V interview pro britský list Guardian potvrdil Matt Salinger dlouholeté spekulace o tom, že autor románu Kdo chytá v životě pokračoval v psaní ještě desítky let poté, co přestal vydávat. Spisovatelův syn Matt a vdova Colleen teď postupují "tak rychle, jak jen můžeme", aby díla připravili k vydání. Pracují na tom už od roku 2011.
"Chtěl, abych to dal dohromady, a vzhledem k rozsahu práce věděl, že to bude na dlouho," říká Matt Salinger o svém otci, který zemřel roku 2010, avšak publikovat přestal už roku 1965. "Bavíme se o někom, kdo 50 let psal, aniž by cokoliv vydal, takže je to spousta materiálu. Nejsme neochotní ani přehnaně pečliví. Jakmile to bude připravené, podělíme se," dodal.
Matt Salinger, který se stará o otcovu pozůstalost, ale v rozhovoru upozorňuje, že do vydání konkrétního díla rozhodně zbývá "několik let". V interview nezmínil název díla ani zápletku. Pouze naznačil, že v jedné z próz se znovu objeví sourozenci Glassovi, o nichž Salinger psal od roku 1948. Nejslavněji se jim věnoval roku 1961 v povídce a novele společně vydané pod názvem Franny a Zooey. Ta v českém překladu Luby a Rudolfa Pellarových poprvé vyšla roku 1987, naposledy ji v bilingvní edici roku 2015 publikovalo Argo.
Podle Matta Salingera otcova pozůstalost patrně zklame lidi, kterým na otci nezáleželo. "Ale skuteční čtenáři to přijmou kladně a budou těmi knihami zasaženi tak, jak člověk doufá, když otevírá knihu," uvedl syn.
Salingerovo vydavatelství Little, Brown and Company se k synově rozhovoru ani následné zprávě agentuře AP nevyjádřilo.
Jerome David Salinger, který žil v letech 1919 až 2010, jako literát debutoval roku 1940. Na frontě zažil vylodění v Normandii, bitvu v Ardenách, vyslýchal francouzské i německé zajatce a patřil k americkým vojákům, kteří v dubnu 1945 osvobodili koncentrační tábor v Dachau. Po válce musel být kvůli psychickému traumatu hospitalizován.
Salinger za život vydal pouze čtyři díla: Devět povídek, Kdo chytá v žitě, Franny a Zooey a dvě psychologicky laděné novely společně publikované pod názvem Vzhůru, tesaři, do výše střechu zvedněte!. Naposledy v časopisu New Yorker v létě 1965 otiskl novelu nazvanou Hapworth 16, 1924, která zabrala takřka celé číslo magazínu.
Jak připomíná agentura AP, Salinger až na naprosté výjimky nekomunikoval s novináři a žil v ústraní. Nejenže přestal vydávat nová díla, ani neudílel svolení k reedici těch starších, například ve formě elektronické knihy. Odmítl nabídky na zfilmování svého románu Kdo chytá v žitě, který bývá řazen k nejlepším prózám 20. století a jejž chtěl adaptovat třeba hollywoodský producent Harvey Weinstein. Se světem Salinger komunikoval především prostřednictvím právníků.
Letos si ale svět připomíná 100. výročí autorova narození. To, že se situace mění, naznačilo, když správci jeho pozůstalosti nedávno souhlasili s novým anglickým vydáním Salingerových próz. Autora rovněž připomene říjnová výstava v Newyorské městské knihovně, na níž rodina spolupracuje.
V posledním půlstoletí se tiskem šířily spekulace o tom, zda Salinger dál píše do šuplíku a jestli jsou jeho díla kvalitní. Autorova bývalá milenka Joyce Maynardová a Salingerova dcera Margaret tvrdily, že J. D. Salinger dál píše a rukopisy uchovává ve svém domě ve státě New Hampshire.
V nynějším rozhovoru syn Matt Salinger upřesňuje, že ve skutečnosti byly rukopisy schovány v trezoru - a proto také nezanikly, když dům Salingerových v 90. letech minulého století vyhořel.
"Otec překypoval nápady a myšlenkami. Třeba jsme někam jeli, když náhle zastavil auto, něco napsal a zasmál se pro sebe. Někdy mi to přečetl, jindy ne. U každé židle měl připravený notes," popsal Guardianu Salingerův syn.
