Poté, co světem v uplynulé dekádě otřásla hnutí #MeToo a Black Lives Matter, však mají citlivostní čtenáři zejména v anglosaském světě čím dál větší vliv také na soudobou či moderní prózu. A přestože mají dohlížet na to, aby byly knihy empatické, prosté stereotypů a citlivě vyladěné vůči všem skupinám čtenářů, tito lidé vyvolávají rozporuplné ohlasy, nezřídka i přirovnání k cenzorům. "Nakladatelé dělají všechno pro to, aby nám zničili naše knihy a připravili nás o potěšení z četby," řekla před několika týdny americká spisovatelka Lionel Shriverová, autorka bestselleru Musíme si promluvit o Kevinovi.
Nedávno veřejnost reagovala na viditelné kauzy, jako když nakladatelství ve Velké Británii udělalo stovky úprav v dětských knihách Roalda Dahla, čímž si vysloužilo i kritiku Camilly Britské, manželky krále Karla III. Postavy dříve označované za "ošklivé" nebo "tlusté" v nové verzi pozbyly těchto přídavných jmen, která nahradily neutrálnější výrazy. Nejnověji koncem února další firma oznámila vydání pozměněných verzí románů Iana Fleminga o Jamesi Bondovi. V nich budou chybět například rasistické nadávky nebo věty, jaké by dnes někteří čtenáři mohli považovat za stereotypní.
Oba případy vyvolaly silnou kritiku a varování před přepisováním minulosti. Právě proto agentura AFP vyhledala několik těchto takzvaných citlivostních čtenářů. "Obavy vnímám, ale myslím, že lidé upřímně nerozumí tomu, co děláme," říká jedna z nich. Patrice Williams Marksová pracuje jako citlivostní čtenářka v americkém Los Angeles. "Pokud píšete například o etniku nebo komunitě, kterou neznáte, a chcete, aby to působilo autenticky, pak vyhledáte citlivostního čtenáře z této komunity a požádáte o jeho služby," popisuje. "Vždycky autorům říkám, že nemusí přijímat změny, které jim navrhuji," přitakává její kolegyně Lola Isabel Gonzalezová také z Los Angeles. "Vždy poskytuji jen zpětnou vazbu, nikdy nerozhoduji, jestli něco změnit, nebo ne," avizuje další citlivostní čtenářka Philippa Willittsová v rozhovoru pro server Vice.com.
Podle agentury AFP jsou citlivostní čtenáři nejčastěji lidé na volné noze, placení dle počtu slov nebo stránek. Ve smlouvách mívají dohodu o mlčenlivosti a pracují pro nakladatele nebo přímo spisovatele, kteří se obávají, že by je někdo mohl nařknout z necitlivosti. Případně je - slovníkem takzvané cancel culture - rovnou "zrušit", to znamená vyzvat k jejich bojkotu a vytěsnění z veřejného života.
Citlivostní čtenáři se často specializují na určitou oblast. Agentura AFP našla takové, kteří poskytují zpětnou vazbu ke knihám o dětech přistěhovalců, bisexuálech, autistech, neslyšících nebo třeba ženách nosících hidžáb.
Podle deníku Guardian, jenž vyhledal a zmapoval další citlivostní čtenáře, se stále jedná o relativně malou skupinu osob, které si tímto způsobem nanejvýš přivydělávají.
"Existuje spousta dobrých důvodů, proč regulovat dětskou literaturu. Protože je formativní a tvaruje člověka," napsala vloni britská spisovatelka Kate Clanchyová v deníku The Telegraph. Ohledně literatury pro dospělé je ale mnohem opatrnější. "Dospělí lidé mají možnost knihu odložit, pokud je něčím naštve," argumentovala Clanchyová, jež sama čelila obvinění, že jsou její paměti údajně rasistické a necitlivé.
Její kolegyně Lionel Shriverová si servítky nebere a citlivostní čtenáře rovnou přirovnává k novodobé mravnostní policii. "Pokud by se člověk při psaní neustále svíjel obavou, že se někoho dotkne, naprosto tím zadusí spontaneitu a kreativitu," napsala už před šesti lety Shriverová pro britský deník Guardian. A ještě silnější výroky přicházejí z Francie, která je obecně kritická vůči jakémukoli typu revizionismu. Například filozof a esejista Raphael Enthoven označil citlivostní čtenáře za "předvoj identitární epidemie". Identitární politika je z definice taková, jež hlásá snahu o zlepšení postavení konkrétních skupin lidí, nejčastěji menšin.
Podle agentury AFP lze ale na Západě stejně tak najít spoustu zastánců citlivostních čtenářů. Například spisovatelka Adele Holmesová před vydáním své loňské prvotiny Winter's Reckoning využila právě služeb citlivostní čtenářky Patrice Williams Marksové z Los Angeles. "Dokázala v textu vyhmátnout pasáže svědčící o privilegiích spojených s bílou barvou pleti a bělošském spasitelském komplexu," zmiňuje autorka. Citlivostní čtenářka jí navrhla třeba vhodnější přídavné jméno do věty, ve které běloška popisuje vlasy černošky. "Nesmírně mi pomohla," vzpomíná Holmesová.
Spolupráci s citlivostními čtenáři si pochvaluje také irský prozaik Irvine Welsh, který jejich služeb využil při psaní loňského románu The Long Knives. V něm figurují transgender osoby. "V některých ohledech jsem byl úplně mimo, měl jsem mylné předpoklady a špatné oko na detaily," uvedl Welsh pro deník The Sunday Times.
Citlivostní čtenářka Patrice Williams Marksová má pocit, že zájem o její obor prudce vzrostl poté, co bílí policisté v USA roku 2020 zabili neozbrojeného černocha George Floyda. Vražda vyvolala protesty po celé Americe, obnovila debatu o zastoupení rasových i genderových menšin v tamní společnosti a odstartovala další vlnu kulturních válek mezi levicově a pravicově smýšlejícími lidmi na sociálních sítích. Diskuse se následně přes internet přelily do dalších zemí. "Od té doby spisovatelé víc než dřív reflektují, jakou optikou se dívají na svět," shrnuje Marksová.
Také její kolegyně Lola Isabel Gonzalezová dává vzestup citlivostních čtenářů do souvislosti s proměnou společnosti. "Myslím, že v žádné předešlé dekádě bych tuhle práci dělat nemohla," říká a přičítá to generaci Z, která se podle ní nebojí zpochybňovat zažité vzorce a společenské předsudky.
Dle britského Guardianu si ale citlivostní čtenáři někdy za část kritiky mohou sami. Listu to řekl komik a spisovatel Charlie Higson, který jejich služby využívá. "V případě těch změn, které se udělaly v knihách Roalda Dahla, hlavní problém spočíval v tom, že prostě nebyly dobré. Postrádaly jeho typický tón," myslí si Higson. Zároveň si je jistý, že změny nedělali sami citlivostní čtenáři, ti jen předkládají návrhy. "Zejména pokud se někdo rozhodne upravovat díla autorů, kteří jsou dávno po smrti, musí se toho zhostit zkušený, uznávaný autor v tomto případě dětské literatury," uzavírá Charlie Higson.
