V kůži severočeské veganky. Ryšavého román našel hrabalovský jazyk 21. století

Pavel Mandys Pavel Mandys
8. 3. 2020 17:20
Filmový dokumentarista Martin Ryšavý se v české literatuře zjevil dvěma rychle za sebou vydanými knihami: po Cestách na Sibiř z roku 2008 následoval román Vrač. Obě získaly významné ceny a okouzlily kritiku i nemalou část čtenářů.
Jako by Martin Ryšavý nalezl jazyk a tón hrabalovských hovorů lidí začátku 21. století.
Jako by Martin Ryšavý nalezl jazyk a tón hrabalovských hovorů lidí začátku 21. století. | Foto: Lukáš Bíba

V roce 2011 sice Ryšavý publikoval ještě prózu Stanice Čtyřsloupový ostrov, která obsahovala přepis hlášení a dokumentů z opuštěné polární stanice, ta však vyšla jen jako neprodejná příloha časopisu Revolver Revue. Od té doby jako by se dnes dvaapadesátiletý Martin Ryšavý zase věnoval jen televizním a filmovým dokumentům.

Martin Ryšavý (vpravo) s mužem, který byl předobrazem protagonisty románu Vrač.
Martin Ryšavý (vpravo) s mužem, který byl předobrazem protagonisty románu Vrač. | Foto: Lukáš Bíba

Když tedy koncem loňského roku vydal novou knihu Zlaté vidění, vzbudila náležitou pozornost a očekávání. Autor je přitom od prvních stránek ještě násobí, protože zatímco předtím se jeho psaní ve shodě s jeho natáčením věnovalo především Rusku, tentokrát jsou dějištěm severní Čechy.

Svým způsobem Ryšavý ani v psaní neopouští dokumentaristický přístup. V Cestách na Sibiř beletrizovaně rekapituloval svůj zápas se Sibiří, partnerskými vztahy i sebou samým, Vrač představoval záznam vyprávění jednoho podivuhodného ruského člověka a jeho zážitků z pozdních let Sovětského svazu i následných divokých let v novém Rusku.

Také nynější Zlaté vidění má formu dokumentu. Je napsané formou dopisů, které pisatelka adresuje neznámému muži, za nímž bychom si snadno mohli představit Ryšavého. Jedná se o zkušeného člověka ve středních letech, veřejně známého, cestujícího po exotických krajích, který napsal i nějaké knihy. Autorka dopisů jej neoslovuje jménem, ostatně nejmenuje nikoho, o němž píše - pro ni jsou to matka, sestra, bývalá spolubydlící, bytný, až po trochu klopotně opisovaná a téměř indiánsky znějící označení "muž se dvěma nádory", "muž s maminkou bez nohy" anebo "kamarád, kterému ukradli koně a pak mu zemřel taťka".

Neobratné, nesouvislé a překotné vyprávění představuje největší přednost textu. Vypravěčka Alžběta, jejíž jméno se čtenář dozví až v poslední čtvrtině, je těkavá. U ničeho neudrží pozornost, do líčení událostí nebo lidí, které potkala, vplétá sebehodnocení a sebeobhajoby, oslovuje adresáta a žádá jej o radu, či lépe řečeno se u něj ujišťuje, že má pravdu. Odpovědi v knize bohužel nenalezneme - jen občasné Alžbětiny reakce na ně.

Alžběta je rozhodně pozoruhodná postava, jedna z nejzajímavějších v české literatuře posledních let. Je úzce zaměřena na zdravý životní styl: odmítá průmyslové výrobky, snaží se stravovat v souladu s přírodou, praktikuje přírodní léčbu a nevěří lékařům. Má sklony k ezoterice a mystice.

Žije sama, protože nemůže vystát partnery své matky ani sestry-dvojčete. Otec jí zemřel a poslední vážnější partner opustil, což je další téma jejích rozhořčených i sebelítostivých litanií. O nápadníky sice nemá nouzi, na každém ale brzy najde nepřekonatelnou vadu, nejčastěji špatný způsob stravování a obecně životní styl.

Alžběta touží po "úrovni" a "velikosti", sama sebe považuje za lvici, neboť se v tomto znamení narodila. Nenechá se nikým ovládnout, i proto střídá povolání a nikde nechce podepsat dlouhodobou smlouvu. Jednou ji kdosi označí za mírnou autistku, což ji sice opět rozhořčí, ale příliš s tím nepolemizuje - sama přiznává rozdvojení osobnosti.

Způsob jejího uvažování i psaní, prostoduchý a nepoučený, přesto hrdý a sebejistý, připomíná facebookové diskuse, v nichž lidé také mají hlavně názor, méně už argumenty a informace.

Martin Ryšavý svou hrdinku místy možná zbytečně shazuje, když ji nechá přiznat, že nezná Goetha ani Lenina. Možná to ale od reality současných maloměstských dvacátnic není tak daleko.

Úchvatný je přitom Alžbětin styl, jehož některé obraty a klopotný slovosled opět působí amatérsky staromódně a naivně, avšak čtenář si na něj postupně zvykne a nutně začne obdivovat, jak suverénně se v něm Ryšavý zabydlel. Věty či odstavce zpravidla končí vztažením k osobě pisatelky, obvykle okázale suverénním ("ať si ho klidně nechají a mně dají svatý pokoj", "dělám si prostě věci po svém", "nelituji nikoho, koho jsem včas informovala a varovala").

