanské angažovanosti nabídne i nějaké inspirativní recepty na změnu.
Revoluční zeitgeist se prolíná i ostatními sekcemi. V prestižní tuzemské soutěži Česká radost se například bude přízeň poroty ucházet film talentovaného studenta FAMU Petra Hátleho Prolegomena to virtual framing of revolution. Sám o něm mluví jako o montážní poctě současným mladým Arabům, novým hrdinům univerzálního boje za svobodu a důstojnost. Esej nahlíží z Prahy na revoluci skrze videa z mobilů umístěná na webu.
Umění jako zbraň
Revolta je tématem i dvou silných portrétů globálních hvězd současného umění. Hitem v Sundance se poprávu stal film režisérky Alison Klaymanové nazvaný Never Sorry o nejpopulárnějším čínském umělci Aj Wej wejovi, který v posledních letech podstupuje velké boje s čínským režimem, který se ho snaží umlčet.
Proti establishmentu tvrdě vystupuje i ruská umělecká skupina Vojna, kterou v posledních měsících ve světě ještě více zviditelnilo její ideové a personální propojení s Pussy Riot. Film režiséra Andreje Grjazeva s názvem Zítra se dostává přímo do centra různých aktivit rozvětvené skupiny antiputinovských radikálů a hezky tak navazuje na loňský festival, na němž byli dva zástupci Vojny hosty tzv. Inspiračního fóra.
Letos připravují dramaturgové tohoto diskusního workshopu snad ještě hvězdnější překvapení z aktivistického ranku, o kterém ovšem organizátoři chtějí ještě několik dnů pomlčet. Pokud to ale vyjde, tak bych se vsadil, že se jihlavský festival možná poprvé v historii bez problémů dostane do hlavního zpravodajství na Nově. Jak vědí filmaři i aktivisté, věc, za kterou člověk revoltuje, se musí především úspěšně prodat. I o tom se bude letos v Jihlavě po filmech hodně mluvit.
