"Ani na vteřinu nevěřím prohlášením, že nic nebude jako dřív. Naopak, všechno zůstane naprosto stejné. Po uvolnění zákazu vycházení se neprobudíme do nového světa. Bude stejný, ještě trochu horší," uvedl Houellebecq, kterého roku 1998 proslavil román Elementární částice a z jehož děl nakladatelství Odeon česky dále vydalo prózy Mapa a území, Podvolení či naposledy Serotonin.
Čtyřiašedesátiletý spisovatel, kterého podle agentury AFP fanoušci vnímají jako proroka éry nihilismu a individualismu, se domnívá, že "výsledkem epidemie koronaviru bude urychlení už probíhajících mutací, k nimž patří omezování mezilidských kontaktů", konkrétně vzájemné vzdalování lidí a jejich rozbití na ještě menší skupinky.
"Epidemie koronaviru poskytuje nádherné zdůvodnění této tendence: určitého zastarávání v oblasti lidských vztahů," dodává Houellebecq, který covid-19 označuje za banální virus. "Dokonce se ani nepřenáší pohlavním stykem," zdůrazňuje.
Nemyslí si, že lidé kvůli epidemii znovu objeví význam smrti nebo konečnosti. I když nemoci covid-19 ve Francii podlehlo na 25 tisíc lidí, podle Houellebecqa tam smrt ještě nikdy nebyla "tak diskrétní jako v minulých týdnech".
"Mrtvý je jen jednotkou do statistiky každodenních úmrtí a úzkost, jež se šíří mezi lidmi z narůstajících čísel, má v sobě něco podivně abstraktního," soudí Houellebecq.
Jeden z údajů posledních týdnů si však podle něj zasluhuje pozornost, a to věk nemocných. "Dokdy se mají nemocní oživovat a ošetřovat? Do 70, 75 nebo 80 let? V každém případě jsme ještě nikdy s takovou bezostyšností nedávali najevo, že život všech nemá stejnou cenu," míní autor.
V eseji rovněž zesměšňuje ty, kdo stávající situaci přirovnávají k románu Možnosti ostrova. Část této Houellebecqovy prózy z roku 2005 se odehrává v budoucnosti, kde žijí divoši z doby kamenné a klonovaní novolidé.
Podle Houellebecqa západní svět "nemá věčné svaté právo být tou nejbohatší, nejvyvinutější zemí na světě", jak píše. "A není žádné tajemství, že tomu tak už dávno není," dodává Houellebecq, který se oženil se svou o 34 let mladší čínskou studentkou Čchien-jün Lysis Li.
"Francie z toho vychází lépe než Španělsko nebo Itálie, ale ne lépe než Německo. Žádné velké překvapení," konstatuje spisovatel.
V článku kritizuje francouzské literární celebrity, které krizi komentují ze svých venkovských či přímořských sídel.
Sám si stěžuje jen na to, že za striktních francouzských opatření v karanténě nemůže jít dál než zhruba kilometr od místa, kde bydlí.
"Spisovatel potřebuje chodit," píše autor, který podle agentury AFP jako čtyřiašedesátiletý těžký kuřák patří ke skupinám, jež koronavirus nejvíc ohrožuje.
"Opravdu nikomu neradím zkoušet něco psát ve chvíli, kdy se nemůžete na pár hodin projít svižným tempem," dodává. "Nashromážděné nervové napětí ze všech těch myšlenek a obrazů, které nebohého autora napadly u psacího stolu, nikam nezmizí a budou se mu dál převalovat v hlavě, až z toho bude rychle podrážděný, pokud rovnou nezešílí," uzavírá Michel Houellebecq.
