Blatný by se dožil 100 let, brněnská nakladatelství znovu vydávají jeho sbírky

ČTK Kultura ČTK, Kultura
15. 10. 2019 13:55
Po desetiletích opět vyšly první čtyři sbírky zapomenutého a pak znovuobjeveného básníka Ivana Blatného. Zatímco Melancholické procházky měli čtenáři k dispozici také v novějších edicích, další tři tituly ze 40. let minulého století se objevovaly jen čas od času v antikvariátech.
Ivan Blatný v mládí.
Ivan Blatný v mládí. | Foto: Martin Reiner/Host

Nové vydání pod souhrnným názvem Čtyři knihy připravily brněnské nakladatelské domy Host a Druhé město. Překladatel a básník Blatný polovinu života strávil za železnou oponou a za zdmi anglických psychiatrických léčeben. "Je jedním z posledních důležitých básníků 20. století dosud plně 'neobjevených' čtenářské veřejnosti. Brněnský seladon, dezorientovaný komunista a psychiatrický pacient interesuje čtenáře tím víc, že tento proces objevování lze sledovat v reálném čase," napsal předloni Aleš Palán.

U myšlenky na nynější reedici díla Ivana Blatného bylo zjištění, že sbírky ze 40. let prakticky nejsou dostupné, vysvětluje Martin Stöhr z brněnského Hostu. Od autorova narození letos v prosinci uplyne 100 let. To se stalo vhodnou příležitostí k novému vydání.

V Moravské zemské knihovně zároveň tento týden začala výstava věnovaná Blatnému. Zachycuje jeho život od narození v roce 1919 do emigrace roku 1948, uvádí Martin Reiner z nakladatelství Druhé město.

Brněnský rodák a syn spisovatele Lva Blatného žil v letech 1919 až 1990, patřil k nejvýznamnějším českým básníkům 20. století. V letech 1938 až 1939, do zavření vysokých škol nacisty, studoval češtinu a němčinu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Přátelil se s básníky Josefem Kainarem a Jiřím Ortenem, jeho patronem byl Vítězslav Nezval.

Debutoval jako dvacetiletý a brzy se zařadil k uznávaným literátům. Rodiče mu záhy zemřeli, až do roku 1948 ale budoucího básníka živil prosperující optický závod, který zdědil po dědovi.

Od jara 1948 žil ve Velké Británii. Tehdejší člen KSČ a úspěšný autor se šesti vydanými knihami přijel na pozvání Britské rady. V Londýně pro BBC okamžitě vydal prohlášení o nesvobodě v Československu, poštou poslal zpět průkazy člena KSČ i Syndikátu českých spisovatelů a zažádal o politický azyl. Nato byl v tuzemsku zbaven občanských práv i majetku a označen za zrádce.

V Británii si Ivan Blatný do sešitů celou dobu zapisoval tisíce veršů.
V Británii si Ivan Blatný do sešitů celou dobu zapisoval tisíce veršů. | Foto: ČTK

V totalitním Československu jeho sbírky zmizely z knihoven, v oficiálních literárních kruzích jeho jméno přestalo existovat. Až v 70. letech jej znovu připomněl český exil. V tomto období mu vyšly dvě sbírky v nakladatelství Sixty-Eight Publishers, které v Torontu provozovali Josef Škvorecký se Zdenou Salivarovou.

Blatnému se dobře nedařilo ani v Británii. Propukla u něj duševní choroba, se kterou zápasil od mládí - v nervovém sanatoriu pobýval poprvé v roce 1941 poté, co jeho přítel, básník Jiří Orten, zahynul pod koly německé sanitky. Natrvalo byl pak Blatný internován v Essexu a posléze Ipswichi v roce 1954 s diagnózou paranoidní schizofrenie. Trpěl mimo jiné stihomamem, že je pronásledován agenty KGB.

V Británii si Blatný do sešitů celou dobu zapisoval tisíce veršů, edičně zpracovaných až po jeho smrti. Nezapisoval jednotlivé básně, nýbrž kontinuální proud poezie, například v 80. letech některé texty podepisoval jménem výstředního surrealisty Josefa Kunstadta. "S postupem let už psal prakticky denně, a to včetně posledního dne života, ještě několik hodin před definitivním koncem své nekonečné básně," napsal o něm později Martin Reiner.

"V den, kdy Martin Reiner zazvonil u zelených dveří s klepadlem ve tvaru lví hlavy, už z brněnského dandyho zbývala jen připomínka. Do křesla starobince v anglickém Edensoru se posadil drobný vetchý stařík. Chyběly mu zuby, fleky na kalhotách svědčily, že už má dávno po plesové sezoně," popsal v týdeníku Respekt literární kritik Ondřej Nezbeda, když líčil, jak Reiner již koncem 80. let propadl Blatného poezii.

Básník Martin Reiner.
Básník Martin Reiner. | Foto: Martin Svozílek

Po básníkově úmrtí v létě 1990 se právě Reiner podílel na převozu Blatného pozůstalosti z Londýna do Památníku národního písemnictví. Organizoval slavnostní ukládání jeho ostatků na brněnském Slavíně, napsal o něm desítky textů a natočil o něm dokument.

V roce 1997 prezident Václav Havel udělil Blatnému in memoriam medaili Za zásluhy. Širší veřejnosti pak zprávu o Blatného životě a díle podal opět Reiner v románu Básník, který vyšel roku 2014. Obdržel Magnesii Literu pro knihu roku, Cenu Josefa Škvoreckého a rovněž se umístil na první příčce tradiční ankety Kniha roku Lidových novin.

Předloni Reiner z Blatného exilových zápisků, čítajících 280 tisíc veršů, vypreparoval rozsáhlý výbor. Vydal ho pod názvem Jde pražské dítě domů z bia…

"Nejednou musel chabý pahýl amputovat či propojit orgány novými kapilárami. Resuscitoval střípky plné paradoxu, patosu, sebeironie, nostalgie, tedy zboží v dnešní emocemi přeplněné době tak žádané," napsal o Reinerově práci na Blatném v Hospodářských novinách Aleš Palán. Podle něj Reiner svým výběrem Blatného interpretuje, i posmrtně s ním pracuje jako redaktor, který autora vede a je mu vnímavým oponentem.

Blatného debutová sbírka nesla název Paní Jitřenka. Následovaly Melancholické procházky, s nimiž vyhrál celostátní soutěž, pak Tento večer a Hledání přítomného času. Melancholické procházky vyšly po roce 1941 samostatně jen dvakrát, v letech 1968 a 1990. Zbývající tři sbírky už se podruhé samostatně neobjevily nikdy - až dodnes.

 

Právě se děje

Další zprávy