Recenze: Plachetka tropí hlouposti. Lazebník sevillský v Praze je spíš průměrný

Boris Klepal Boris Klepal
8. 10. 2021 11:55
Kdo se chce bavit a má rád humor takzvaných crazy komedií pro pamětníky, z nové inscenace Lazebníka sevillského odejde spokojený. Opera pražského Národního divadla připravila první premiéru sezony se zřetelným záměrem: oblíbený titul nabízí v přímočarém balení, které k dílu kromě několika vtipů sice nic nepřidává a nevymýšlí, také v něm ale nic nehledá.

Hlavou budou nejspíš kroutit znalci bel canta, těch je ale málo a navíc mají v českých operních divadlech minimum příležitostí ke skutečnému tříbení vkusu.

Marné jsou ovšem stesky, stejně jako je marná opatrnost doktora Bartola, který se chce oženit se svojí mladou schovankou Rosinou. Nerudný poručník ostatně sám vzdychá po starých časech, kdy pěvci ještě opravdu zpívali. Vzpomíná na kastráta Giovanniho Caffariella a jeho krásnou árii, kterou si navíc podle starého způsobu upraví tak, aby mu lépe seděla.

Autor opery Gioacchino Rossini byl opravdový znalec zpěvu a měl fantastický smysl pro detaily, což bohužel novému pražskému nastudování chybí. Dirigent Jaroslav Kyzlink ve čtvrtek dbal víc na rychlá tempa než na cizelování pěveckých jemností.

Rossiniho evergreen byl poprvé uveden roku 1816. Tehdy bylo nezvyklé věnovat ryzí komedii tolik skladatelských prostředků včetně brilantních ansámblů a účasti sboru - v tomto ohledu byl Rossini progresivní autor.

Z pěveckého hlediska naopak k věci přistupoval staromódně. Držel se metod barokní opery a kratičké nostalgické ohlédnutí za uměním kastrátů má v sobě i autobiografický prvek. Jejich zpěv Rossiniho dojímal a z jeho oper není nijak patrné, že se již blíží éra těžkotonážních tenorů, kteří pálí jedno vysoké cé za druhým.

U Rossiniho jsou na prvním místě zdobení, proměnlivá barva a ušlechtilá virtuozita hlasu, ve všech polohách vyrovnaného. To je také ideál, jemuž se všichni pěvci pražské premiéry pokoušeli přiblížit.

Jiří Sulženko jako Bartolo, Adam Plachetka v roli Figara a Petr Nekoranec coby Hrabě Almaviva.
Jiří Sulženko jako Bartolo, Adam Plachetka v roli Figara a Petr Nekoranec coby Hrabě Almaviva. | Foto: ČTK

Hodně daleko došel tenorista Petr Nekoranec, jehož lyrický hlas i herecký typ jsou pro roli zamilovaného a poněkud namyšleného mladého hraběte jako stvořené. Má skutečný smysl pro legato i kantilénu - režisérka Magdalena Švecová nechala zbytečně rozbít jeho píseň Se il mio nome komickým dirigováním Adama Plachetky, který zpíval titulního lazebníka Figara. Publikum se evidentně víc soustředilo na Plachetkova gesta než na Nekorancův zpěv, v této chvíli opravdu krásný.

Holič, vykuk a nepostradatelná figura celého města na sebe často strhávala pozornost o něco víc, než bylo nutné - inscenace by původní podtitul Marná opatrnost mohla nahradit dočasnou alternativou Plachetka tropí hlouposti. Pěvec se do role skutečně položil, hrál pro publikum, které ho evidentně miluje, a dopřával mu ze sebe co nejvíc. Často ale těch vtípků a předvádění bylo až moc.

Samozřejmě těžko si stěžovat, že je komedie moc vtipná, ale Plachetkovy jevištní legrácky doprovázel také jednotvárný hlasový projev spoléhající víc na sílu než virtuozitu.

