Osmapadesátiletý Liou Cch’-sin píše převážně o zkáze lidstva. V novém souboru delších povídek Toulavá země, který v překladu Hany Do nedávno vydalo nakladatelství Host, je ale varování často polopatické. Až se čtenář neubrání a vnímá text s přihlédnutím k situaci v čínské diktatuře, kde se knihy prodávají teprve po schválení cenzurou. To by vysvětlovalo autorovu častou kritiku kapitalistické společnosti, podnikání či konzumního způsobu života.
Možná překvapivě je v novince přítomný i humor, který přitom zcela chyběl ve spisovatelově nejznámější, česky již také vydané trilogii Vzpomínka na Zemi.
Stejně jako v ní se romanopisec zabývá užitečností či neužitečností dalšího průzkumu vesmíru. Přemýšlí nad ním z hlediska případných ekologických katastrof či srážky s mimozemskou civilizací.
Toto téma rozehrává povídka nazvaná Požírač. Srší černým humorem při popisu dávných mimozemšťanů, obrovských ještěrů, potomků pozemských dinosaurů, "kteří se nalodili na deset obřích generačních vesmírných lodí a vypluli vstříc nekonečnému hvězdnému moři". O 60 milionů let později jejich vesmírné plavidlo potřebuje neustálý, ohromný příjem paliva, a požírá tedy nejrůznější planety.
Vybrané obyvatele zkonzumovaných světů si pak arogantní ještěři chovají na maso tak, aby se dobytek - v tomto případě lidé - nestresoval a jeho maso se neznehodnotilo. Lidé tedy žijí 60 let v pohodě a blahobytu.
Narážky na chov hovězího v dnešních podmínkách jsou ale tak okaté, že nenutí k zamyšlení, spíš iritují. Podobně jako někdejší propagandistické texty komunistického režimu u nás.
Nejsilněji vyznívá téma, které hravě rozvíjí několik povídek. Lidé se z nejrůznějších důvodů musí namísto vesmíru uchýlit k průzkumu zemského jádra. Je to stejně nebezpečné jako výprava do kosmu, jen mnohonásobně klaustrofobnější a náročnější pro ty, kdo se expedicí v podzemních lodích účastní. Příběh takzvané terranautky, která se svou lodí uvízne, obklopená žhavým magmatem bez možnosti jakékoli záchrany, je jedním z nejkrásnějších a nejtemnějších v celé knize.
Překvapivě humorně působí pasáže v povídce Láska z Tchaj-jüanu, která jinak oslavuje dobrovolnou chudobu - téma se v knize objevuje několikrát a opět působí jako neobratná agitka. Tady si však autor dělá legraci sám ze sebe. Popisuje se jako neúspěšný spisovatel, který prodá patnáct výtisků svého veledíla, na vlastní náklady uspořádá autogramiádu a "započne kariéru tuláka". Zároveň se však díky "analogovému" životu bez přístrojů napojených na internet vyhne všeobecné katastrofě způsobené internetovým virem zvaným Kletba1.0.
Sbírka povídek Toulavá země působí jako pomyslný zesilovač současných úzkostí a environmentálního žalu. Varuje před umělou inteligencí i ekologickými katastrofami a zároveň si uvědomuje, že na varování už je pozdě.
Ve Vzpomínce na Zemi nastínil Liou Cch’-sin zajímavé téma fatálně nevyhnutelného střetu s mimozemskou civilizací, kterou lidé porazí svou mazaností a sklonem k nepoctivé hře. Povídkám povzbudivé poselství nebo katarze schází. Nic nekončí dobře, protože na všechno už je pozdě. Zánik se blíží a způsobí ho lidská omezenost, chamtivost, individualismus, neochota riskovat vesmírný výzkum nebo náhodné setkání s nepřátelskými mimozemšťany.
Všichni víme, že jednou zemřeme, a možná si všichni začínáme uvědomovat, že umírá i naše planeta. Kdo si to nepřipouští, do knih čínského autora by se neměl pouštět.
Přestože se jedná o sci-fi, je to především sbírka textů o existenciální úzkosti. O to tísnivější, že líčí strach ze zkázy lidstva. Na rozdíl od Vzpomínky na Zemi jej tady nezachraňuje ani možnost nechat se na čas uspat a probudit se za několik staletí, poté co medicínský nebo technologický pokrok přinese řešení.
V povídkách se lidé sice také probouzejí o stovky let později, svět však nacházejí v ještě zuboženějším stavu. Toulavá země je tak hlavně pro čtenáře, kteří si k pandemickým úzkostem a depresím chtějí přidat ještě jednu, tentokrát vesmírnou.
Liou Cch’-sin: Toulavá země
(Přeložila Hana Do)
Nakladatelství Host 2021, 431 stran, 399 korun.
