Co si myslíte o rozhodnutí vlády, která schválila, aby měl Karel Gott státní pohřeb?
Myslím si, že to byl ze strany premiéra, bývalého komunisty danajský dar. S dobou komunismu je spojená ta nejhorší část Gottova života a je smutné, že to inicioval právě Andrej Babiš. Kdyby to bylo z hlavy umělecké obce, mělo by to daleko větší relevanci. Takhle to může působit, jako by komunisté říkali, že nám tenkrát bylo vlastně dobře, a to je problém.
Myslíte si, že jde ze strany premiéra o populismus?
Myslím si, že Babišův populismus může Gottovi velmi ublížit. Nevím, jestli to premiér domyslel, ale trochu to vypadá, jako by to byl záměr. Taková situace totiž může národ rozdělit. Karel Gott zemřel a zaslouží si klid, myslím si, že to měl Andrej Babiš respektovat a počkat, až to vyjde z uměleckých kruhů. Takhle může vzniknout debata, proč neměl státní pohřeb například Kopecký, Menšík anebo Pešek. Státní pohřby měly doposud jen hlavy státu, nikoli umělci.
Vadí vám, že pohřeb navrhl premiér Andrej Babiš, nebo že Karel Gott je jediný umělec, který státní pohřeb má?
Bez ohledu na oficiální druh pohřbu by Karel Gott v obecném smyslu slova státní pohřeb měl tak či onak. Tolik lidí ho milovalo, že ani nelze, aby to neprožívala většina národa. Vidím problém spíš v tom, kdo a s jakou minulostí státní pohřeb navrhl.
Kapela Pražský výběr, kterou jste založil, se v 80. letech musela vyrovnávat s nepřízní a následnou perzekucí ze strany komunistického režimu. Jak jste v té době nahlížel na popularitu Karla Gotta a dalších popových zpěváků?
Tehdy jsem se příliš nezabýval hodnocením oficiální kultury. Jako syn faráře a jednoho z prvních signatářů Charty 77, který měl po studiu konzervatoře možnost nahlédnout do života tehdejších muzikantů, jsem si byl dobře vědom, že všichni, kteří se pohybují na oficiální scéně a jsou populární u lidí, musí s komunistickým režimem buď nepřímo spolupracovat, nebo ho alespoň neprovokovat. Bylo mi jasné, že ne každý se rodí s krví disidenta a že takový umělec musí zkrátka dělat, co se dá. Kromě velmi okrajových případů, kdy někdo přímo deklaroval svou podporu tehdejšího zřízení, jsem to příliš neřešil.
Po Gottově smrti jste pro Aktuálně.cz řekl, že Karlu Gottovi nevyčítáte jeho éru v době komunismu, neměl podle vás na výběr. Nikdy jste mu ani v duši nezazlíval, že se Gustávem Husákem nechal přesvědčit a vrátil se do Československa namísto toho, aby zůstal v západním Německu?
Pokud jsem použil slovo nevyčítat, myslel jsem to v kontextu jeho celoživotního přínosu. Samozřejmě že situace, kdy se na Husákovu žádost rozhodl vrátit z emigrace nebo v Národním divadle veřejně podpořil Antichartu, jsem mu vyčítal. Ale když to zvážím s jeho celoživotním přínosem, jsem ochoten - a teď mluvím pouze sám za sebe - mu některé jeho přešlapy odpustit. Jsem si jistý, že jich určitě litoval a nebyl na ně zrovna dvakrát hrdý. Ve výsledku ale přinesl lidem víc radosti než zloby a frustrace.
Změnilo by se něco, kdyby se Karel Gott z Německa nevrátil?
Nezměnilo by se vůbec nic. Karel Gott byl zpěvák, ne politik. Jediné, co by se mohlo stát, je, že by se stal podobně jako Karel Kryl symbolem odporu vůči tehdejšímu socialistickému zřízení. V žádném případě by ale kvůli tomu Brežněv neuvolnil tlak na naši republiku.
V roce 1983 dostal Pražský výběr zákaz činnosti, Karel Gott vám v té době nabízel pomoc ve formě angažmá u Ladislava Štaidla. Proč jste nabídku nepřijal?
V té době jsem samozřejmě nesouhlasil s postavením Štaidla a jeho orchestru v tehdejší společnosti. Považoval bych to za překročení mých osobních limitů. Už tak jsem trpěl pasivní spoluprací s režimem, která spočívala v tom, že jsme se podřizovali zákonům, nechali se omezovat ve svobodě slova i v cestování. To jsme nějak vytrpěli, ale aby se člověk dal ještě ke kapele, která je tím režimem vyloženě protežovaná, to bych nejspíš nesnesl.
Jak vnímáte adaptaci Karla Gotta na tehdejší režim?
V historii bylo spoustu umělců, kteří se dokázali adaptovat. Byla to jeho nejslabší stránka, ovšem já ji omlouvám tím, že Karel Gott byl ve specifické situaci. Komunisté ho potřebovali. Gustáv Husák klečel na kolenou a prosil, aby se Gott vrátil zpátky (ze západního Německa, pozn. red.). Když na to kývl a vracel se přes hranice do Československa, nebyla na nich jediná kontrola, auta tak mohla svobodně projet až do Prahy a na Hrad. Husákovi na jeho návratu velice záleželo a pravděpodobně mu za něj nabídl i jisté výhody. Vysvětluje se tím například to, proč Gott mohl bez omezení vyjíždět do zahraničí a naklánět si publikum západní Evropy.
Tento typ adaptace není obdivuhodný, byl vykoupený zapřením jeho zásad, pocitů a svědomí. Nebyla to jeho dobrá epizoda, ale v porovnání s tím vším, co Gott dal národu, se to dá pochopit. Každý člověk v životě udělá nějaké chyby, pak se ale musí porovnat význam celého života dané osobnosti.
Se změnou režimu to vypadalo, že s komunisty může padnout i Karel Gott, symbolem svobody se stala Marta Kubišová. Jak je podle vás možné, že ustál tak velkou společenskou změnu?
Na to je poměrně jednoduchá odpověď. Byl vynikající zpěvák, který přesahoval význam politických systémů. Jeho kvalita se projevila po revoluci, když ho i lidé s vědomím jeho prohřešků měli dál rádi. Nepotopili ho právě pro ten jeho obrovský talent, laskavost, prozářenost, nádherný a okouzlující úsměv, který funguje dodnes. Lidem bylo při jeho písních dobře a myslím si, že se svým působením i do jisté míry zasloužil o ulehčení břemene toho vražedného monstra, brutální totalitní moci.
Co si myslíte o tvrzení, které ve své knize Gottland použil Mariusz Szczygieł, tedy že Češi díky Gottovi přežili komunismus?
Neřekl bych "přežili", myslím, že se ten kult nesmí přehánět. Gott lidem ulehčil život během temného období, ale neměli bychom zapomínat ani na další zpěváky, jako je Marta Kubišová, Eva Pilarová, Helena Vondráčková, Korn a tak dále. Určitý obdiv si zaslouží i herci, vezměte si třeba Kopeckého anebo Menšíka. Porovnejte si, kolik lidí se nesmazatelně zapsalo do našich kulturních dějin, a posuďte, kdo je tím nejvýznamnějším z nich, čímž samozřejmě nechci shazovat odkaz Karla Gotta, nicméně je to důležitá otázka při takových situacích, jako je právě vyhlášení státního pohřbu.
