Lidé jako vlci. V románu krouží ve smečkách, aby si pochutnali na nejslabších

Petr Fischer Petr Fischer
26. 7. 2021 17:30
Málokterá pohádka se dočkala tolika variací jako ta o Červené karkulce. Příběh o ztrátě nevinnosti, včetně té erotické, o prozření z naivity a poučení o světě, kde společnými silami vládnou násilí a láska, láká možností zas a znovu vstupovat do tajemství lidské psychiky a tisíciletého souboje mezi zvířecím a lidským.
Červená karkulka na ilustraci Jessieho Willcoxe Smithe z roku 1911.
Červená karkulka na ilustraci Jessieho Willcoxe Smithe z roku 1911. | Foto: Duffield & Company

Přitažlivá je samozřejmě i prvoplánová hororová atmosféra temného lesa, v němž se skrývá lstivá šelma, tradičně překračující svět zvířat i lidí někam do záhrobí, do nadpřirozena, vyvolávající strach i slastný pocit v podbřišku. O naději se bojuje ve hluboké tmě, s níž světlo coby protiklad musí spolupracovat.

Zlákat ke Karkulce se nechala i letos čtyřicetiletá bohemistka a komparatistka Zuzana Říhová, která již dříve publikovala sbírku básní a román Evička. Její nová próza nazvaná Cestou špendlíků nebo jehel vplétá Karkulčiny motivy do současné okrajové vesnice. Dvojice lidí z města se snaží vyrovnat se se vztahovým traumatem, které jako Kainovo znamení a výčitka neurčitého lidského hříchu ovlivňuje jejich dítě s oligofrenií, to znamená poruchou intelektu.

Bohumil a Bohumila, záměrně příznaková jména, vstupují do falešného mýtu o panenské očistné přírodě, která se má změnit v očistec. Příroda však není namalovaný kýč na fotografiích z Facebooku, nýbrž nemilosrdný vnitřní boj o přežití, kde estetický odstup mizí za cenu silného dotyku tělesnosti, potvrzující život bolestí a vytržením.

Je to jako s jizvou, kterou si Bohumila přináší pod obvazem a marně doufá, že se jí "na čistém vzduchu" vesnice konečně zacelí.

Zuzana Říhová píše nemilosrdně, její slova a věty jsou jako břitvy a žiletky, které se zarývají do čtenářova těla, snad aby ho přiměly k reakci. Slova bolí, říká se často, jako poučení ze života, třeba když se s někým pohádáme.

Bolest zprostředkovaná jazykem tohoto "románu k nevydržení" jde ještě hlouběji. Míří nejen na nejcitlivější místa kůže, ale bolí také ve hře se symbolem, při vzniku poznání o lidském podvědomí, které ovládá - pozvedá i ničí - mysl.

I duše má jizvy, které nemizí dokonce ani po smrti, kdy bohové rozhodují o přemístění nesmrtelné duše, píše ve slavném mýtu filozof Platon a dosvědčuje, že bolest psychická se směle vyrovná bolesti tělesné. "Vzdychla. Není tu život. Moje pole je jen sněť a plíseň a hořké strupy. I moje jizvy se otevírají… Stehy se vstřebaly, ale rána nesrostla. Zdálo se jí, že její okraje nejsou jen růžové, že v ní vidí i snítka šedé, snad i okrové. Jizva se rozpíná opačným směrem, okraje rány se od sebe odvracejí jako stydliví milenci," píše Říhová.

Často se dostává k podobnému napětí krásy a ošklivosti, jaké se skrývá v přírodě, a tedy i v lidech, kteří z ní nikdy neutečou, i kdyby celý svět řídila umělá inteligence.

Způsob, jakým se tu cizí (Bohumila a Bohumil) domestikuje, je mimořádně krutý, ale jinak to ani nejde, snad jenom v pohádkách to vypadá, že prozření a katarze přicházejí lehce, jako by předtím nedošlo k ničemu vážnému.

Vesnická posedlost, vykreslovaná jako potřeba neustále opakovat příběh o Karkulce a vlkovi, se z odvázaného násilí mění v princip civilizačního poznání. Jak to intenzivně pociťuje Bohumila na pasece, na níž si jedno uvolněné lidské zvíře chce vzít to, co mu přirozeně patří. "Abych se mohla osvobodit… abych se mohla stát sama sebou… abych vyškrábla to své ušlapané já."

Pochopit vlčí náturu a potřeby znamená stát se vlkem, alespoň na chvíli jím být v nejbližším vlčím ohrožení, uvědomí si Bohumila, procházející chvílemi totálního osvobození i bezedného strachu a úzkosti.

Obal románu Cestou špendlíků nebo jehel.
Obal románu Cestou špendlíků nebo jehel. | Foto: Argo

Říhová nenápadně, ale přesně a jemně vykresluje vlčí povahu lidí, kteří krouží ve smečkách, aby si pochutnali na nejslabších. Člověk člověku vlkem, homo homini lupus, zní známá Hobbesova charakteristika života před vznikem obce a státu, proto si přece lidé vytvořili společnost, jenže i v ní dál mají vlčí sklony, kterých se nelze jen tak zbavit. Možná proto, že bez nich bychom ztratili sami sebe.

