"Z fotky mé mámy kape krev, nechápu, je to zvláštní jev," odříkávají dvojhlasně zpěvačka Katarzia a raper Vladimir 518, zatímco visí vysoko ve vzduchu na hrazdách oděni do černé. Světla jsou ztlumená, pohledy publika navádějí bodové reflektory. Na scéně Azylu78 se právě odvíjí píseň Z fotky mé mámy kape krev, jíi duo Petr Hapka a Michal Horáček vydalo na albu Mohlo by tu být i líp v roce 2001. Dusavá balada líčící podivně dekadentní svatbu nyní dostala moderní podobu.
Pod hlasy interpretů vře hutný, elektronický beat, divadelní stan prostupují syntetické basy, artistky zavěšené ze stropu tančí. Katarzia do Horáčkovy písně vepsala slova ve slovenštině, pravděpodobně o vztahu se svou matkou. Vladimir 518 úsečný rytmus řeže rapem na ještě menší kousky. Jde o jeden z nejtemnějších a nejsilnějších momentů projektu nazvaného Horáček Gen XYZ.
Novinka souboru Cirk La Putyka kombinuje prvky koncertu, divadla, kabaretu, muzikálu a cirkusu. Jde o čistokrevnou performanci s ambicí zkusit něco nového na půdorysu písní dnes sedmdesátiletého Michala Horáčka, jehož texty se v prostoru někdejšího Československa staly součástí pomyslné kulturní DNA, i když mladší ročníky už je tak dobře znát nemusejí. Lehce krkolomný název inscenace odkazuje právě k mezigenerační výměně. Rostislav Novák mladší, umělecký ředitel Cirku La Putyka a režisér projektu, se ptá, co mohou verše básníka, podnikatele a neúspěšného kandidáta na prezidenta z roku 2018 říct dnes zejména takzvané generaci Z, tedy lidem narozeným okolo přelomu tisíciletí.
"S Michal Horáčkem jsme se potkali asi před rokem a pouze jednou. Říkal, že studuje vysokou školu a máme si s tím dělat, co chceme," popisuje Rostislav Novák mladší po středeční premiéře, již ukončil několikaminutový potlesk vestoje.
Lehčí než zem
Tvůrci k materiálu skutečně přistoupili s nebývalou svobodou. Té ostatně nahrává, že Horáčkovy texty už zpíval leckdo. Jen na albu Mohlo by tu být i líp zněly hlasy Lucie Bílé, Hany Hegerové, Jana Spáleného či operní pěvkyně Magdaleny Kožené. Do dnešních dní se však nejvíc propsaly kompozice interpretované Petrem Hapkou.
Jím proslavený hořkosladký hit Bude mi lehká zem teď dostává prostor v pražském šapitó. Na scénu vstupuje herec Jan Cina v obleku připomínajícím disko kouli. Zatímco zpívá, zkraje pódia přichází podobně vyšňořená Bára Poláková. Šapitó září pestrými barvami a začíná tepat rytmem diska 80. let minulého století. Kulisy taneční éry jsou tak okaté, až působí opravdověji než tehdejší skutečnost. Brutálně flitrované obleky mění uctívanou píseň v šestákový hit skutečně lehčí než zem.
Vlastně by mohlo jít o svatokrádež, jenže hemžení na pódiu je až podivně povznášející a krásné. Pokud Michal Horáček celou svou textařskou kariéru ostražitě ohledával hranice kýče, soubor Cirk La Putyka se vydává daleko za jeho hranu, aby během pár vteřin přeběhl zpět hluboko do teritoria umění. Jako ručička metronomu hodinu a půl kmitá elegantně sem a tam, zatímco si divák nikdy není jistý, co právě sleduje.
V průběhu večera intenzita roste, hudební ani vizuální fóry a kudrliny nedochází. Vykolejené nejsou pouze písně. Režisér nechává účinkující vystoupit ze zavedených rolí. Štěpán Hebík alias zpěvák 7krát3 sedí na hrazdě v modrých botách Adidas a hávu potištěném kresbami okřídlených penisů. Nabývá přitom vzezření náboženské ikony, k čemuž jeho hlas dokonale sedí.
Raper a výtvarník Vladimir 518 známý z hiphopové kapely Peneři strýčka Homeboye se zase vznáší na kladkách, hraje role, dotýká se akrobacie. Dosud absurdní představa, tady působí přirozeně.
"Než ucejtim vodu, chci tu mít tlak / Loď se potápí, kapitán až pak," nachází Vladimir 518 průsečíky mezi svou a Horáčkovou tvorbou v tracku inspirovaném písní Parník se potápí, kapela hraje, kterou s ohledem na klimatickou krizi posouvá k současnosti.
Podobně ke konci show zní aktualizovaná verze hitu Richard Müllera, v níž se zlidovělý popěvek "štěstí je tak krásná a přepychová věc, ale prachy si za něj nekoupíš" mění na "prachy jsou krásná a přepychová věc, ale zítřek si za ně nekoupíš". Navzdory vážnému tématu má muzikálový nádech. Bára Poláková zpívá vysoko na hrazdě a za asistence artistky kroutí své tělo do různých poloh.
Vystoupení doprovází precizní kapela míchající funky s rockem, elektronikou a šansonem, občas situaci vygraduje třeba sólo na příčnou flétnu. Ten večer se zdá, že umění nemá hranice, respektive že je limitováno jen lidskou fantazií a dovednostmi.
Si môj, levanduľový boy
Překvapující momenty se řetězí. Kvazirefrén "jsem tvoje stáří", který v písni Stáří původně obstarali Michael Kocáb a burácející rocková kytara, nyní zpívá malá dívka s houslemi. Během slok, jež zastává zpěvačka Naďa Válová, si dívka kleká na zem a kreslí křídou koně na desky. Michal Horáček se v hledišti nevěřícně směje.
Absurdních situací, které obracejí význam originálních textů naruby a přitom skvěle fungují, je představení plné. Píseň Havrani na sněhu už v roce 2012 nahrál Ondřej Ruml, místo něj ale režisér dává přednost jinému hlasu. Za klavír usedá osmadvacetiletý Albert Romanutti, známý coby frontman kapely Bert & Friends.
Zatímco zpívá "k ránu pak z balady od Karla Erbena přilétl krkavec / Jak obzor červená, kouká mi do oken přísně a nadutě / Ani on nevěří, že někdy najdu tě", pohybují se nad ním artisté na závěsné horolezecké stěně. Jde o prolnutí poezie, hudby a nového cirkusu, založeného na pohybech lidského těla. Jenže pak se ke zpěvákovi nenápadně vkrade Katarzia ve fialové róbě a v narážce na píseň proslavenou Hanou Hegerovou mu začne zpívat "Si môj, levanduľový boy". Další náladový zvrat. Publikum se směje.
Oba zpěváci následně míří od piana do čela pódia a lehají si na růžovou podestýlku, kde před nimi leží desítky párů lesklých botiček. Místo textu Michala Horáčka si interpreti prozpěvují o tom, že se znají pět nebo šest let. "Davám si pozor na stage design," oznamuje Katarzia známá důrazem na vizuální stránku svých vystoupení, načež zvedne pohled k reflektorům se slovy "Svetla mame asi fajn".
Celá show působí organicky a překotně, za lehkostí ovšem stojí dlouhé měsíce práce a desítky hodin zkoušení. Z tváří všech přibližně 60 účinkujících a techniků je znát, že si výjimečné okamžiky užívají. Jediným kazem inscenace Horáček Gen XYZ je, že za pár dní z programu zmizí.