Islandská mezzosopranistka Arnheiður Eiríksdóttir doplnila ústřední trojici postav jako Rosina. Typická rossiniovská hrdinka - chytrá, na svou dobu samostatná a poněkud výstřední - by ke koloraturám a pružnému herectví zasloužila o něco více hlasového objemu. Byla ale velmi dobrá stylově, což ji přibližovalo víc k Nekorancovi než Plachetkovi.

Po pěvecké stránce působila inscenace dojmem, že dirigent Kyzlink nechává účinkující, aby si vše dělali podle svého. Snad by ale rámcové sjednocení jejich stylu přece jen zasloužilo víc pozornosti než neustálé pobízení k rychlosti, jež nakonec nikdy nenahradí energii a postrádá opravdové napětí.

Zvláště z recitativů se ztrácela rafinovanost. Působily jako zbytečný text, kterého se účinkující snaží co nejrychleji zbavit. Lazebník sevillský sice je intrikánská komedie, ale především se jedná o virtuózní belcantovou operu.

Vpravo je Jiří Sulženko jako Bartolo.
Vpravo je Jiří Sulženko jako Bartolo. | Foto: ČTK

Herecky i pěvecky velmi dobrý basista Jiří Sulženko si jako doktor Bartolo málem ukousl jazyk, když se v ďábelském tempu snažil artikulovat pasáž Signorina, un’altra volta ze své klíčové árie. Ano, jistě to má být komické, má to být rychlé, ale pěvec by měl také dostat alespoň šanci, aby mu bylo rozumět.

Bartolův kumpán a pokrytecký pánbíčkář don Basilio se poněkud ztrácel v monotónním podání basisty Romana Vocela - postupné zesilování árie o pomluvě nemělo patřičný náboj ani gradaci.

Režie Magdaleny Švecové se zaměřovala na interakci mezi postavami, v ansámblech se občas uchylovala k náznakům kolektivních tanečků - jako by si s propletencem paralelně fungujících vztahů a jednotlivých zájmů najednou nevěděla rady.

Inscenace se hlásila ke koloritu Sevilly i žánru komedie dell’arte, z níž jsou postavy Lazebníka sevillského zřetelně odvozeny. Přispěla k tomu decentní a nápaditá scéna Davida Janoška rámovaná tradičními výtvarnými motivy, stejně jako citlivě stylizované kostýmy Kateřiny Štefkové.

Vynikající vtip byla Rosinina sukně v barvách tradičního kostýmu Harlekýna - o charakteru postavy to hodně a správně napovídalo.

Vinou hudebního nastudování ale celek bohužel nevyčnívá nad průměr, což bez ohledu na jejich úroveň nezachrání ani jednotliví pěvci. Jejich kvality by šlo sjednotit do přesvědčivějšího celku.

Gioachino Rossini: Lazebník sevillský

Režie: Magdalena Švecová
Dirigent: Jaroslav Kyzlink
Národní divadlo, Praha, premiéra 7. října, nejbližší reprízy 10., 14. a 17. října.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 3 minutami

Evropská komise chystá kvůli kartelovým dohodám další razie ve firmách

Evropská komise (EK) chystá další razie ve firmách, které podezírá z uzavírání kartelových dohod. V pátek to řekla místopředsedkyně EK Margrethe Vestagerová, která má na starosti i hospodářskou soutěž. Kritizovala také ilegální dohody, které firmy uzavírají mezi sebou a ve kterých si vzájemně slibují, že si nebudou přetahovat zaměstnance.

Komise minulý týden provedla razii ve firmách Stora Enzo a UPM, které patří k největším producentům buničiny v Evropě, a také ve firmě Metsa Fibre, která patří do skupiny Metsa Board. Byly to první takové akce za dva roky, plány na dřívější inspekce překazila pandemie.

