Držitelka ceny Magnesia Litera za podobně nazvaný román Jezero tentokrát bere čtenáře do blíže neurčité doby, kdy se dařilo legendám, a do kraje, kterému se v těch dobách říkalo Orient. Ten samozřejmě nemá přesné hranice, jak by mohl, když je spleten z údivu, bázně a nepochopení. Jistě, špetku reality autorka také přihodí, ale pouze coby koření.
Byť má novela Ostrov dějovou kostru, která je neskonale barevnější než předhánění se ve škodolibostech dvou hlavních dospělých postav, jde v první řadě o nosnou konstrukci. Hlavním smyslem je navěsit na ni další a další příběhy.
Také v této knize občas někdo pozvedne meč, nebo vymyslí lest, mnohem ochotněji ale usedne s přáteli a začne vyprávět. Není to Tisíc a jedna noc, ale podstata zůstává stejná: vystavět věrohodný rámec, který lze jako pouštní vánoční stromek ozdobit předivem bájeslovných sdělení.
Některé tyto mikropříběhy jsou známé - třeba o osudové chybě, kterou udělá sluha, když během dne potká v Bagdádu na tržišti Smrt. Štve koně, aby jí ujel, zatímco Smrt se diví: Co ten chlapík dělá v Bagdádu, když s ním mám přece dnes večer schůzku v Samarkandu? Sluha zatím neochvějně míří právě tam.
Jiné příběhy, jež Bellová vypráví, jsou dokonce pravdivé. Například zkazka o tom, jak Mongolové v roce 1346 bombardovali obležené město Kaffa těly svých spolubojovníků nakažených morem. Tímto způsobem nemoc přenesli nejen do města samotného, ale také na několik plachetnic, které jejich sevření unikly, a zprostředkovaně tedy do celé Evropy.
Většina příběhů Ostrova se sice zrodila v představivosti, i ty skutečné ale spisovatelka vypráví tak barvitě, že jí handicap reality ochotně odpustíme.
Na stránkách defilují Vizigóti, kozáci, flagelanti, Vikingové a další. Pátrá se tu po kouzelném opeřenci či všemocném lektvaru. Je toho opravdu hodně. Bellová však s ingrediencemi náležitě nakládá. Udržet je v takovém množství pohromadě a přiřadit jim jednu soustředěnou linii vyžaduje nebývalou zručnost. Pokud za tím ovšem nejsou nějaké čáry, což v tomto případě nelze vyloučit.
Sympaticky působí už fakt, že autorka odmítla naplnit očekávání čtenářů a raději zkusila něco jiného, než psala dosud. Její dystopie Jezero z roku 2016 získala několik cen a byla přeložena do více než dvou desítek jazyků. Bylo by snadné pokračovat po osvědčené cestě. Aktuální novela je však úplně jiná. Veškeré paralely s Jezerem začínají a končí u názvu.
Bianca Bellová v překotné a nebezpečné době vytahuje z hlubin opomíjený žánr legend. Nepomáhá si přitom heroismem ani vábivým bojem dobra se zlem. Vrací legendě její pravé místo: nemá přece motivovat k osobnostnímu rozvoji budoucích odvážlivců, spíše sloužit ke škádlení fantazie a okouzlenému naslouchání.
Autorka, v občanském životě politicky aktivní, Ostrov zasadila mimo aktuální prostor a čas. Máme v rukou osvobozenou literaturu, která nemusí plnit požadavky doby, stejně by je první pouštní bouře překryla rezavým prachem zapomnění. Legendy vězí hlouběji, kdesi v kolektivním zapomnění. Právě tam se s Ostrovem noříme.
Knihy prolínající dva rovnocenné příběhy, kde je jeden zasazen do druhého, často končí katastrofou - myšleno katastrofou literární. Mistr a Markétka představuje výjimku potvrzující pravidlo.
Bianca Bellová v Ostrově také splétá dva způsoby vyprávění, část spořádaně sděluje vypravěčka, ale co chvíli ji svými deníky či vzpomínkami přeruší nepokojný kupec Izar s chromou nohou. Ani toto komplikované předivo nekulhá, naopak zas a znovu získává novou dynamiku, jako bychom byli pořád na startu. I závěr je nečekaný a svižný. Ejhle, literatura!
Kniha
Bianca Bellová: Ostrov
Nakladatelství Host 2022, 184 stran, 329 korun
