"Je to ve skutečnosti o bílých privilegiích, systémovém rasismu a homofobii," vysvětloval před dvěma lety scenárista a režisér Ryan Murphy, proč vytvořil antologii zvanou Monstrum. Její první série se s nezdravou fascinací pitvala v příběhu sériového vraha, kanibala a nekrofila Jeffreyho Dahmera.
Deset epizod detailně vykreslujících jeho zločiny vzniklo bez souhlasu pozůstalých a rozvířilo debatu nad etikou žánru true crime. Je v pořádku dělat napínavou podívanou z vraždy 17 mladých mužů a věnovat tolik mediálního prostoru zločinci?
Murphy se hájil tím, že hlavní téma Monstra leží jinde. Ve výčtu ale zapomněl na nejdůležitější motivaci, proč se na Netflixu a jiných streamovacích platformách skoro každý týden objeví novinka věnovaná tomu, jak někdo někoho znásilnil, unesl nebo zavraždil: peníze. Vraždy vzbuzují morbidní zvědavost a zvyšují sledovanost, potažmo hodnotu značky. Přes ušlechtilá slova o vzdělávání publika je to v jádru pořád především byznys. Z traumatu se stává zábava, ze sériových vrahů zas komerčně podobně vděčné figury jako superhrdinové.
Také minisérie o Dahmerovi měla rekordní ohlas. Za 60 dní překročila hranici miliardy zhlédnutých hodin. Přirozeně tak vzniklo pokračování, které Netflix uvedl koncem minulého týdne. Ryan Murphy s týmem scenáristů v něm poněkud nesoustředěně rozkrývají případ bratrů Lylea a Erika Menendezových, kteří byli v roce 1996 odsouzeni za brutální vraždy svých rodičů, multimilionáře Josého Menendeze a jeho ženy Mary Louise. Ohledně jejich viny nás tvůrci nenechávají na pochybách. Mord se sadistickou názorností zachycuje hned první z devíti epizod.
Na špatné stopě
Sourozenci s brokovnicemi vcházejí do honosné vily v kalifornském Beverly Hills. Jejich otec a matka sedí v obývacím pokoji a sledují televizi. Následující masakr, při němž vzduchem doslova létají kusy těl, je nasnímán ze všech myslitelných úhlů, bez náznaku úcty k mrtvým.
Odpověď na otázku, zda bylo pro příběh nezbytné vidět, jak se Josému rozprskne hlava po místnosti, člověk nehledá snadno. Podobně pochybných autorských voleb, balancujících mezi samoúčelnou provokací a záměrným stylistickým excesem, bude postupně přibývat.
Provedení vražd je tak brutální, že policie zpočátku podezřívá mafii. Bratři jsou příliš bohatí, privilegovaní a pohlední, aby v nich někdo viděl vrahy. Nikomu není divné, že místo aby truchlili, naplno si užívají dědictví. Drahá auta, oblečení, hotely a značkovou perlivou vodu, protože tu kohoutkovou už rozhodně pít nebudou. Američtí dvacátníci Cooper Koch a Nicholas Alexander Chavez hrají Erika a Lylea jako samolibé, sebelítostivé slabochy, kteří nedokážou projevit žádnou autentickou emoci. I když jim hrozí trest smrti, starají se akorát o to, zda jsou dostatečně kvalitně opálení. Série nám nedává důvod s nimi sympatizovat, což je jen dobře.
Od ztotožnění s protagonisty odrazuje i teatrálnost prvních epizod. Navzdory ústřednímu masakru druhá řada Monstra připomíná něco mezi telenovelou, rodinným sitkomem a satirou à la Takoví normální zabijáci od Olivera Stonea.
Losangeleské slunce dodává záběrům zlatavý nádech, interiéry hýří sytými barvami a četné střihové sekvence podkresluje pohodová dobová hudba. Vše asociuje blahobyt či touhu žít naplno. A také nulovou empatii. Podobné zkreslení reality by dávalo větší smysl, kdyby se vyprávění drželo perspektivy sociopatických bratrů.