Firmy, u kterých má komise podezření z účasti na dalších kartelových dohodách, by měly návštěvu vyšetřovatelů očekávat už brzy, řekla Vestagerová. "A to bude jen začátek série razií, které plánujeme na příští měsíce - chápejte, že nemohu říct kdy nebo kde přesně to bude," řekla komisařka na konferenci, kterou v Římě zorganizoval italský antimonopolní úřad.

Zdroj: ČTK
Aktualizováno před 37 minutami

Při požáru výrobny střelného prachu na jihu Ruska zemřelo 17 lidí

O život v pátek ráno přišlo 17 lidí a dalších devět utrpělo zranění při explozi a následném požáru ve výrobně střelného prachu na jihu evropské části Ruska. Informovala o tom agentura TASS s odvoláním na sdělení ministerstva pro mimořádné události a mluvčí oblastní záchranné služby.

Informace o neštěstí, které se odehrálo v městečku Lesnoj v Rjazaňské oblasti, se od začátku rozcházely. Postupně rostl počet zraněných i mrtvých. Ministerstvo pro mimořádné události původně sdělilo, že zemřelo sedm lidí a deset utrpělo zranění, z toho jeden člověk vážná. Mimo to nebyl znám osud devíti osob. Hasiči po zlikvidování požáru z trosek zcela zničené budovy postupně vyprostili těla všech obětí, které zemřely na místě. Poslední podle agentury TASS až později odpoledne.

Předtím v popáleninovém centru oblastní metropole Rjazaně zemřel jeden z poraněných. Podle resuscitačního týmu, který muže transportoval, utrpěl popáleniny na 80 procentech povrchu těla.

Podle ministerstva pro mimořádné situace neštěstí v dílně vyrábějící střelný prach závodu Elastik v Rjazaňské oblasti zavinilo "porušení technologického procesu".

Zdroj: ČTK
před 37 minutami

Polská média hlásí devátého mrtvého z řad migrantů na hranici s Běloruskem

Polská pohraniční stráž v pátek nalezla v pásmu u hranic s Běloruskem, ve kterém platí výjimečný stav, mrtvého muže. Jde o devátou smrt na polsko-běloruské hranici, uvedl list Gazeta Wyborcza na svém webu. "Dehydrovaní, hladoví, promrzlí uprchlíci, které denně nacházejí aktivisté mimo pásmo výjimečného stavu, hovoří o tom, že v pohraničních lesích je mrtvol více," napsal deník.

Policie se nyní snaží identifikovat mrtvého muže, jehož tělo našla hlídka pohraniční stráže u vsi Kuścińce v pohraničním pásmu. Mluvčí pohraniční stráže uvedla jen, že hlídka našla mrtvolu v lese. Policie zatím neví, kolik let mrtvému muži bylo a jaké byl národnosti.

Deník připomněl, že nedaleko od místa nynějšího nálezu objevil policejní vrtulník mrtvolu 24letého Syřana. Před dvěma dny potápěči vylovili z Bugu tělo 19letého Syřana. Jeho společník přežil a doplaval na polský břeh pohraniční řeky. Tvrdil, že do řeky je strčili běloruští pohraničníci. Ještě dříve bylo na polsko-běloruské hranici zaznamenáno nejméně šest úmrtí. Zemřel mimo jiné 16letý Iráčan.

Polské úřady jsou na informace o mrtvých migrantech skoupé, prokuratura tento týden vydala jen krátké komuniké o pitvě tří mužů ve věku od 20 do 40 let, kteří zemřeli pravděpodobně podchlazením. V Bělorusku, u hranic s Polskem, našla tamní pohraniční hlídka tělo mrtvé ženy, u které byla trojice dětí a dva dospělí. Ti podle Bělorusů vypověděli, že je Poláci se zbraní v ruce donutili vrátit se do Běloruska, přičemž museli odtáhnout mrtvou ženu.

Výjimečný stav v pohraničním pásmu byl prodloužen do počátku prosince. Zatím ani novináři, ani humanitární organizace nesmějí do pásma vstoupit.

Zdroj: ČTK
Další zprávy