Opakovaně se objevují nekonkrétní ("vnímám určitou energii") a autoritativní fráze ("tím jsem si naprosto jistá", "tak to vnímám já"). Jednou se prohlásí za "lvici, královnu, zlato, budoucí doktorku, ženu s absolutní modrou inteligencí". Jako by Martin Ryšavý nalezl jazyk a tón hrabalovských hovorů lidí začátku 21. století.

Obal románu Zlaté vidění.
Obal románu Zlaté vidění. | Foto: Revolver Revue

Fascinace neobvyklou postavou a jazykem bohužel nevydrží věčně. Kniha má přes 460 hustě popsaných stran, na nichž je jen málo odstavců. I jednotlivé kapitoly, respektive dopisy, odděluje pouze prázdný řádek. Nejpozději před polovinou tak začneme pátrat po souvislejším příběhu, který by vše táhl. Nic takového ale Ryšavý nenabízí - Alžběta vrší kratší i delší historky, většinou nepointované, znovu a znovu se vrací ke svým kruciálním tématům (smrt otce, rozchod, vztahy k matce a sestře, zdravý životní styl).

Nemá to vývoj ani zvrat. Adresát dopisů do děje nikdy nevstoupí, na konci nás nečeká ani objektivní komentář, ani uvedení textu nespolehlivé vypravěčky na pravou míru. Kde Martin Ryšavý začal, tam končí: nechává čtenáře ztraceného v moři slov a stejné nejistotě, kterou nastavil na prvních stránkách.

U tak slibně rozehraného díla to zamrzí. Sympatický nápad, skvělé provedení, ale bez promyšleného příběhu nakonec nevydají na víc než - jistěže mimořádné a dlouhou dobu strhující - stylistické cvičení.

Autor je redaktorem časopisu iLiteratura.cz

Martin Ryšavý: Zlaté vidění

Vydala Revolver Revue 2019, 464 stran, 399 korun

 

Právě se děje

před 5 hodinami

Brémy podlehly Frankfurtu 0:3, Pavlenka inkasoval po 342 minutách

Fotbalisté Brém v dohrávce 24. kola německé ligy podlehli Frankfurtu 0:3 a zůstali na předposledním místě tabulky. Brankář Jiří Pavlenka byl v bundeslize překonán po 342 minutách, celý zápas za domácí Werder odehrál i krajní obránce Theodor Gebre Selassie.

Brémy prohrály poprvé po třech ligových zápasech a ztrácí dva body na šestnáctý Düsseldorf, který drží barážovou pozici. Eintracht zvítězil podruhé za sebou a poskočil na 11. příčku.

Domácí si v úvodním poločase vytvořili víc nebezpečných šancí než soupeř, ale brankář Trapp zneškodnil dalekonosnou ránu Klaasena nebo Selkeho pokus z úhlu.

Druhé dějství jasně patřilo Frankfurtu. V 61. minutě si na Kostičův centr naskočil Silva a přesnou hlavičkou překonal Pavlenku. Reprezentační gólman podruhé inkasoval v 81. minutě z rohu od nepokrytého Ilsankera a hostující náhradník ještě v poslední minutě uzavřel skóre hlavou.

Hráči Werderu potvrdili pozici nejhoršího domácího týmu německé ligy, v aktuální sezoně na Weserstadionu ze 14 utkání získali pouhých šest bodů a vyhráli jen v září nad Augsburgem (3:2).

před 5 hodinami

V případě Maddie McCannové, jež zmizela před třinácti lety, je podezřelý Němec

Němečtí vyšetřovatelé podezřívají z vraždy britské dívky Maddie McCannové, která zmizela před 13 lety při rodinné dovolené v Portugalsku, 43letého muže z Německa. Vyšetřování otevřelo státní zastupitelství v Braunschweigu, informoval dnes Spolkový kriminální úřad. Podezřelý, který byl už v minulosti podle agentury DPA vícekrát trestán kvůli sexuálním deliktům i na dětech, si v současnosti odpykává víceletý trest ve vězení.

Tehdy tříletá Madeleine McCannová zmizela v květnu 2007 z apartmánu v turistickém komplexu v Praia da Luz u jihoportugalského města Lagos v regionu Algarve. Její rodiče byli tehdy na večeři v blízké restauraci. O osud dívenky se zajímala média na celém světě. 

Zdroj: ČTK
před 6 hodinami

Anderson, Ozon, McQueen. Festival v Cannes zveřejnil výběr filmů pro letošní ročník

Nové filmy amerického režiséra Wese Andersona, francouzského Françoise Ozona či britského Steva McQueena jsou součástí oficiálního výběru 56 snímků pro letošní ročník mezinárodního filmového festivalu v Cannes. Filmový svátek se letos v květnu nekonal kvůli koronavirové pandemii, pro snímky je ale zařazení na jeho program prestižním oceněním, uvedla agentura AFP. Žádný český film se do výběru neprobojoval.

Na seznamu oficiálního výběru se nachází Andersonův film The French Dispatch (Francouzská spojka), Ozonův Eté 85 (Léto 85), britský filmař Steve McQueen má ve výběru snímky hned dva - Lovers Rock (Skála milenců) a Mangrove (Mangrovník).

Žádný český film v letošním oficiálním výběru festivalu nefiguruje. Ze zemí střední a východní Evropy zde mají své zástupce pouze Litva (film Soumrak režiséra Šarunase Bartase) a Bulharsko (snímek Únor od režiséra Kamena Kaleva).

Zdroj: ČTK
Další zprávy