Čtení "na cestě jehel a špendlíků" se nabízí jako alternativa k pohodovému žití v bezdotykové společnosti, která se i v hororu nakonec jen baví tím, jak to bylo pěkně uděláno, napsáno, jak dokonalá iluze zvířeckosti se zase podařila.

Zuzana Říhová moc prostoru k odstupu naštěstí nenechává, její kniha se nedá číst "jen tak". Musí se protrpět, prožít. Vše, co se tu děje, zároveň děsí a jakýmsi zvláštním způsobem přitahuje, tak jako se slast často blíží krajní bolesti, orgasmus malé smrti; tak jako se tělesná láska dotýká těl někde na tenké hranici sdíleného násilí.

"Hned po lásce je násilí jediná možnost, jak ještě něco cítit. Jak dlouho už nic necítil?" ptá se v románu opravdový milovník pohádky o Červené karkulce. Jak dlouho už jsme nic necítili my?

Kniha

Zuzana Říhová: Cestou špendlíků nebo jehel
Nakladatelství Argo 2021, 248 stran, 248 korun.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 35 minutami

"Naše země není otevřená". Američané začali vyhošťovat tábořící migranty z Haiti

Americké úřady začaly s vyhošťováním tisíců lidí původem z Haiti, kteří se tento týden utábořili na hranici mezi Mexikem a Texasem. Úřady dnes vypravily první tři lety na Haiti, řekl agentuře AP nejmenovaný zdroj. Bezpečnostní složky také zablokovaly vstup do Texasu z mexické strany. 

Tento týden dorazilo do okolí texaského města Del Rio z Mexika zhruba 14 tisíc lidí. Utábořili se u mostu, který spojuje mexický a texaský břeh řeky Rio Grande, tvořící hranici mezi Mexikem a USA. Většina migrantů je z Haiti, ale i zemí Střední Ameriky.

V sobotu americké ministerstvo vnitřní bezpečnosti oznámilo, že navýší přepravní kapacity pro vyhoštění lidí, kteří nezákonně překročili hranici. Ministerstvo uvedlo, že "naše hranice není otevřená, a lidé by se neměli vydávat na nebezpečnou cestu". Migranti by měli být navráceni do země původu, aniž by dostali možnost si podat žádost o azyl.

před 1 hodinou

Čeští inline hokejisté získali na MS sedmé zlato, rozdrtili ve finále Kanadu 7:0

Čeští inline hokejisté získali na mistrovství světa organizace FIRS v italském Roccarasu sedmé zlato v historii. Ve finále rozdrtili svěřenci trenéra Martina Mecery 7:0 Kanadu a navázali na triumfy z let 2007, 2011, 2013, 2015, 2016 a 2018.

Češi, kteří byli na minulém světovém šampionátu v Barceloně v roce 2019 druzí, získali 16. medaili za sebou a na 26. šampionátu 22. cenný kov. Druzí byli šestkrát a třetí devětkrát.

Do vedení se dostali Mecerův tým v čase 9:05 díky brance Patrika Šebka, v 15. minutě zvýšil Jakub Bernad. Po 51 sekundách druhého poločasu se prosadil Marek Loskot a v posledních sedmi minutách zápasu si Češi ještě s chutí zastříleli. Nejdříve využil přesilovku Loskot, potom se zapsali podruhé v utkání mezi střelce také Bernad s Šebkem a 64 sekund před koncem dovršil debakl Kanady Lukáš Novák. Gólman Daniel Brabec udržel čisté konto.

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

Čeští futsalisté na MS zachránili remízu 1:1 s Vietnamem a jsou v osmifinále

Čeští futsaloví reprezentanti ve třetím utkání na mistrovství světa v Litvě zachránili remízu 1:1 s Vietnamem a z druhého místa skupiny D postoupili do osmifinále. V něm svěřenci trenéra Tomáše Neumanna v pátek pravděpodobně narazí na Španěly, dvojnásobné světové šampiony. Jediný český gól v Kaunasu dnes vstřelil kapitán Lukáš Rešetár.

"Hlavně jsem zklamaný z našeho výkonu. Takhle špatně jsme dlouho nehráli. Zakončení bylo z naší strany tragické. Šancí jsme měli zase na deset gólů, ale jak to řešíme, to je hrůzostrašné," řekl Neumann v nahrávce pro média od FAČR.

Češi po vítězství 5:1 na Panamou a porážce 0:4 s favorizovanou Brazílií v prvním poločase dominovali v držení míče, ale tolik šancí si nevytvořili. Ty zřejmě největší neproměnil Křivánek. Několikrát vietnamských pokusů zneškodnil brankář Vahala.

"Chyběl tam pohyb, chyběla prudká přihrávka. Stáli jsme na míči, neběhali jsme. Vůbec nejsem s ničím spokojený," prohlásil kouč Neumann.

Podobně vypadalo dlouho i druhé dějství. Po Zárubově tyčce ve 35. minutě Phat Chau nečekaně prostřelil brankáře Vahalu. Už za necelou minutu ale odpověděl kapitán Rešetár, který chybu ve vietnamské obraně potrestal střelou do horního růžku. Závěr už si čeští hráči pohlídali.

Zdroj: ČTK
Další zprávy