Podle něj otec psal na psacích strojích značky Underwood a Royal, případně ručně do poznámkových bloků. "Když jsem si to pročítal, pocitově mě to silně zasáhlo," popsal Matt Salinger a přirovnal to k tomu, jako by s ním otec komunikoval ze záhrobí. "V mém věku už spousta lidí pohřbilo své rodiče a ti jsou prostě pryč. Ale můj otec nezmizel. Pro mě nezemřel," dodává Matt Salinger.
Také šest let stará kniha nazvaná Soukromá válka J. D. Salingera od hollywoodského scenáristy Shanea Salerna a autora literatury faktu Davida Shieldse s odvoláním na dva "nezávislé zdroje" předvídala, že se čtenáři dočkají vydání pěti Salingerových děl. Jedno prý bude opět vyprávět o Holdenu Caulfieldovi, slavném protagonistovi Kdo chytá v žitě. Další díla se mají zabývat Salingerovou zkušeností z druhé světové války nebo obdobím, kdy si autor oblíbil východní náboženství.
Spisovatelův syn Matt Salinger ale spekulace o obsahu děl označuje za "naprostou pitomost".
Shane Salerno agentuře AP tento týden řekl, že J. D. Salinger vždy chtěl, a dokonce k tomu instruoval v závěti, aby jeho díla jednou vyšla. "Jsem nadšený, že Salingerovi čtenáři po celém světě se konečně dostanou k důležitým dílům jednoho z nejlepších amerických spisovatelů," napsal Salerno. "Jak ty příběhy postupně začnou vycházet, uvidíte, že jsme měli pravdu," dodal.
J. D. Salinger nejvíce proslul románem Kdo chytá v žitě, který byl přeložen do desítek jazyků a prodalo se ho přes 65 milionů výtisků. V českém překladu Luby a Rudolfa Pellarových se prvně objevil roku 1960. Svět dospívajícího protagonisty románu Holdena Caufielda okouzlil bezprostředností, odporem k duchovně vyprázdněnému světu dospělých i černým humorem. Tématem knihy, jež vystihla pocit celé generace, byla silná, přesto jemná duše nevyrovnaného adolescenta.
"Salinger patřil ke spisovatelům, kteří už se dnes, bohužel, nerodí - pouze umírají," napsal v autorově nekrologu pro Hospodářské noviny literární kritik Ondřej Horák.
"Vydržel 'bezručovsky' žít šedesát let jako autor jediné, zato veleslavné knihy - ty ostatní prózy jeho román nikdy nepřekonaly, ba dalo by se říci, že se k němu ani nepřiblížily," konstatoval v nekrologu pro Lidové noviny kritik Jiří Peňás.
O životě svého otce se roku 2001 rozepsala Margaret Salingerová v knize nazvané Kdo chytá sny. Na více než čtyřech stovkách stran popisovala jeho tajemství, posedlost či výstřední chování. Salinger prý všechny členy své rodiny nutil k mlčení, propustil dokonce i starou guvernantku, jež podle něj do domu vnášela příliš mnoho lidských kontaktů.
Podle své dcery se Salinger, syn prosperujícího obchodníka s košer šunkou, celý život styděl za židovský původ. Proto svá křestní jména Jerome David ukryl pod zkratky J. D. Nicméně život slavného autora ovlivnily také cizí kultury. V padesátých letech se spisovatel nejprve věnoval buddhismu, pak hinduismu, později praktikoval jógu. Na začátku šedesátých let ale vše opustil a propadl homeopatii. Od poloviny téhož desetiletí začal vyznávat makrobiotiku.
Salingerova touha žít jako poustevník, aby nic z jeho soukromí neproniklo na veřejnost, byla tak silná, že jím dokonce nepohnulo ani pozvání na recepci do Bílého domu, kam ho telefonicky zvala tehdejší první dáma Jacqueline Kennedyová.
Čím víc se jeho život v ústraní prohluboval, tím víc vzrůstala jeho fobie. Salinger si prý vzal do hlavy, že všeteční reportéři se skrývají také v korunách stromů a dům obklopují perverzní individua, uvedla Margaret Salingerová.
Novinář Jan Rejžek v Lidových novinách napsal, že Salinger počátkem 90. let minulého století navštívil Prahu a Kutnou Horu se skupinou turistů, kterou prováděla překladatelka Olga Rychlíková.
