"Jednou rváč z Jižáku, vždycky rváč z Jižáku," podotýká v průběhu trojdílné Matematiky zločinu protagonista Tomáš Toman.
Nikdy se nepovažoval za svatouška. Mladík, jenž vyrůstal bez otce, byl až příliš zvyklý, že za něj problémy řeší matka. Rvačka na terase holešovického klubu Cross, která roku 2008 vedla ke smrti druhého účastníka sporu, rozhodně nebyla jeho první.
Jenže Tomanovi nepřitížila jen minulost a to, že byl v podmínce. Zásadním faktorem se podle něj stal posudek soudního znalce, jenž v seriálu vystupuje jako Ivo Kraus a kterého ztvárnil Jiří Bartoška. Jeho práce údajně neodpovídala realitě. Soud navíc přihlédl ke dvěma svědectvím, že Tomáš protivníka ubil údery o nedalekou sochu, aniž by svědci přímo vypovídali.
Jejich slova přitom byla v přímém rozporu s posudkem lékaře, který na základě pitvy podobnou příčinu smrti vyloučil.
Když se po letech novinářka Sodomková s kolegyní z Českého rozhlasu Brit Jensen rozhodla natočit o případu podcast Matematika zločinu, samotné jejich snažení a jeho následky začalo připomínat zamotanou detektivku.
Předmětem investigativy mělo být nejen napravení jedné možné justiční křivdy, ale také poodhalení systémových soudních selhání. Paradoxně samy autorky však narazily a pořad se stal předmětem sporu s vedením Českého rozhlasu, který jej odmítl vysílat s tím, že porušuje etický kodex. Novinářky naopak mluvily o cenzuře.
Stejnojmenná televizní minisérie režiséra Petera Bebjaka a scénáristy Tomáše Bombíka tak má celou řádku problémů k rozplétání. Od první chvíle jde nejen o pátrání, ale také o kritický pohled na stav českých médií. A tady už seriál za účelem větší dramatizace látky trochu drhne.
Protagonistka v podání Lucie Štěpánkové se rozhodne obětovat kauze osobní život, odmítá odjezd s manželem do Francie a nabídku práce v prestižním týdeníku Le Monde. A byť její dosavadní pracoviště ovládne jakýsi nejmenovaný oligarcha a možnosti investigativy se zmenšují, Sodomková jde nadále za svým cílem. Časem se spojuje s Brit Jensen, aby o případu vytvořily pořad. Jenže také v rozhlasu se mění vedení a o podobný typ dokumentaristiky přestává být zájem.
Ve většině těchto motivů sice seriál vychází z reality, ale jelikož mezitím musí řešit nové okolnosti případu, jako je vydání Tomana z Indonésie do Česka či obnovení procesu, a zároveň zkoumat rodinné vztahy u Tomanů, spoustu věcí stihne jen nakousnout.
Novinářkám vedle právníků, policistů či mlčícího soudního znalce hází klacky pod nohy média, pro něž pracují. Aniž by byl čas tyto potíže detailněji rozkrýt, jediné logo, které na obrazovce vidíme neustále, patří stanici Nova. Ta videotéku Voyo provozuje.
Pochopitelná sebepropagace nicméně představuje jen lehce úsměvnou drobnost. Horší je, že režisér Bebjak, který v loňském krimi Devadesátky prokázal schopnost budovat žánrovou atmosféru, tentokrát nemá dostatečně komplexní a gradující scénář.
V poslední, třetí části vrcholí Matematika zločinu soudním procesem, jenž patří k tomu nejlepšímu a který celkem zručně zužitkovává lehce stereotypní motivy soudních dramat, například ten o podceňovaném, ale oddaném obhájci na cestě ke spravedlnosti.
Jenže finále zároveň podtrhuje sílící podezření, že Matematika zločinu vypráví přinejmenším dva paralelní příběhy, jejichž jedinou spojitostí je, že se i ve skutečnosti děly souběžně.
Zatímco probíhá soud, novinářky bojují o svůj podcast. S Tomanem nejsou v kontaktu a jejich příběh nemá vyústění kromě sdělení v titulcích, že podcast Matematika zločinu nakonec získal rekordní sledovanost. Drtivá většina zahraničních true crime pořadů přitom dovede nastolit více vzrušující tempo než tato jejich hraná česká konkurence.
Matematika zločinu sice kriticky hledí na soudní systém i samotná média, nakonec ale v této oblasti nic nerozkryje, nic neodhalí a také otázky, které pokládá, zůstanou na úrovni nesouhlasného varování vztyčeným prstem.
Nadávat na veřejnoprávní média, vládu či soudy se dávno stalo koloritem sociálních sítí. A ukazovat lehce naslepo prstem je málo, obzvlášť v příběhu podle skutečné události.
V soudní síni dovede Matematika zločinu naplnit žánrové standardy, zúročit charismatický hrubý hlas Jiřího Bartošky, který se po dlouhém mlčení a skrývání před novináři konečně objevuje coby svědek.
Jenže ani tady nejde o tak strhující závěr, aby vykoupil fakt, že na ostatních frontách seriál vzdává boj, nechává hrdinky sundat cedulky s vlastním jménem u dveří kanceláře a skončit s poněkud banálním konstatováním, že některé věci v této zemi nejsou úplně v pořádku. Kdo by si to byl pomyslel?
Minisérie
Matematika zločinu
Režie: Peter Bebjak
Minisérie je k vidění na Voyo.
