V osmnácti kapitolách komiksu nazvaného Jágr, legenda, který napsal Lukáš Csicsely a nakreslil Vojtěch Šeda, se odvíjí životní dráha slavného hokejisty od "malého Jardy" po vrcholové angažmá v americkém Pittsburghu. A dál už nic.
Každou kapitolu uvozuje dialog komentátorů Andyho a Davea objasňujících hokejové statistiky, význam získaných trofejí nebo úspěšnost jednotlivých formací. Na samotný komiks tak zůstává především hokej - zápas za zápasem ředěný občasným vhledem do soukromí, pro které je určující hlavně Jágrova maminka.
Zatímco začátky v komunistickém Československu jsou nakresleny černobíle, po hrdinově nástupu do týmu Pittsburgh Penguins se komiks rozzáří doplňkovými tóny odvozenými především od týmových barev. Převažují okrová a cihlová, které s modrošedou podporují retro atmosféru.
Vojtěch Šeda je šikovný ilustrátor, který umí znázornit davové scény i sportovní akci. Obojí už zvládl v knize pro děti a mládež 1918 aneb Jak jsem dal gól přes celé Československo, která byla oceněna Magnesií Literou. V komiksu o Jágrovi se protihráči převtělují v týmová zvířata a proti produktivnímu hokejistovi zasahují tu medvědi, tu černí jestřábi nebo bizoni. Když se ale děj přesune mimo hřiště, panely ztrácí hloubku a často jen opakují to, co si čtenář přečetl v bublinách.
Na oltář hokeji
Není to problém jen vizuální stránky komiksu. Scenárista Csicsely se musel popasovat s mnoha informacemi o Jágrově bohaté sportovní kariéře a naopak s minimem o jeho osobním životě.
Zatímco v prvním případě se mu to spíše povedlo - díky zapojení bodré komentátorské dvojice, v jejichž slovních přestřelkách uplatnil cit pro slovní hříčky i stylistiku -, druhý značně pokulhává. Komiks sice obsahuje seznam použité literatury, o Jágrovi se ale dozvídáme jen obecně známé skutečnosti, jako že od dětství zvládne tisícovku dřepů denně, nejvíc mu chutná u maminky a hokeji musel obětovat vše včetně vzdělání.
Hokejista známý rezervovaným přístupem k novinářům je jistě rád, že se mu veřejnost zase nedostane pod kůži, ostatně přes manažera vzkázal, jak se mu komiks líbí. Z pozice čtenáře ale příběh zůstává na povrchu. Komplikovanější témata jako Jágrův vztah k trenérům i ženám, zálibu v ezoterice nebo příslušnost k pravoslavné církvi kniha zachycuje jen v náznaku nebo popisně. Navíc končí v roce 2001, kdy hokejista po nevydařené sezoně opustil pittsburský tým.
Od té doby ale uběhlo dalších 20 let, jež zůstávají nepopsána. Autoři předčasný konec odůvodňují potřebou vypsat se z doby, kdy pro ně coby kluky z maloměsta Jágr ztělesňoval Boha a vítězství českých hokejistů na olympiádě v Naganu roku 1998 bylo vrcholem národní hrdosti.
Vytyčená etapa zároveň přirozeně lícuje s obdobím prvních let porevoluční svobody - divokými 90. lety, kdy byl západní kapitál za předpokladu ničím nespoutané dravosti na dosah každému. Avšak s dobovou paralelou autoři pracují jen atmosféricky, když se věnují Jágrově reprezentační kariéře a občasným návštěvám domoviny, kam se vrací s aureolou amerického úspěchu.
Samozřejmě že vyprávět o Jágrovi jinak by znamenalo riskovat vztek fanoušků, dost možná i nějaký soud. Pokud ale autoři nechtěli říct nic nového, zůstává otázkou, proč jen přispívat k budování pomníku. Jestliže chtěli zaznamenat českou verzi lásky k hokeji nebo opojení 90. let z olympijského úspěchu, díky kterému vzali hokejku do ruky nejeden kluk či holka, šlo to udělat svébytněji.
Důkazem jsou třeba komiksy Kanaďana Jeffa Lemirea, jenž hokej nejen sám hraje, ale často jej tematizuje. Drsný sport vykládá coby metaforu kanadské duše a v osudech svérázných hrdinů zachycuje jeho společenské i psychologické dopady. Přitom se také inspiruje skutečnými hokejisty, například v grafickém románu Rváč, který reagoval na tři úmrtí mladých hráčů NHL v průběhu jednoho roku.
Hokej propašoval Lemire i do dystopické série Sweet Tooth, jejíž první kniha vyšla česky těsně před Vánoci, a své místo má rovněž v jeho nejopěvovanějším opusu Essex County. Právě tyto autorské komiksy zajistily Lemireovi práci pro velká nakladatelství DC nebo Marvel a stojí za jeho globálním úspěchem, aktuálně potvrzeným spoluprací s videotékou Netflix.
Ležáky do knihovny
Jágr, legenda je naopak jen další biografický komiks, který neurazí ani neohromí. Sice zručně řemeslně zpracovaný, ale myšlenkově konformní a pohodlný.
Životopisy významných, převážně zesnulých osobností nebo popisy významných historických událostí jsou stálicí českého komiksu. Jen vloni vyšly namátkou knihy o spoluzakladateli Československa Milanu Rastislavu Štefánikovi nebo atentátu na nacistického protektora Reinharda Heydricha.
Nekorunovaným králem žánru je Zdeněk Ležák, dlouholetý šéfredaktor magazínu ABC. Ten už do bublin převedl životopisy Marie Terezie, Karla IV., Tomáše Garrigua Masaryka nebo Milady Horákové, za posledních 8 let vydal 17 komiksů.
Domácí nakladatelé zřejmě objevili nevysychající pramen příběhů, které jdou dobře na odbyt, a zároveň dospěla generace tvůrců schopných je po formální stránce umně znázornit. Škoda, že většinou bezbolestným postupem, kvůli kterému se i velká dramata mění v bublinové encyklopedie. Čest výjimkám jako komiksu Článek II. od Jiřího Šimáčka a Jána Lastomírského, byť i tady bylo potřeba přimhouřit oko. Především nad skutečností, že komiksu coby médiu se nevěří natolik, aby mohl celý příběh odvyprávět sám, bez potřeby doplnit jej souvislým vysvětlujícím textem.
V případě komiksu Jágr, legenda vznikla hlavně bohatě ilustrovaná hokejová kartička, kterou si do knihovny rád založí sportovní fanoušek, komiksový už ale ne.
Komiks
Lukáš Csicsely a Vojtěch Šeda: Jágr, legenda
Nakladatelství 65. pole 2021, 160 stran, 498 korun.
