Sedmatřicetiletý interpret, jenž vydal desku po dvouleté pauze, skladby už naživo představil v recitálovém programu. "Projekt Molieri žil na koncertních jevištích již dlouhou dobu předtím, než jsme ho natočili. Ale rádi bychom, aby pokračoval dál, takže pokud bude zájem, samozřejmě ho rádi ještě uvedeme. Několik nabídek už máme," říká Plachetka.
Ten většinu dosavadní kariéry strávil zpěvem Mozartových oper. "Mnohokrát se mě ptali, proč jsem nikdy nenatočil album jeho největších árií. Odpověď je celkem jednoduchá: už existuje tolik Mozartových nahrávek a já nechtěl udělat jen další," vysvětluje.
Názor změnil, až když začal s dirigentem Válkem přemýšlet o novém recitálovém programu. "Pamatovali jsme si děj filmu Amadeus režiséra Miloše Formana a zaujala nás myšlenka spojit Mozarta a Salieriho. Trochu nás překvapilo, že jsme v Salieriho práci nenašli žádné koloraturní árie pro basy. Narazili jsme však na docela dost zábavných kousků buffo neboli komických oper, což se zdálo vhodné pro srovnání s Figarem, Leporellem a dalšími," objasňuje pěvec.
Italský skladatel Antonio Salieri, který žil v letech 1750 až 1825, byl významnou postavou tehdejšího operního světa. Většinu života působil ve Vídni, kde se těšil oblibě na dvoře císaře Josefa II. Po smrti uznávaného skladatele jeho dílo upadlo v zapomnění. Navíc se rozšířila fáma, že ze zášti otrávil Wolfganga Amadea Mozarta, který zesnul roku 1791 po nákaze infekční nemocí. Salieri to o sobě údajně prohlásil, ovšem v závěru života, kdy jeho mysl rozvrátila demence.
Na základě spekulace pak Alexander Sergejevič Puškin napsal jednoaktovou divadelní hru Mozart a Salieri, ve které je Salieri označen za vraha z důvodu takzvané "vzpoury génia průměrnosti". Jádrem rozporu v Puškinově textu se stává Mozartovo tvrzení, že génius nemůže spáchat zločin. Podle hry Nikolaj Rimskij-Korsakov zkomponoval stejnojmennou operu.
Koncem 20. století zájem o Salieriho hudbu oživila divadelní hra Amadeus anglického dramatika Petera Shaffera a stejnojmenný film režiséra Miloše Formana z roku 1984. Ten opět posílil konspirační teorii, že za Mozartovým předčasným úmrtím ve věku 35 let mohl stát jeho kolega. "Salieri je jeden ze zásadních skladatelů v dějinách hudby. To, do jaké pozice se dostal 'díky' Puškinovi a poté Shafferovi a vymyšleným konstrukcím, nám přišlo škoda, takže jsme ho chtěli tímto způsobem rehabilitovat a jeho hudbu představit bez nějakých předsudků hned vedle té Mozartovy," podotýká Adam Plachetka.
I podle kritika Borise Klepala film Amadeus vyvolal zájem také o hudbu Antonia Salieriho. "Paradoxně i díky tomu je dnes už známá věc, že Salieri byl neoddiskutovatelný génius, kterého tehdejší publikum oprávněně považovalo za nejlepšího operního skladatele světa. Nebyl takový vizionář jako Mozart, ale to mohli jeho současníci těžko rozeznat. Rozhodně si ale Salieri nezaslouží pověst neumětela, jak divákům sugeruje Formanův film," napsal kritik.
Rovněž dobové dokumenty dosvědčují, že vztah obou skladatelů byl založen na vzájemném respektu. Ve fondu Českého muzea hudby byla před sedmi lety dokonce objevena společná skladbu Mozarta a Salieriho z roku 1785 nazvaná Per la ricuperata salute di Ophelia.
"Mám obrovskou radost, že druhým skladatelem na tomto albu je právě Antonio Salieri. U veřejnosti vznikl takový mýtus, že Salieri byl zlý pán, co neměl žádný talent a vyštval chudáka Mozarta až do Prahy, kde musel jíst suchý chléb a komponovat Dona Giovanniho. Ale to není vůbec pravda," zdůrazňuje Jan Burian, ředitel pražského Národního divadla, který Plachetkovo album také pokřtil. "Salieri byl úspěšný skladatel. A moc si vážím Adama Plachetky, že se rozhodl připomenout i jeho dílo," dodává.
Mezi Plachetkovy vrcholné role patří Don Giovanni, Přemysl z Libuše nebo Figaro z Figarovy svatby. Češi ho poslední dobou mohli vidět v Lazebníkovi sevillském nebo předloni v pražské O2 areně, kterou zaplnil s moderátorem Leošem Marešem a hosty jako písničkářem Tomášem Klusem. "Je to úctyhodný výkon především z hlediska PR, do tak velkého prostoru si troufne málokterý český interpret, bez ohledu na žánr. Adam Plachetka ho ovšem pokořil jen díky tomu, že operu vehnal do hladového a všežravého chřtánu pop-music," napsalo o vystoupení Aktuálně.cz.
Vedle úspěchů na zdejší scéně má pěvec především mimořádně úspěšnou kariéru v zahraničí coby stálý sólista Vídeňské státní opery.
Už roku 2015 pak debutoval v prestižní newyorské Metropolitní opeře, kde zpíval Leporella v Mozartově Donu Giovannim. "Plachetka je první ze všech osmi bezchybných sólistů newyorského Dona Giovanniho vidět i slyšet. Svým pevně usazeným, stále zvučnějším basbarytonem připomene i Karla Bermana, nejlepšího českého poválečného Leporella," napsal o jeho výkonu kritik Jiří Černý.