Jenomže série neustále skáče v čase a mění hledisko. Události předcházející zločinu i následné vyšetřování a soudní proces vidíme z pohledu policistů, obhájkyně, novináře nebo psychoterapeuta, kterému se Erik neprozřetelně svěří, co s Lylem provedli.
Později tvůrci nemalý prostor věnují rodičům. José v podání Javiera Bardema je obludným tyranem, jenž se křečovitými úsměvy snaží zamaskovat, že jím lomcuje vztek. Stejně ale nedokáže odolat sklonu k ponižování svých synů a manželky, kterou hraje Chloë Sevigny.
Jako na orloji
Když se vyšetřovatelé konečně dovtípí, kdo vraždil, Erik a Lyle zakládají svou obhajobu na zneužívání. Rodiče je prý celý život sexuálně, fyzicky a citově týrali. S jejich tvrzeními série moudře nakládá pouze jako s hypotézou.
Když Erik v intenzivní páté epizodě popisuje, čemu všemu musel ze strany otce čelit, kamera několik desítek minut zabírá jen mladíkovu tvář, ke které se pomalu přibližuje. Pravdivost jeho slov tentokrát nepotvrzují žádné obrazy. Za pravdu mu dává hlavně uvěřitelně odpudivý Javier Bardem.
Přes oporu v sugestivních hereckých výkonech ale mozaika hlasů a hledisek nevytváří komplexní portrét kontroverzní kauzy, natož obraz tehdejší společenské nálady, jak se to Ryanovi Murphymu podařilo ve vynikající sérii Lid versus O. J. Simpson z roku 2016. Tentokrát vznikla akorát chaotická změť tonálně nesourodých fragmentů, které opakují dřív sdělené informace.
Bratři absolvovali dva soudy trvající celkem sedm let. Scény ze soudní síně, kde se jako figurky na orloji střídají svědci a svědkyně, jejichž úhel pohledu už vesměs známe, patří k těm nejúmornějším.
Vyprávění se rozpíná do šířky, přibývají stále nové postavy, a přitom zůstává na povrchu. Bratři jsou dál karikaturami s buď vágní, nebo nekonzistentní psychologickou stránkou. Vidíme jen další příklady toho, s jakou lehkostí umí lhát.
Schizofrenní snaha pochopit trauma Erika a Lylea, zároveň z nich nedělat oběti a nebýt nefér ani k Josému a Mary Louise vede k tomu, že seriál nemá pevný morální střed ani jasně vymezený cíl. Nabízí od každého trochu a zapomíná na to hlavní - důvod, proč bychom mu měli věnovat osm hodin života.
První řada o Dahmerovi byla navzdory všem výhradám cenná alespoň v jednom ohledu. Poukázala na slepé skvrny policie při vyšetřování vražd, jejichž oběťmi se stali gayové a Afroameričané. Příběh Lylea a Erika Menendezových se nedostává za banální konstatování, že monstrem se člověk nerodí, ale stává v důsledku výchovy a různých forem zneužívání moci. To se ale dozvíme poměrně brzy. Několik zbývajících hodin připomíná zaseklou desku, která stejně jako vraždící bratři opakuje pořád tu samou písničku.
Když se ale vrátíme k motivaci, kvůli níž podobné pořady vznikají, nepřiměřené množství epizod dává smysl. Víc dílů znamená víc hodin na Netflixu. Firma se tak bude moct opět pochlubit závratnými čísly sledovanosti, která sice neříkají nic o kvalitě, ale potěší akcionáře.
Už teď je známo, že protagonistou třetí série Monstra se stane Ed Gein, což byla od platformy vydělávající na vrazích příhodná volba. Muž přezdívaný Řezník z Plainfieldu nechvalně proslul tím, že z hrobů vykopával mrtvoly a vyráběl z nich suvenýry.
Seriál
Monstrum - Příběh Lylea a Erika Menendezových
Tvůrce: Ryan Murphy
Seriál je k vidění na Netflixu.
