"Hlavní inspirací byl velmi živý, prosvětlený sen plný energie, který se mi kdysi zdál," vysvětluje autor, jehož dílo ve středu 20. května před kamerami uvede Brno Contemporary Orchestra vedený svým zakladatelem Pavlem Šnajdrem. "Byl jsem v něm posedlý nějakým zvířetem nebo démonem. To je ta zběsilost, hlas nevědomí," popisuje Jan Ryant Dřízal.
V jeho kompozici má slovo sen zaříkávací funkci, postupně zazní v 31 jazycích. Žádný ale nepatří k obecně srozumitelným, text má působit pouze zvukomalebně. Stejně tak budou slovo "sen" při provedení šeptat hudebníci, aby dostáli rituálnímu rázu a snové logice díla. "Je to jako film-sen, ve kterém posluchač na začátku uslyší něco výrazného, co si zapamatuje. Vůbec přitom netuší, že je to pohled do budoucnosti a do věcí, které teprve nastanou v pozdějším kontextu," líčí Dřízal.
Roli takřka sólového nástroje svěřil tenorsaxofonu, jehož part má freejazzový nádech. "V tom by se možná našla i skrytá asociace s Lynchovým filmem, i když jsem ji nemyslel doslovně. V energii a rytmu filmu ale přece jen nějaká spojitost je," přemýšlí skladatel.
Rituální výraz se snažil navodit brzděním a uvolňováním hudebního času. Skladba má několik gradačních vln. Probíhají podobně, každá však dopadne trochu jinak, protože do ní vstupují nové nápady a vyvíjejí se jiným směrem. "Trochu to připomíná princip filmu Lola běží o život," zmiňuje Dřízal další filmovou analogii. "Je to experiment, ve kterém se k podobnému výsledku dochází různými cestami."
Autor by si přál, aby absolvování tohoto hudebního rituálu posluchače nějak proměnilo, podobně jako prvek katarze zakomponoval do skladeb z posledního období. V jejich formě i vnitřní stavbě se cosi opakovaně stává, do hry však přicházejí nové prvky a ty mění kontext. Myšlenky se opakují v pozměněné podobě. "Přál bych si, aby se po aktivním a prožitém poslechu v nitru posluchače cosi změnilo, transfigurovalo, to je účel rituálů," vysvětluje Dřízal. "To vše jsem si ale uvědomil až zpětně, nikdy jsem s tím nekalkuloval."
Jediným zvláštním nástrojem v obsazení Zběsilosti v srdci je šamanské chřestidlo. Místo něj chtěl Dřízal původně použít "sypký zvuk" rumbakoulí maracas. "Jak jsem se ale tou skladbou prokomponovával, dostával jsem se do magického procesu tvorby a říkal jsem si, že bych její účinek měl posílit nějakým etnickým nástrojem. Takže tam mám nakonec šamanské chřestidlo ze sušených ořechů," vysvětluje.
Zběsilost v srdci není jedinou Dřízalovou skladbou s mimohudebními asociacemi. Podobně tomu bylo u kompozice Kuře melancholik, která roku 2014 vyhrála skladatelskou soutěž České filharmonie - tehdy Dřízala inspirovala stejnojmenná povídka Josefa Karla Šlejhara z konce 19. století.
Autor přiznává, že jsou pro něj takové inspirace podstatné. "Jedná se o zvláštní vnitřní komplex asociací, nápadů, vzpomínek, vůní a dalších vjemů. I proto si půjčuji názvy jiných děl, představuji si, že s nimi vedu umělecký dialog. Kuře melancholik vzniklo pod silným dojmem ze Šlejharovy povídky, jejíž transcendentní závěr mě ohromil. Zanechala ve mně obrovskou energii, která mi pomohla, abych skladbu dokončil," vysvětluje, proč si půjčuje názvy jiných děl.
Na programu středečního koncertu Pražského jara budou kromě Dřízala zastoupeni jedenapadesátiletá rakouská skladatelka Olga Neuwirthová, o 13 let starší Francouz Pascal Dusapin a estonský rodák Erkki-Sven Tüür. Zběsilost v srdci se tak ocitne v sousedství děl žijících autorů, kteří už mají místo na světové scéně.
Neuwirthová je první ženou, která psala na zakázku Vídeňské státní opery. Loňská premiéra dramatu Orlando podle stejnojmenného románu Virginie Woolfové zapůsobila velkolepou postmoderní estetikou i důrazem na společenský aspekt námětu. Na Pražském jaru se Neuwirthová představí skladbou Un posto nell’acqua.
Od Francouze Pascala Dusapina provedou Brno Contemporary Orchestra a houslista Milan Paľa kompozici Quad věnovanou filozofovi Gillesi Deleuzeovi. Dusapinův shakespearovský operní horor Macbeth Underworld vloni uvedlo belgické Théâtre Royal de la Monnaie s Magdalenou Koženou v jedné z hlavních rolí.
Skladatel Erkki-Sven Tüür se pak na estonském ostrově Hiiumaa, kde je doma, cítí stejně dobře jako na newyorském Manhattanu. Jeho skladby vydává sofistikovaný label ECM. Na Pražském jaru od něj zazní Oxymoron (Music for Tirol), titulní kompozice autorského alba z roku 2007. Tüür byl v roce 2015 rezidenčním skladatelem festivalu Moravský podzim.
Koncert Brno Contemporary Orchestra se koná 20. května od 20 hodin v Janáčkově divadle bez publika, přenos bude k dispozici zdarma na stránkách festivalu.
