Tímto výbuchem a vstupem do světa 38 let po celoplanetární katastrofě začíná přelomový komiks Akira. Dílo, které rozdělilo svět japonského žánru manga na "před" a "po", bylo samo takovým výbuchem. Nyní konečně vyšlo česky.
Akční sci-fi klasika od dnes sedmašedesátiletého Kacuhira Otomy čtenáře okamžitě vtáhne do ulic města Neo Tokia, kde řádí gangy mladistvých a rychlost rotujících kol jejich motorek přesně odráží chaos světa bez jasných kontur a mantinelů. I dnes strhne detailní prokresleností a realismem, který přitom nijak nebrání otáčet stránkami naditými akcí. A zároveň se v nich ztrácet.
V době vydání to byl obrovský impulz pro novou generaci japonských kreslířů. Ale také počátek vzniku mezinárodního trhu pro japonskou kresbu a animaci, která se prosadila ve Francii, Americe a časem i zbytku světa. Přitom je dodnes Akira v Japonsku natolik ceněná, že vydat ji nemůže jen tak někdo.
Jedno z prvních a největších českých komiksových nakladatelství Crew o to usilovalo vlastně od svého vzniku na konci 90. let. A jejich snaha takřka připomíná průchod rituálním japonským obřadem. Nejprve si čeští nakladatelé museli Akiru "zasloužit" tím, že budou vydávat jiné japonské komiksy v náležité kvalitě. Po několika letech, desítkách publikovaných sérií a svazků jednání pokročila do fáze "můžete to vydat, když to dokážete do puntíku tak, jak chceme my". Crew to dokázala.
Vyšel tak manga komiks vyčnívající nad jiné svou velikostí, měkkou ohebnou, na omak příjemnou vazbou a obálkou skrývající jemně zažloutlé stránky. "Nikdy jsme neměli takhle složitou produkci," popisuje četné netradiční požadavky ředitel nakladatelství Petr Litoš. Běžně se tiskne na strojích se čtyřmi barvami, případně s přidanou pátou. Tady jich bylo třeba využít šest. Navíc ve škálách, které se běžně v Evropě nepoužívají a potřebovaly namíchat. Vše se nejen digitálně, ale také fyzicky posílalo ke schválení do Japonska.
První svazek šestidílné mangy je takřka dokonalou kopií onoho původního artefaktu, který v první půli 80. let změnil svět komiksu. V Americe teprve o pár let později začnou temnět superhrdinské světy a mainstreamový komiks v kanonických dílech Návrat temného rytíře či Watchmen nasákne politikou, sarkasmem i deziluzí doby.
Akira v duchu tehdy se rodícího sci-fi podžánru kyberpunk představovala podobně ponurou vizi amorálního světa, kde existují především různé podoby násilí - od živočišného řádění motorkářských gangů až po organizovanější vrstvy vojenských i politických sil.
Přestože jde o pohled do budoucnosti, Kacuhiro Otomo kreslil a vyprávěl o ryze současných tématech. O rebeliích mládeže, traumatu z Hirošimy a Nagasaki, odvrácených stránkách až děsivě rychlého ekonomického růstu.
Kyberpunková díla vždy měla vizionářskou povahu. Američan William Gibson ve svých románech udělal prezidentem Arnolda Schwarzeneggera dávno před tím, než ten se začal angažovat v politice - a další stoupání k nejvyšší státní funkci mu možná překazil jen fakt, že prezidentem USA může být pouze tamní rodák.
Akira se zase odehrává v roce 2020, kdy se v Tokiu chystá olympiáda. Ta skutečná se nakonec kvůli pandemii konala jen o rok později.
To jsou jen vtipné drobnosti. Především ale Akira uhrane celkovou nadčasovostí. Otomo vypráví v rychlých, až filmových střizích, které zásadně poznamenaly další vývoj japonských komiksů. I jeho vlastní animovanou adaptaci Akiry z roku 1988, podobně kulturně vlivnou jako manga.
Svět Neo Tokia je obhroublý, plný ukřičených hrdinů, na odiv vystavovaného siláctví, které se inspiruje skutečnými motorkářskými gangy bosozoku. Je to sice v mnohém silně dobová vize budoucnosti, navíc sám Otomo zprvu odmítal zahraniční vydání, protože měl pocit, že vykresluje čistě japonskou zkušenost a problémy. Před pěti lety v jednom rozhovoru přiznal, jak se mýlil.
Prostředí násilně potlačovaných demonstrací a neustálé paranoie obzvlášť dnes rezonuje s nebývalou razancí. Akira stojí na relativně jednoduché zápletce, v níž se z člena motorkářského gangu Tecua stane objekt vládních manipulací a bytost obdařená nadpřirozenými schopnostmi.
Přitom navzdory čtivosti a tempu není jednoduché děj přesně odvyprávět. Otomo pracuje s útržky pečlivě zachycené reality, ale řítí se dopředu tak rychle, že si nelze poskládat jasný obrázek. Což není zápor, ale záměr. Tak jako mladíkovi Tecuovi neustále třeští hlava a jako on sám je schopen tříštit okolní architekturu i lidská těla, i čtenář se ztrácí v tomto pulzujícím, rozkládajícím se shluku betonových komplexů, kanálů, stísněných interiérů či mnohaproudých silnic.
Akira je vizuálně opojná manga naditá expresivní akcí, přitom tu jediný obrázek není črtou. Každý výjev zaujme jemností a množstvím kreslířských linek. A právě díky tomuto lehce paradoxnímu stylu se při čtení dokonale zhmotňuje pocit ze světa, který v každém ohledu praská ve švech. Doslova, metaforicky, politicky.
Ve většině mistrovských děl akčního žánru jsou na prvním místě důvtip, ladnost, promyšlenost a výsledná krása pohybu i bojové choreografie. Kacuhiro Otomo ale není pouhým mistrem akce, byť všechny tyto formální maximy naplňuje. Ve svém vrcholném opusu proměňuje scény kondenzovaného násilí ve zhmotnění společensko-politických úzkostí. Násilí tady bolí. Ale nikoli primárně proto, že se při něm lámou kosti.
Komiks
Kacuhiro Otomo: Akira 1
(Přeložila Anna Křivánková)
Nakladatelství Crew 2021, 362 stran, 599 korun
