Sbírku vydává nakladatelství Maťa. Kromě poezie obsahuje vzpomínkové a jubilejní texty hudebnice Evy Turnové, spisovatele Jáchyma Topola nebo někdejšího disidenta Františka Stárka Čuňase, stejně jako výběrovou bibliografii Brabencova literárního díla. "Mám stovky rozepsaných věcí, ale vzhledem k potížím se zhoršujícím se zrakem už to tady asi po mně zůstane," říká Brabenec.
Nedostudovaný teolog, zahradník, chartista a umělec už před časem prohlásil, že "pánbůh udělal všechno špatně, jenom ženský ne". Láska k ženám ho dle jeho slov neopouští ani v pokročilém věku. "Rád venku koukám, jak kvetou stromy a holky," konstatuje. Stejně tak mu zůstává kladný vztah k alkoholu. "Když si dávám osmý rum, známí mi říkají, ať toho nechám. Jenže mně to teprve začíná chutnat," prohlašuje.
Brabenec je známější jako hudebník, literatuře se ale věnuje dlouhodobě. Soubor poezie z období od 60. let mu vyšel už v samizdatovém časopisu Vokno. Je autorem pohádek Všude je střed světa, sbírek básní Sebedudy, Vůl Hvězda Ranní, Vážený pane K. nebo prózy Karlín - přístav. "Má schopnost vytvořit poezii prakticky z čehokoli. Jeho osobní postřehy se nesou v čistokrevné hrabalovské tradici prošpikované malými literárními klenoty. Není to však kýčovitá poetika pivní pěny," napsal týdeník Respekt, podle nějž Brabenec stejně jako Hrabal "prostě kombinuje nadstandardní intelekt s žitou zkušeností člověka, který valnou část času nedobrovolně strávil v prostředí, v němž svou erudicí musel vynikat".
Brabenec na přelomu 50. a 60. let absolvoval zahradnický obor na zemědělské technické škole v Mělníku. Poté studoval Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu v Praze, kterou ale nedokončil. V 70. letech byl vězněn komunistickým režimem, po propuštění podepsal Chartu 77, až jej roku 1982 přinutila Státní bezpečnost k emigraci z Československa do Kanady, kde se živil jako zahradní architekt.
V roce 1997 se Brabenec po návratu do Čech zúčastnil znovushledání Plastic People ve Španělském sále Pražského hradu u příležitosti 20. výročí vydání prohlášení Charty 77. Brabenec je zásadním autorem mnoha textů skupiny, která ovlivnila českou kulturu i veřejný život. Podílel se zejména na albech Co znamená vésti koně a Maska za maskou nebo úpravě textů ze Starého a Nového zákona pro program Pašijové hry velikonoční.
Brabencovu hudební činnost utlumily rozpory mezi řečenými Plastiky, které roku 2016 vedly k vytvoření dvou part hudebníků hlásících se k názvu The Plastic People of the Universe. V jedné ještě Brabenec několik let působil, nakonec se ale s hraním rozhodl skončit. Dle vlastních slov si připadal vyhaslý a uvádění stále stejných skladeb mu přišlo málo tvůrčí.
Atmosféru jejich posledního koncertu před dvěma lety v areálu broumovského kláštera nově přibližuje půlhodinový dokument Břetislava Rychlíka nazvaný Život je jen boží mlýn. Tuto středu 26. dubna večer jej odvysílá stanice ČT art.
"Když na konci posledního koncertu tympány brněnských filharmoniků odbíjejí konec skladby, kamera pozoruje tváře Josefa Janíčka a Vráti Brabence. Je v nich strnulý a nevěřící smutek. Končí nejpodstatnější část jejich života," popisuje režisér Rychlík. "To jsou chvíle tak syrové a živé, že pozvedávají tento skromný půlhodinový film na jinou úroveň. Je to pohled do duší dvou legend českého undergroundu," dodává. Brabenec už byl před osmi lety předmětem dokumentárního snímku režiséra Miroslava Janka nazvaného Evangelium podle Brabence, který vznikl na základě stejnojmenné knihy rozhovorů s novinářkou Renatou Kalenskou.
U příležitosti aktuálního jubilea saxofonista též vydal desku s jazzovými muzikanty nazvanou Nejsem na to zvyklá, na které účinkují kontrabasista Petr Tichý nebo houslistka a klavíristka Anna Romanovská. Natočili ji v lednu v basistově domácí zkušebně, kde se věnovali nevázané improvizaci.
"Já mám k tomu free jazzu blízko. Kdysi jsem dělal swing a starou muziku a ten free jazz mám prostě v palici pořád a baví mě," říká Brabenec. "Některý věci jsou dobrý, to nikdo neví, pokaždý je to jiný, někdy se to povede, je to těžký. Asi jako sex: někdy to je taková povinnost a někdy to jiskří. Ale jako u všeho jde skoro o všechno," dodává o desce, kterou vydalo Guerilla Records a určená je "zkušenějším posluchačům".
Osmdesátiny Vratislava Brabence ještě tento pátek 28. dubna připomene akce v pražském prostoru Kasárna Karlín, kde zahraje plzeňské bigbítové trio Burgtheater dlouhodobě zhudebňující právě Brabencovy texty a sestava Eturnity, jejímiž členy jsou basistka Eva Turnová nebo klávesista Michal Nejtek. V rámci večera by dle pořadatelů mohl vystoupit i sám Vratislav Brabenec.
