Evoluce mafiánů. V románu Roberta Saviana nahrávají svá zvěrstva na Instagram

Markéta Pilátová Markéta Pilátová
1. 3. 2020 12:41
Italský spisovatel a investigativní novinář Roberto Saviano žije v klatbě. Roku 2006 ji na něj uvalili gangsteři z klanu Casalesi jako pomstu za román o neapolské mafii Gomora, kterého se celosvětově prodaly čtyři miliony výtisků. Letos čtyřicetiletý autor dodnes potřebuje policejní ochranu.
Roberto Saviano už 14 let žije s policejní ochranou.
Roberto Saviano už 14 let žije s policejní ochranou. | Foto: ČTK/ABACA

Teď mu v českém překladu Alice Flemrové nakladatelství Paseka vydalo další prózu nazvanou Piraně. Opět s hlubokou znalostí prostředí pojednává o vzestupu mladých zločinců, kteří se dostanou až na vrchol potravinového řetězce neapolské mafie. Přestože nová kniha je jen odleskem Gomory a kritika ji přijala vlažně, vloni se dočkala filmové adaptace, stejně jako před 12 lety Gomora, kterou natočil Matteo Garrone.

Roberto Saviano.
Roberto Saviano. | Foto: ČTK/ZUMA/Matarazzo/Fotogramma/Ropi

V Piraních poznáváme partu mladého, inteligentního a umělecky založeného teenagera Nicolase alias Mahárádži - přezdívku dostane podle opulentního baru Nový Mahárádža. Jeho snem je mít v tomto podniku, postaveném na útesu nad mořem a ztělesňujícím všechna klišé o luxusu, vlastní salonek.

Přestože kniha je vystavěná podle příběhů skutečných zločinců, postrádá hlubší ponor do jejich psychologie. Mladí kluci dospívají v chudých čtvrtích Neapole, divokého města, v němž mafie neovládá pouze obchod s drogami a bílým masem, ale také odvoz odpadků nebo zasklívání výloh, které předtím sama rozstřílela.

Piraně však nevyprávějí o chudých výrostcích, kteří nebýt prodeje drog, nemají kde spát a co jíst, a tak je pro ně mafie jedinou záchranou. Tentokrát jde spíš o syny z nižší střední třídy: Mahárádžův otec učí tělocvik, maminka má malý obchod. Sice nežijí na vysoké noze, ale dospívajícímu synovi dokážou našetřit na skútr a jejich děti mají mobily i počítače.

Nicméně v očích Mahárádži, velkého čtenáře renesančního myslitele Machiavelliho, jsou to nuly - podle jeho zdařilé slohové práce "voje*anci" určení k tomu, aby je nenasytně spolkli silnější "voje*ávači", protože "voje*ancům připadne z jakékoli situace to nejhorší".

Mahárádža a jeho parta se derou kupředu nejen v prodeji drog. Když jim postarší mafián odsouzený k domácímu vězení poskytne zbraně, začnou podnikat ve velkém - přepadávat, "kosit" na ulici náhodné bezbranné, vydírat a nezřízeně řádit.

Postupují v hierarchii drogové mafie. S tím rozdílem, že mladí zločinci se oproti předchůdcům nerozpakují nahrávat svá zvěrstva na sociální sítě jako Instagram nebo Snapchat.

Jsou nejen krutí a divocí, ale také válcovaní internetem, videohrami, mafiánskými filmy, z nichž dokážou citovat celé dlouhé pasáže, a brakovými kriminálními romány, které hltají. "Jsou to pudově jednající zvířátka. Cení zuby a vrčí a to stačí, aby se ten, koho mají před sebou, podělal," píše Roberto Saviano.

Jeho kniha ale nedokáže vysvětlit motivaci, která celkem inteligentní, byť třeba opravdu pudově jednající kluky žene k tak děsivým věcem. To, že "práce je pro debily a pro votroky", jako vysvětlení nestačí.

Obal románu Piraně.
Obal románu Piraně. | Foto: Paseka

Zároveň v příběhu není jasná pasivní role rodičů. Jako by to byly pouhé loutky, které potomkům obstarávají jídlo, občas na ně zakřičí, klopí zrak, když vidí pistoli boulící se v rozkroku sedmnáctiletého syna, a pak lkají na pohřbu. Přesto mladí mafiáni nejčastěji používají floskuli "přísahám na život svý mámy".

Stejně nejasná a matná je pak role dívek, s nimiž kluci chodí. Jsou zredukované na pouhé adresátky zpráv v aplikaci WhatsApp nebo objekty machistických představ o romantice.

