reklama
 
 

Filmařka: Ztrapnit Petra Hájka by asi bylo nejsnadnější

26. 10. 2011
Jihlava uvádí nový dokument o hradním kancléři
Doporučujeme

Rozhovor - Letošní jihlavský festival nabízí i přehlídku dokumentů od studentů FAMU, které spojuje politická tematika. Mladá autorka Apolena Rychlíková natočila středometrážní portrét kancléře prezidenta republiky Petra Hájka nazvaný Hájek na Hradě, Petr v podzámčí.

Jak reagoval Petr Hájek na nabídku portrétu? Měl podmínky? Autorizoval výslednou podobu a bylo cokoli, co si nepřál zařadit či o čem nechtěl hovořit?
Reagoval vstřícně, ale určitě to nebyla naivní vstřícnost. Bavili jsme se, že pocházím z poněkud jiných kulturně myšlenkových okruhů, takže ho v podstatě udivovalo, že chci točit zrovna o něm. Podmínky si nediktoval; spíš neměl moc času. Já si předtím, než jsem ho šla navštívit, napsala scénář, co za kapitoly bych ve filmu chtěla mít. A všechny tam jsou. Jednalo se i o místa a témata, na nichž záleželo panu Hájkovi. Takže jsme se tak nějak potkali.

Co se týče tabu, ani těch moc nebylo. Nechtěl třeba mluvit konkrétně - například na konci jmenovaný "ajťák" je zjevně Filip Vávra, nejaktivnější postava české neonacistické scény z let devadesátých. Nepovažoval ani za vhodné se nějak víc vyjadřovat k panu Klausovi - například v souvislosti s jeho vírou v Boha, je-li nějaká. Trochu vyhrocenější podobu mělo závěrečné natáčení v bunkru pod Pražským hradem. Výslednou podobu jsem mu odvezla tenhle týden; na můj poslední mail zatím nereagoval. Ale doufám, že se zlobit nebude. Myslím, že úplně nemá proč. 

Petr Hájek je bezesporu kontroverzní postavou. Mnohé jeho výroky působí skandálně, skoro jako záměrná provokace -  což ovšem moc nejde dohromady s obrazem hluboce věřícího člověka. Jak na vás působil osobně?
Ochotně, mile. Tady nevím, proč by se ty jeho výroky nedaly sloučit s jeho vírou, je to spíš propojené. Věří tomu, co říká, stejně jako věří v Boha. Tedy snad, měla jsem ten dojem. Ale ke mně se opravdu choval slušně. Samozřejmě vzhledem k věku jsem cítila jisté mentorství, ale to je -  myslím - jeho standardní způsob komunikace ke všem; možná kromě Václava Klause (smích).

Kolik času jste s ním strávila při natáčení a jaké procento materiálu jste využila?
Natáčením jsme strávili kolem deseti dní v období bezmála půl roku. I proto, že jsme některé věci točili na dvě kamery, máme asi 19 hodin hrubého materiálu.

Při sledování výsledku jsem zvažoval, nakolik je jakási ironizace Petra Hájka způsobena vaším přístupem a nakolik na mě vyzařuje z jeho chování. Jaká byla vaše metoda?
Metoda byla - řekněme - fascinace, observace. Já jsem film nechtěla udělat tak, že ho zlynčuju, ztrapním hned v prvním záběru, a pak se celý snímek ponese v tomto duchu. A přitom by to asi bylo nejsnadnější:  ještě víc ho skandalizovat přes jednotlivé výroky, které jsou tak známé, že ve zběsilém sestřihu by se z nich dala udělat docela show. Mě ale tohle nezajímá. Pořád jsem uvažovala, co je za člověka, jaká je jeho funkce v rámci země, z jaké pozice a v jakém kontextu říká to, co říká. Nechtěla jsem se pouštět do osobní roviny. Což je možná zpětně trochu škoda, že jsem se nezeptala na rodinu, děti, manželku.

Čtěte také: 
Nadcházející jihlavský festival nechal zmizet Prior
Jihlava není festival, kam se jezdí ukázat zlatá mládež
Vyspala by ses s Arabem, zeptá se jihlavský festival
Speciál k letošnímu jihlavskému festivalu najdete zde

Ale když jsem se rozhodovala, jaký film budu dělat, musela jsem si vybrat. A pro mě bylo zajímavější vést jeho portrét skrz společenské znaky; trochu si toho člověka institucionalizovat, ne zosobnit. A právě vnímání Petra Hájka jako instituce, neustálé připomínání, že je to v podstatě člověk "po pravici Klause", mi dovolilo překonat i chvíle, kdy jsme byli totálně názorově jinde a já se opravdu musela držet stranou. Že na vás film působí ironicky, je dáno určitě i mnou, ale z mnohem větší části je to způsobeno vaším předobrazem Petra Hájka. Lidé na snímek reagují různě - v návaznosti na orientaci v tématu a právě na jejich vztah k portrétovanému.

