Jak píše německý týdeník Spiegel, na slavnostním ceremoniálu si Kim de l'Horizon při přebírání ocenění na pódiu oholily vlasy strojkem. "Tato cena není jen pro mě," vysvětlily, že tím chtějí symbolicky podpořit Íránky, které se v posledních týdnech bouří proti povinnému zakrývání hlavy. Impulzem k tomu se stala smrt dvaadvacetileté Mahsy Amíníové zřejmě v důsledku surového bití, kterému ji vystavila takzvaná morální policie právě kvůli nedostatečně zahalené hlavě.
Kim de l'Horizon v pondělí následně objaly své společníky v publiku, se slzami v očích poděkovaly matce a zazpívaly píseň a cappella. Předávání se konalo ve Frankfurtu nad Mohanem tradičně v předvečer zdejšího Frankfurtského knižního veletrhu. Německá knižní cena je spojená s odměnou 25 tisíc eur, v přepočtu 615 tisíc korun. Snaží se "upozornit na bohatost německojazyčné literatury, přimět nás, abychom si rozšířili hranice vnímání, dostat nás z našich bublin, posunout sebe i druhé", shrnula Karin Schmidt-Friderichsová, prezidentka pořádajícího Svazu německých knihkupců.
Vítězné Kim de l'Horizon se narodily roku 1992 ve Švýcarsku, vystudovaly germanistiku, filmovou i divadelní vědu v Curychu a tvůrčí psaní v Bielu. Nyní dokončují studia transdisciplinarity. Jejich román označuje německé nakladatelství Dumont Buchverlag za "první literární a kulturní dílo zabývající se genderově fluidní identitou, potažmo transgenderismem", za "dílo chytré, bolestivé, něžné, melancholické a nevázané".
Vypráví jej osoba, která se necítí ani jako muž, ani jako žena. Když jeho prababička projeví první příznaky demence, hrdina se začne nořit do rodinné historie. Čím víc toho babička zapomíná, tím víc protagonista vzpomíná. Přemýšlí, co jej v mládí přimělo cítit se tak distancovaný od vlastního těla. Zkoumá vazby své familie související s incestem, bádá, proč babička tak obtížně rozlišuje mezi sebou a vlastní dávno zesnulou sestrou.
V neposlední řadě hrdinu zajímá osud jeho mladé tety, která kdysi záhadně zmizela. Při hledání odpovědí naráží na neochotu příbuzných, kteří vždy raději o všem mlčeli. V jádru se text zabývá sebeurčením člověka a "vším, co si s sebou neseme, aniž bychom o to stáli: příběhy, genderem, identitami, traumaty, jazyky, třídní příslušností", stojí v anotaci.
Podle poroty Německé knižní ceny "nebinární vypravěč s obrovskou tvůrčí energií hledá svůj jazyk, forma je v neustálém pohybu" a "každý jazykový pokus od obrazné scény až po esejistickou vzpomínku rozvíjí naléhavost a literární inovaci, což nás provokovalo a nadchlo," uvedla.
Blutbuch už dříve zaujal též porotce literární Ceny Nadace Jürgena Ponta, pojmenované po německém bankéři. Jeho komise uvedla, že tak silný debut bude těžké překonat. "Čtenářem může pohnout stejně jako texty Édouarda Louise, Annie Ernauxové, Daniela Schreibera nebo Hanyi Yanagihary," přirovnala porota.
Dle švýcarského deníku Neue Zürcher Zeitung se autorovi podařilo "proměnit šum těla ve velkolepý román". Bavorská veřejnoprávní televize a rozhlas Bayerischer Rundfunk označila Blutbuch za "dojemnou, literárně opulentní a vrchovatě fascinující" knihu. Recenzentka deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung ji přirovnává k matrjošce. "Jak odpadává další a další vrstva, dostává se nám stále celistvější pohled a pronikáme stále hlouběji," napsala.
Pondělním vyhlášením vítěze Německé knižní ceny zároveň skončily naděje brzy jedenasedmdesátiletého českého spisovatele Jana Faktora, který od 70. let minulého století žije v Německu. Do užšího výběru se dostal už podruhé, tentokrát s částečně autobiografickým románem Trotl. "Je to kniha více německá než česká. Trottel je zcela jistě český formálně, v experimentální hře s formou, kterou už tak trochu naznačuje název," napsalo Aktuálně.cz.
Jan Faktor už měl Německou knižní cenu na dosah v roce 2010, kdy byl nominován za prózu Jiříkovy starosti o minulost. Ani tehdy neuspěl. "Jsem jako námořník na lodi, který čeká, co s ním bouřka udělá," řekl nedávno agentuře ČTK. Poznamenal, že jeho krédem je s ničím nepočítat. "Ta knížka to musí zvládnout sama," dodal.
O prestižní ocenění se letos dále ucházely román Fatmy Aydemirové Dschinns (Džini) o rodině takzvaných gastarbeiterů nebo román Lügen über meine Mutter (Lži o mé matce), v němž Daniela Dröscherová z dětské perspektivy vypráví o životě zklamané dcery uprchlíků ze Slezska.
