Od té doby se stará hudba stala opět populární, české soubory dohnaly zpoždění oproti světu a ještě se v něm prosadily. Musica Florea založená Markem Štrynclem byla jednou z prvních. Výročí oslaví na koncertech tuto neděli 30. října v Jablonci nad Nisou a den nato v pražském kostele Šimona a Judy.
"Když jsem v Teplicích zakládal Musicu Floreu, bylo mi osmnáct," vzpomíná dirigent a violoncellista Štryncl. Zkoušeli o víkendech ve škole. Klíče jim sice půjčoval ředitel, ale stejně byli trochu za disidenty. Neobvyklé pojetí staré hudby tehdy vzbuzovalo podobně sporné emoce jako hudba úplně nová.
Dnes má soubor na kontě pětadvacet CD včetně prvního mezinárodně úspěšného alba mezzosopranistky Magdaleny Kožené a kompletních symfonií Antonína Dvořáka. Ty představují jednu z nejvýraznějších linií v historii orchestru. Jejich nahrávání ukončil minulý rok, k prvním dvěma se však nyní znovu vrací. A na výročních koncertech zase provede Dvořákovu Sedmou, která stála na počátku cyklu.
"Můj sen byl rozšířit takzvanou autentickou interpretaci až do romantického období," vysvětluje dirigent, proč jako jiné ansámbly zaměřené na starou hudbu nezůstal jen u baroka a klasicismu. Štrynclův nápad zahrnout do repertoáru i romantického Dvořáka, jehož hudbu označuje za srdeční záležitost a od dětství ji vydržel poslouchat hodiny, přitom vzbuzoval skepsi. I blízcí přátelé vyjadřovali obavu, aby se kvůli tomu Musica Florea mediálně či existenčně nepotopila.
Peníze na dvořákovský projekt se po letech snahy podařilo získat v roce 2004, kdy se u příležitosti 100. výročí skladatelova úmrtí konala série oslav zvaná Rok české hudby. "Protože jsme tehdy neměli k dispozici všechny dobové romantické nástroje, museli jsme si pozvat také dost hráčů ze zahraničí, například klarinetisty nebo hobojisty," vzpomíná dirigent.
Nahrávání začalo Sedmou a Osmou symfonií, k nimž se teď vrací. Chce je sjednotit s dalšími dvořákovskými nahrávkami a ukázat, že mohou znít jinak. "Na úplném začátku nahrávání jsem byl ještě pod silným vlivem Václava Talicha, ale teprve postupně jsem začal chápat, že první tvůrce osobitého stylu České filharmonie podstatu romantické interpretace opouštěl," vysvětluje Štryncl. Talich vedl první český orchestr v letech 1919 s přestávkou do roku 1941.
Oproti němu chce vedoucí Musicy Florey oživit skutečné romantické principy. "Přišel jsem na to, že nejzásadnějším výrazovým prostředkem pro romantickou interpretaci je takzvané flexibilní tempo, které se stále mění v závislosti na kompoziční struktuře, jež vyjadřuje rozličné nálady a emoce. A samozřejmě arytmické prvky - tempo rubato, agogika, aniž by byly v notách zapsány," popisuje dirigent. Jako extrémní příklad jmenuje německého skladatele Richarda Wagnera.
Všechno to, co dnes Marek Štryncl dělá, má kořeny ještě před revolucí. Dnes osmačtyřicetiletý jablonecký rodák toho času studoval na teplické konzervatoři. "Někdy v devětaosmdesátém roce jsem začal hrát se souborem Musica antiqua Praha, který vedl Pavel Klikar," vzpomíná na zakladatele a vedoucího Originálního pražského synkopického orchestru, osobnost ve světě staré hudby i jazzu.
Už tehdy se Štryncl rozhodl založit vlastní soubor, který by hrál něco jiného než rané a střední baroko, jež bylo Klikarovou doménou. Když tak roku 1992 učinil, renomovaný hudebník mladým kolegům půjčoval nástroje, toho času takřka nedostupné.
I díky němu začal Štryncl chápat, že interpretace staré hudby je pestřejší, než jakou slyšel na českých školách. S podobně smýšlejícími spolužáky začal jezdit na zahraniční kurzy. "Musica Florea potom sídlila v Krupce u Teplic, měli jsme tam zkušebnu, ve které jsem dlouho i bydlel," líčí Štryncl první fázi orchestru, jenž byl doma v severních Čechách. I debutový koncert odehrál v teplickém kostele svatého Jana Křtitele.
Později se ansámbl přestěhoval do Prahy. "Hudebník na volné noze může jen těžko existovat mimo větší centra," vysvětluje dirigent pragmatické důvody. V orchestru dodnes působí někteří, s nimiž Musicu Floreu založil.
Štryncl se dlouhodobě pokouší oživovat položky, které mu na scéně chybějí. S tím souvisí i mobilní operní divadlo Florea Theatrum, přenosná divadelní scéna barokního typu. "Kdysi jsem si koupil starší a levný kamionový návěs, kde máme materiál pro stavbu divadla a kulisy uložené. Když někde hrajeme, pozveme si tahač a odvezeme si je tam, kde jsou zrovna potřeba," líčí dirigent přesuny konstrukce, která měří na šířku 13 metrů. V barokním divadle se totiž kulisy mění do stran, nikoli do výšky jako dnes. "Hloubka jeviště je nějakých osm metrů, takže máme k dispozici docela velký prostor," upřesňuje.
Mobilní divadlo nyní funguje desátým rokem. Uvedlo 18 inscenací, většinou méně známých či zapomenutých oper. Ansámbl ho vezl i na velký festival v německém Halle věnovaný hudbě tamního rodáka Georga Friedricha Händela.
V budoucnu se chce Štryncl posunout dál v romantickém repertoáru. "Chtěl bych vytáhnout na světlo Zdeňka Fibicha a jeho melodramy. To je skutečně velký romantismus, a přitom dost upozaděný," říká o skladateli z 19. století. Láká ho také italsko-americký postromantický komponista Feruccio Busoni. Příští rok ovšem nejdřív uvede melodrama barokního autora Jana Dismase Zelenky a operu Lékař oční od Vojtěcha Jírovce, který žil v letech 1763 až 1850.