Většinu scén a atmosféru knihy jako bychom už někde viděli nebo četli, s jedním podstatným rozdílem - tady jsou hrdiny dospívající děti, někdy pouzí školáci. Například postava jménem Piškotek, který dokáže chladnokrevně a s cynickou rozverností přelstít ochranku a nakonec zlikvidovat postaršího mafiánského kápa.

Čtenáře ten fakt nejdříve vyděsí, ale když první šok odezní, nastupuje pocit nudy. Jako by Piraně nedokázaly nabídnout hlubší pohled na tyto zlotřilé děti utržené ze řetězu - ani na jejich šílenou jízdu na skútrech s kalašnikovy v ruce.

Roberto Saviano: Piraně

(Přeložila Alice Flemrová)
Nakladatelství Paseka 2019, 320 stran, 369 korun

 

Právě se děje

před 5 minutami

Vítězkou ceny hudební kritiky Apollo se stala sedmnáctiletá písničkářka Amelie Siba. Ocenění získala za své loňské album nazvané Dye My Hair.

Zdroj: ČTK
před 27 minutami

Kanadský soud uznal útočníka, který najel v Torontu do davu lidí, vinným

Kanadský soud uznal vinným z desetinásobné vraždy a 16 pokusů o vraždu Aleka Minassiana, který v roce 2018 vjel v Torontu s dodávkou do chodců. Deset jich zabil a 16 zranil. Osmadvacetiletý muž se hlásil ke skupině lidí žijících v "nedobrovolném celibátu" (anglicky involuntary celibate, zkráceně incel), která je spojována také s dalšími útoky, píší americká média.

Minassianův právník se soudu snažil dokázat, že jeho klient nevěděl, že činí něco špatného, protože trpí poruchou autistického spektra. Minassian se loni k činu nepřiznal a jeho právní zástupci tvrdili, že vzhledem ke svému psychickému stavu není trestně odpovědný.

Soudkyně Anne Molloyová však rozhodla, že se tato tvrzení nepodařilo přesvědčivě prokázat. Není podle ní pochyb, že jeho činy byly dopředu naplánované a úmyslné, a že si byl plně vědom toho, co dělá. Minassian podle ní rovněž vyhledával a užíval si pozornost, kterou mu jeho čin přinesl.

Minassian najel v dubnu 2018 se zapůjčenou dodávkou do davu chodců v rušné čtvrti na severu Toronta. Mezi mrtvými bylo osm žen a dva muži, lidé ve věku mezi 22 a 94 lety.

Zdroj: ČTK
Aktualizováno před 27 minutami

Izrael obvinil kvůli masivnímu úniku ropy Írán z ekologického terorismu

Za únik ropy, která zamořila desítky kilometrů pobřeží v Izraeli a Libanonu, je odpovědná loď Emerald libyjského majitele, která vyplula z Íránu. Řekla to dnes izraelská ministryně životního prostředí Gila Gamlielová a únik označila za "ekologický terorismus", který má vazbu na Írán. Její názor ale nepotvrdily bezpečnostní složky.

Podle ministryně je loď stará 19 let a z Íránu vyplula s nákladem surové ropy. V blízkosti Izraele plula za tmy s vypnutými komunikačními kanály. Gamlielová řekla, že posádka toxický materiál nelegálně vypustila do izraelských vod. Izrael podle ní bude usilovat o náhradu u firmy, u níž je loď pojištěna, a nedovolí Íránu ničit moře a život v něm.

"Írán praktikuje terorismus nejenom jadernými zbraněmi a snahou dostat se k našim hranicím. Páchá ho také poškozováním životního prostředí. Bojujeme proti znečištění a ubližování životnímu prostředí bez ohledu na hranice," řekla ministryně. Neposkytla ale informaci o libyjské firmě, která plavidlo vlastní, ani detaily o íránském podílu na úniku látky. Pohrozila však zahájením soudního řízení. "Budeme se soudit jménem všech izraelských občanů kvůli škodě na zdraví, přírodě, floře i fauně," řekla.

Izraelská televize Channel 13 ale oznámila, že představitelé bezpečnostních složek názor Gamlielové nesdílejí. Televize také vyjádřila podivení nad tím, že se na obsahu sdělení ministryně nepodílela tajná služba Mossad nebo jiné bezpečnostní agentury.

Televize Kan s odvoláním na nejmenovaného bezpečnostního představitele oznámila, že se nezdá, že byl Írán do úniku toxinů přímo zapojen. Slova ministryně plně nepotvrdil ani generální ředitel z jejího úřadu Rani Amir.

Zdroj: ČTK
Další zprávy