Na počátku své spisovatelské dráhy byla Petra Hůlová jakýmsi zázračným dítětem české prózy. Za debut nazvaný Paměť mojí babičce vydaný roku 2002 získala jak nejvýznamnější zdejší literární cenu Magnesia Litera, tak prvenství v Knize roku Lidových novin, naší nejstarší anketě svého druhu. K trofejím brzy přibyla Cena Jiřího Ortena za prózu Umělohmotný třípokoj a Cena Josefa Škvoreckého za román Stanice Tajga.
Teď, téměř o dvě desítky let později, právě děti začínají hrát v díle Petry Hůlové stále důležitější roli. V novele Macocha sledují přes skleněnou výplň dveří matku, která se snaží pokračovat v kariéře spisovatelky a zároveň nezešílet. Neúspěšně. Knize Zlodějka mýho táty dal název zase chlapec, který se nechce smířit s tím, čemu říkáme střídavá péče.
Podcast s Petrou Hůlovou si můžete poslechnout zde:
Vůbec poprvé Petra Hůlová píše nejen o dětech, ale i pro děti. Ve vyprávění nazvaném Liščí oči, které právě vydalo Argo a jež v sobotu představí na veletrhu Svět knihy, se dva sourozenci strojem času vracejí do doby, kdy bylo jejich dědovi a babičce kolem dvaceti a Československo prožívalo šok ze sovětské okupace.
„21. srpen 1968 je tam jako datum, které otevírá myšlení o společnosti. Myslím, že ten den jí odhalil povahu systému, v němž žila,“ vysvětluje Hůlová. „Chtěla jsem, aby kniha pro dospívající nebyla zúžená jen na svět mámy, táty a kamarádů, ale měla i svůj společenský rozměr.“
Co kdybychom uměli cestovat časem a přiměli československou vládu, aby roku 1968 nekapitulovala před Moskvou? Změnilo by to i naši současnost?
Vítejte u podcastu Na dotek, hostem Petra Viziny je dnes spisovatelka Petra Hůlová. Ukázku z její nové knihy Liščí oči čte Eva Srpová. K poslechu na platformách SoundCloud, Spreaker, Google Podcasts, Spotify i Apple Podcasts.