Přiznávám, že na mě působí Petr Hájek jako ukázkový případ demagoga. Je rozdíl mezi veřejnou tváří, která mluví na kameru, a jeho vystupováním v soukromí?
On je prostě tak americky milej. Ale v podstatě mezi tím takový rozdíl není, jako že by se zapínal a vypínal. Je připravený pořád vystupovat, mluvit, prezentovat se. Spíš než demagogicky jsem si s ním občas připadala jako ve škole. Ale to už jsem říkala.

Myslíte, že vždy věří logice svých argumentů? Anebo jde o promyšlenou strategii, jak přetvářet skutečnost k obrazu svému?
Musí věřit. Nechci mluvit za něj, ale musí. Jenže je tam spousta nesrovnalostí. Čistě můj postřeh je, že se mnohdy říká A, ale neříká se už B. Například otázka svobody slova: ať klidně pan Hájek a jemu názorově spříznění říkají, že i nácci na ni mají právo, ale ať dodají, že s jejich výroky nesouhlasí. Stejně je to s politickou korektností. Všechno se říká jen v ideologických heslech. Ve stylu "Když Bátora kandidoval za Národní stranu, je to nic proti tomu, že ve vládě seděj lidi, kteří byli v jiné, ještě mnohem zločinnější straně, u komunistů!"

A co teda třeba pan Tlustý, výrazná tvář ODS, vždyť ten do KSČ vstoupil snad v roce 1988… O něm už se nezmíní. Mřížka, skrze kterou se nahlíží na svět, se v rámci ideologie nadřazuje realitě, a navíc se s ní nakládá někdy tak a jindy jinak. Argumentační rovina je ovšem skoro nenapadnutelná: když si to člověk celé poskládá z docela jednoduchých hesel, které naplní obsahem, kterému uvěří. Podobá se to pak trochu konspirační teorii - poli, na kterém se diskutuje velmi těžko.

Chtěla jste ukázat i rozpory mezi tím, že pan Hájek hovoří o ideologii jako něčem negativním, ale ilustruje to pouze na případě levičáků, aniž by reflektoval vlastní pozici „bílého pravicového křesťana"? Nebo jde zase o můj zkreslený dojem?
Já jsem ty rozpory vnímala tak, jak je popisuju u předchozí otázky… Nezaměřovala jsem se jen na ně, nešla jsem ho točit, abych ho nachytala na švestkách, to je absurdní představa, nejsem bulvární novinář. Ale jsem ráda, že si jich lidé všímají. Protože v jeho vystupování jsou, bez debat. Zároveň jsem přesvědčená, že i konzervatismus je ideologie. Nevěřím ovšem na homosexualismus a podobné "ismy", jsou to čertíci v krabičce. Je to způsob, jak nahnat lidem, kteří mají s koncovkou "ismus" spojený komunismus či nacismus, strach, že se na ně hrne strašlivá, svobodu omezující, určitě levičácká, ne-li už rovnou bolševická záležitost. Že jsem socialista, liberál nebo někdo z jiného politického spektra, neznamená, že jsem propadl ideologii v tom negativním slova smyslu. A naopak!

A jak moc je tedy výsledná podoba manipulovaná -  dosažená třeba vhodným střihem?
Současná podoba má takové tempo, které jsem filmu chtěla dát. Promýšlela jsem umisťování mezititulků i celou skladbu, ale v podstatě se film odvíjí chronologicky. V tomto ohledu nijak zvlášť manipulovaný není.

Musela jste - byl-li to tedy váš záměr - vybírat kancléřovy věty působící jako bonmoty nebo slova kazatele a učitele? Anebo je to běžný způsob jeho komunikace?
Musela jsem je vybírat, ale zase - ne tak, že bych si říkala "aha, teď řekl něco šílenýho". Pořád jsem musela uvažovat v kontextu celého filmu. V tom množství materiálu bylo potřeba rozlišit více a méně důležité projevy. A potom je skládat za sebe ve víceméně logickém sledu a zkusit všemu dát aspoň minimální vývoj, tedy onen posun z kanceláře do bunkru. 

S tím samozřejmě souvisí, že jsem se snažila vybírat ty nejzajímavější a nejucelenější okruhy témat i jednotlivé věty. A pracovat s nimi, jako když se staví dům. Skoro každá scéna by se dala nahradit jednou, místy i dvěma; jenže já se rozhodla pro tento příběh.

Příběh, ve kterém se de facto nevyskytují jiné postavy než sám pan Hájek. Příběh, který je tak trochu cestou do hlubin, do podzemí smýšlení celého Hradu skrze člověka, který hlídá u brány. Otevírá dveře moci. Radí prezidentovi. A k tomu všemu je sám velmi zajímavý.

Ale jinak je většina materiálu statická, přednášková; proto film není střihový, proto je relativně pomalý, možná útrpný. Aby to korespondovalo s jeho způsobem mluvy. A je zajímavé, že zmiňujete slovo kazatel. Já to v jednu chvíli chtěla pojmenovat Kazatelna Petra Hájka.

autor: Tomáš Stejskal, Jihlava

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama
    reklama