Recenze - Komiks o fotbalistovi? Rosického fanynky prominou, vložený poster nebude. Bomber je šútr tak trochu anonymní.
A v komiksu Jaromíra Švejdíka nejde ani tak o dramatické momenty z fotbalového pažitu jako spíš o emoční šejkr, který z duše emigrantovy udělá návrat do kraje jeho dětství. Z domu prarodičů je penzion pro zahraniční turisty, leč vzpomínky se vracejí a náruč Jezera ztracených je otevřená.
Útržky z dětství tvoří paralelu fotbalistovy kariéry, ale vynořují se tím víc, čím hlouběji zapadá do jezera zahozený mobil uzavírající jednu kapitolu Bomberova života.
Švejdík zručně kombinuje a prolíná současnost, střípky různých epoch i fantaskní situace a na celkem 126 stranách rozehrává sugestivní příběh s řadou přesahů a reflexí.
Kniha nepřináší Závěry, Odpovědi a Hodnocení; jestli něco, pak melancholický oblouk jednoho osobního příběhu, v jehož nostalgiích a deziluzích s převapením nacházíme vlastní historické i osobní zádrhele.
Ostatně této lyrické atmosféře nahrává minimum textu, nyvé vedlejší linie, dlouhé pohledy do kamery i halucinační scény. Bomber je kresleným vyjádřením priessnitzovských nálad nebo spíš nálad doprovodné skupiny The Bombers, která ke knize nahrála soundtrack. A právě hudební interpretace je klíčová.
Oproti Aloisu Nebelovi dotáhl Jaromír Švejdík svou kresbu do stylistické kompaktnosti a důslednosti; odsýpající klad políček si dostatečně natrénoval na ilustracích a storyboardech pro reklamní agentury.
Právě storyboardy Bomber připomíná nejvíc trefuje se do empatických záběrů, ale vizuální orgie nečekejte, kniha je v plánu nemá. Natolik je kresba "servisní", aby sloužila čitelnosti příběhu a nezpomalovala vyprávění niterným, "obrazovým" uchvácením, na kterém je postavena třeba autorská série Voleman Jiřího Gruse.
Čtenáři, kteří od komiksu chtějí propracovnou vizuální stránku, budou zklamáni. Šestice políček tu splývá do dvou nebo čtyřpanelů, náročnějších kompozic se však nedočkáme.
Jejich pravidelný, byť místy trochu synkopický rytmus, jako by podtrhoval písňovou náladu pravidelné fázování udává tempo, melancholickou melodii obstarává kresba, text je minimálním, spíše doprovodným vokálem.
Do důsledku je tento muzikální přístup doveden v pasážích, kde děje komentuje hudba z doprovodného soundtracku tříčlenné "lo-fi" kapely The Bombers. Tu tvoří frontman Švejdík, spisovatel Jaroslav Rudiš (spolu vytvářeli trilogii Aloise Nebela ) a "jejich" nakladatel Joachim Dvořák z Labyrintu.
O The Bombers
The Bombers jsou opakem Umakartu, který byl městsky chladný a zvukově vycizelovaný. The Bombers jsou buranští a živelní. Se špatným, špinavým zvukem. Dbáme také daleko víc o image, než je u českých skupin běžné. Někdy nám ulítne rytmus, nebo se nesejdou akordy. Ale hrajeme pro radost. Inspirujeme se severským rodinným muzicírováním.
Soundtrack ke komiksové knize není ani na domácí scéně nic nového. Formace Sweeper doplnila hudbou projekt Wall After Wall, hudební doprovod Volemanovým sešitům obstarávají někteřím přímí aktéři třeba reálný předobraz vnímavého policisty Kamila, výtvarník Zdeněk Daněk. Je to ostatně způsob, jak tiché šustění pokreslených stránek doplnit autentickým zvukem.
Teprve v případě Bobmera ale soundtrack dosahuje takové provázanosti s knihou, že bez něj je čtenářský zážitek ochuzený. Byť kuloáry považují kolovrátkově-garážový sound kapely za Švejdíkovu hudební sebevraždu, muzikanti si bezambiciózní produkci naopak velmi užívají.
Podobně jako Umakart, který vznikl při tvorbě Aloise Nebela a pouze dočasně, i Bombers nakonec koncertují docela samospádem.
Nicméně v případě Bombera jsou hudba a komiks tak těsně provázané, že vlastně těžko říct, jestli je album soundtrackem ke komiksu, nebo komiks jen dražším bookletem alba…
ČTĚTE:
